Měď patří mezi esenciální složku celé řady enzymatických systémů. Měď proto hraje důležitou roli například v oxido-redukčních reakcích, je nezbytná pro transport kyslíku a elektronů v těle a má také důležitou roli v obraně organismu proti oxidačnímu stresu. Měď se podílí na celé řadě metabolických reakcí včetně buněčného dýchání, pigmentace tkání, tvorby hemoglobinu a vývoje pojivových tkání.
Nedostatek mědi se u prasat projevuje jako mikrocytární anémie, protože měď sehrává důležitou roli při tvorbě hemoglobinu (Hart et al. 1987). U prasat může nedostatek mědi způsobovat abnormality kostí, které se projevují jejich zakřivením. Je to způsobeno deficitem enzymu monoaminoxidázy, který je důležitý pro tvorbu chrupavek (Lahey et al. 1952). Nedostatek mědi u prasat může také způsobovat léze koronárních arterií, protože celistvost artérií kardiovaskulárního systému závisí na kvalitě a kvantitě kolagenu a elastinu (Coulson et Carnes 1963). Měď je přitom důležitou součástí enzymů, které jsou nutné pro syntézu kolagenu a elastinu. Prasata s nedostatkem mědi mají také zhoršenou humorální imunitu (Prohaska et al. 1983). (Epinosa et al. 2021)
Klinické příznaky, které jsou typicky pozorovány u prasat s deficitem mědi, obvykle souvisejí s rolí mědi jako komponenty důležitých enzymů, které jsou nutné pro mnoho metabolických reakcí (buněčné dýchání, tvorba hemoglobinu, tvorba chrupavek a keratinizace) (Lahey et al. 1952). Snížení přírůstku a příjmu krmiva se objevuje při deficitu mědi u všech druhů zvířat. Specifické pro deficit mědi u prasat jsou abnormality kostní tkáně se zakřivením končetin (Teague et Carpenter 1951). U prasat s deficitem mědi se mohou také vyskytovat příznaky postižení centrálního nervového systému, jako jsou ataxie a posteriorní paréza (Pletcher et Banting 1983). (Epinosa et al. 2021)
Co se týká toxického působení mědi, jsou prasata méně vnímavá než přežvýkavci. Rozdíly v toleranci na měď u různých druhů mohou být dány kapacitou zvířat vylučovat měď žlučí, přičemž obecně platí, že prasata mohou takto vylučovat více mědi žlučí než přežvýkavci (Goff 2015). Prasata také absorbují měď účinněji ve srovnání s přežvýkavci. Jestliže množství mědi v krmivu přesahuje potřeby zvířat, tak dochází akumulaci mědi v játrech a dalších životně důležitých orgánech. To může mít za následek zvýšení koncentrace nevázané a ionizované mědi, která je silným oxidantem. Může to vést k hemolýze (NRC 2012). U prasat může být měď toxická, pokud její koncentrace v krmivu přesahuje 250 mg na kg a pokud je takto velké množství mědi zkrmováno po delší dobu. Následkem může být hemolýza červených krvinek doprovázená žloutenkou (Jacela et al. 2010). (Epinosa et al. 2021)
Vysoké koncentrace mědi v krmivu indukují oxidační stres v organismu prasat, následkem čehož dochází k peroxidaci tuků v buněčných membránách. To může mít negativní vliv na zdravotní stav prasat (Bremner 1998). V důsledku vysokých koncentrací mědi dochází k degradaci nenasycených mastných kyselin a k následné peroxidaci tuků také v krmivu. Následkem toho se snižuje energetická hodnota krmiva, což může negativně ovlivňovat růst a zdraví prasat (Lykkesfeldt et Svendsen 2007). (Epinosa et al. 2021)
Literatura u autora.
Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.,
Klinika chorob přežvýkavců a prasat
Kontakt: svobodama@vfu.cz
Celý článek najdete v Našem chovu 8/2023.
