Ekonomické hodnocení současných chovů prasat dopadá skvěle, a to většinou bez ohledu na jejich technickou úroveň. Situace, kdy cena vepřového pouze minimálně kopíruje obvyklou roční křivku a drží se dlouhodobě na úrovni, nebo dokonce nad hranicí dovozových cen je pro chovatele mimořádně příznivá, avšak nikoli trvalá. Lze ji využít k vylepšení hospodářského výsledku podniku, ale prozíravým řešením je investice do prosperujícího odvětví.
Z hlediska zdravotní problematiky velkých hospodářských zvířat bude vepřové maso žádáno, nelze však počítat s podmínkami, kdy úspěch závisí pouze na počtu zástavových selat. Ekonomika brzy výrobu vrátí do normálu, kdy v soutěži zvítězí jen připravení, a to po všech stránkách. Zde chceme hovořit zejména o technologii chovu.
Investiční záměry by měly sledovat nejen prosperitu v nejbližších letech, ale i zájmovou oblast výroby v relativně vzdálené budoucnosti 10 až 15 let. Tato doba totiž pokrývá ochrannou lhůtu nepředpisových technologií po předpokládaném vstupu do Evropské unie. Diskuse o potřebnosti tohoto kroku se povedou bouřlivěji před a mírněji po přijetí do společenství, nicméně jeho realizaci musíme předpokládat. Výběr technologií je nutno řešit s výhledem na možné odbytové potíže produkce z nevhodně zvolených systémů v době poloviny jejich životnosti.
Výběr technologií dnes rozhoduje o úspěchu za mnoho let
Předpisy Evropské unie, stanovující minimální požadavky na ochranu zvířat při ustájení prasat, jsou dány Směrnicí Rady EU č.91/630 EEC z 19. 11. 1991. Další úpravy a aktualizace podává Rada Evropy prostřednictvím návrhu směrnice. Změny nabývají účinnosti po vyhlášení v Úředním věstníku Evropských společenství. Tyto protokolární definice jsou pro zemědělskou praxi aktuální v okamžiku právní závaznosti a vzniku různic mezi stájovou realitou a předpisy. Zemědělci v EU hodnotí některé body jako výplod byrokracie. Nic to ale nemění na povinnosti plnit jejich znění. Stručně lze tedy říci, že Rada Evropy dává návrhy, které jsou po přijetí v EU v členských státech závazné. Jejich další úprava (pouze zpřísnění) je již v pravomoci dané země. Pokusím se ve stručnosti uvést zásadní, tj. po instalaci již obtížně zaměnitelné parametry pro jednotlivé kategorie prasat v souvislosti s perspektivními technologiemi. Většina technických doporučení pro chov prasat v ČR bude platit stále, některá se přizpůsobí.
Jedině turnus, ještě lépe multiside
Obecně platnou zásadou pro všechny kategorie je přísně turnusový systém, vylepšený ještě prostorovým oddělením kategorií, tzv. multiside systém. Přemístění do vzdáleného objektu přináší pozitivní výsledky zejména u selat v předvýkrmu. Další nezbytností je návaznost technologií, zvláště nevhodný je přechod zvířat ze stlaného provozu na plně roštový v další kategorii. Veškeré součásti technologií musí být snadno a účinně čistitelné a desinfikovatelné. Podlahy neklouzavé, ale bez zraňujícího zdrsnění. Rovněž kvalitní stájová ventilace je nezbytností u všech kategorií. Všechna prasata musí být krmena nejméně 1x denně . Pokud jsou ustájena skupinově a není-li adlibitní nebo automatické krmení , musí mít možnost společného přístupu celé skupiny ke krmivu. Rovněž přístup k čerstvé pitné vodě platí u všech kategorií.
Tyto klíčové technologické zásady jsou tak obecně platné, že je bez problémů nemůžeme porušovat ani dnes. Přesto se chyby objeví, zvláště při rekonstrukcích. Zatím jsou ale skutečně postižena stále jen zvířata a uživatel je trestán pouze jejich sníženou produkcí.
Rozhodování o otázce stlaných či bezstelivových provozů závisí pouze na místních podmínkách a velikosti chovu. Dobře řešené stáje s denním odklizem hnoje i na hluboké podestýlce přináší velmi dobré podmínky pro přirozené chování prasat, ale jsou pracnější a z tohoto pohledu nevhodné pro velkochovy. Jejich působení na životní prostředí je hodnoceno různě, z hlediska emisí amoniaku je však horší. Bezstelivové provozy nesou výhody menší potřeby práce, snadnější očisty, ale vedle vyšší investice je nutno počítat s povinností poskytnout prasatům, zejména prasnicím, slámu nebo jiný vhodný materiál k uspokojení potřeby přirozené denní potřeby činnosti a rytí.
Z posledního návrhu směrnice jsou požadovány následující parametry roštů:
Kategorie max. šířka otvorů min. šířka roštnice
selata 11 mm 50 mm
odstavená selata 14 mm 50 mm
chovná prasata 18 mm 80 mm
prasnice a zap. prasničky 20 mm 80 mm
Nelze však počítat se zaroštováním celé plochy kotce, ale je nutné vyčlenit část plné podlahy. Trvalé individuální ustájení prasat bude povoleno pouze v chovech do 10 prasnic. Podmínkou je možnost snadného otočení prasnice v boxu (kotci).
Základní požadavky na volnou podlahovou plochu při skupinovém ustájení:
Živá hmotnost m2
do 10 kg 0,15
10 až 20 kg 0,20
20 až 30 kg 0,30
30 až 50 kg 0,40
50 až 85 kg 0,55
85 až 110 kg 0,65
přes 110 kg 1,00
Selata v předvýkrmu
Selata v předvýkrmu patří k nejnáročnějším kategoriím z hlediska stájového prostředí, hygieny i výživy. Pokud nedojde ke změnám, lze očekávat povinnost odstavovat ve věku minimálně 3 týdny. Sestavení vyrovnané stálé skupiny je podmínkou. Zvětšování skupiny přes 40 ks však přináší obtížnější kontrolu zdravotního stavu. Pro velké chovy jsou jednoznačně doporučeníhodné bezstelivové systémy. V případě využití roštu i jako lože v provedení plast při loži plném, dobře izolovaném nebo vyhřívaném, rošt betonový či kovový ke snadnému rozlišení plochy k odpočinku a kálení. Podroštové jímky uzavřené se „špuntovým“ vypouštěním zamezují průvanu a šíření infekcí touto cestou. Krmné systémy užíváme obvykle adlibitní. Restringované nebo intervalové krmení sice stabilizuje zdravotní stav trávící soustavy, snižuje však přírůstek selat. Ve vazbě na cenu těchto zařízení není jejich dopad na ekonomiku chovu zcela přesvědčivý.
Výkrm prasat
Zde platí obecné zásady, zejména dodržování podlahové plochy. Opomíjena je, zvláště při tekutém krmení, povinnost instalace jedné napaječky pro 12 prasat. Ideální je zachování skupiny prasat sestavené v předvýkrmu. O hluboké podestýlce uvažujeme obvykle jen při rekonstrukcích. Z hlediska welfare je u výkrmu a předvýkrmu nejvýznamnější úpravou rozčlenění bezstelivového kotce na nejméně 1/3 plné podlahy lože a zaroštovanou část. Rovněž dosud doporučovaná nabídky slámy nebo jiného materiálu k manipulaci se stane povinností alespoň 1 hod. denně.
Prasnice
Prasnice – kategorie rozhodující, vyžadující vedle běžného ustajovacího prostoru i speciální porodní místa. EU naprosto vylučuje u nás již prakticky neužívané vazné ustájení. Od 4 týdnů po zapuštění do 1 týdne před porodem musí být prasnice a zapuštěné prasničky chovány ve skupinách. Celková volná podlahová plocha je minimálně 1,64 m2, respektive 2,25 m2 . Ve skupinách do 6 ks se plocha zvyšuje o 10 %, ve skupinách nad 40 prasnic může být plocha zmenšena o 10 %. Podlaha kotce v loži musí být plná v ploše min. 0,95 m2 na březí prasničku a min 1,3 m2 na prasnici. Při daných plochách na kus musí mít kotec při 6 a více prasnicích strany delší než 2,8 m, do 6 prasnic strany delší než 2,4 m. Individuální boxy pro období před porodem a po zapuštění mají mít minimální rozměr 2,1 x 0,6 m. Prostor vymezený v porodním kotci fixační zábranou má osovou délku 2,1 m a šíři 0,7 m. Za zádí prasnice má být mezi zábranou a stěnou boxu prostor 0,3 m pro snadnější vedení porodu. Uplatnění plné podlahy v nestlaném porodním boxu je velmi diskutabilní a doposud jej neužívá většina výrobců ani v členských zemích EU.
Krmné systémy ve skupinovém ustájení prasnic patří k nejdůmyslnějším, neboť snížené dávky krmiva v období březosti vedou ke stálé potravní konkurenci mezi zvířaty. Hledisko volby systému je rozhodující pro uspořádání stáje. Donedávna nejobvyklejší malé skupiny zvířat 4 až 10 ks s jednorázovým výdejem nebo odsypávaným krmením nahrazují větší skupiny s individuálním dávkováním řízeným počítačovou jednotkou. Trend zvětšování skupiny na 30 až 60 ks obsluhovaných průchozím automatickým krmným boxem se dnes vrací ke skupinám do 20 prasnic s mechanicky výrazně jednoduššími systémy neprůchozích krmných boxů. V těchto zařízeních má příjem krmiva až neobvykle klidný průběh, a to v několika cyklech během dne. Zachovává individuální dávky s rozlišením prasnice.
Ekologické chovy prasat
Ekologické chovy prasat jistě stojí za zmínku, třebaže jim nelze předpovídat velký rozmach. Požadavky jsou zde tak náročné, že výsledný hospodářský efekt téměř mizí. Spíše by bylo žádoucí rozvíjet ekologické technologie na základě přirozeného životního prostředí zvířat, nežli na nejzávažnější podmínce 85 % ekologických zdrojů krmiv. Většina konzumentů přitom považuje prase z domácí zabijačky za ekologicky naprosto vyhovující a tím výrazně snižuje poptávku po produktu.
Tendenci zvyšovat životní pohodu prasat nemají samozřejmě jen ekologičtí chovatelé, ale je to i chvályhodný trend EU. Díky tomu však dnes citovaná nejaktuálnější čísla prostorových limitů a typů podlah mohou být do roku 2004 dále upravována, zejména u odstavených selat a chovných prasat.
Tato technologická sdělení mají sloužit jen k základní orientaci při rozhodování o investicích v chovu prasat a směrování tlaku na dodavatele projektu i technologie. V současné konkurenci se již zřídka prodávají zařízení přímo poškozující zvířata, ale při dnešním nesprávném výběru mohou v roce 2015 i plně funkční stáje svou nutností přestavby finančně poškozovat zemědělce.
Ke zpracování příspěvku byly použity výsledky z Institucionálního záměru MZe M 02-99-04
Ing. Petr Hykel, Ing. Jan Hájek, CSc.
VÚŽV Praha, pracoviště Kostelec nad Orlicí
