I u nás, v České republice jsme teprve před pár lety začali poměrně pomalu a možná i trochu krkolomně zjišťovat to, co je leckde jinde od nepaměti a obecně známé, a sice to, že potraviny nemusí být jen ty „no-name“, co si nosíme ze supermarketu.
Na anonymitě potravin a potravinářských výrobků nic nemění ani skutečnost, že jsou „skryty“ do pestrobarevných obalů světoznámých firem či jsou vyráběny a prodávány pod značkami nadnárodních obchodních řetězců, označeny všemi možnými povinnými údaji o původu anebo se třeba tváří jako domácí produkt „Czech made“, přičemž by na obalu mnohdy mělo být napsáno pouhé „zabaleno v České republice“. Všudypřítomná reklama se dále snaží v cílové skupině spotřebitelů vzbudit kladné emoce přinášející jejich přízeň a ochotu kupovat propagované výrobky. Pokud je to sázka na patriotismus jako třeba Sedlčanský Hermelín nebo sýry z Madety, je vše v pořádku. Ale třeba „Babiččiny knedlíky v prášku“ (či podobné „babiččiny“ suroviny a výrobky) už jsou příkladem obyčejného vtíravého marketingu, který je nejen za hranou dobrého vkusu, ale i opravdovosti a hlavně pravdivosti. Nejde jen o to, že knedlíky nejsou od babičky, ale mnohdy se o původu potravin, např. o jejich zemi původu, stejně jako o způsobu, jakým byly základní suroviny pro jejich výrobu pěstovány, chovány, a jak složitou cestou se dostaly do konečného produktu ve vaší nákupní tašce, dozvíte jen velmi málo, případně vůbec nic. A to navzdory spoustě povinných údajů uvedených na obalu vyžadovaných zákonem a nařízeními. Je to tím, co vše se dnes do potravin přidává a zákazník by o tom měl být informován. Přídavky všech možných látek pro lepší barvu, chuť a delší trvanlivost by mohly být samostatnou kapitolou. A takové „křehčení“ masa, prováděné spíš za účelem prodeje levné vody namísto drahého masa, by mělo být prohlášeno za trestný čin s nepodmíněným trestem. Ale možná by stačilo poučit se z historie. Mnozí z nás si určitě z hodin dějepisu pamatují, jaké mělo následky odhalení šejdíře, který si zkusil šidit na zboží třeba za císaře Karla IV. Jistě by si tito „křehčitelé“ tenkrát zasloužili koupel v koši ve Vltavě, stejně jako se to stávalo nepoctivým pekařům.*
Více si přečtete ve Farmáři č. 11/2017
