Poznámky k vytváření welfare chovného prostředí pro chov dojnic, resp. skotu

Je tomu už více než patnáct let, kdy se v našem chovatelském světě začaly často objevovat pojmy welfare nebo komfortní chovné prostředí u skotu či u ostatních druhů hospodářských zvířat. Z pravidelných konzultací nebo setkání s chovateli na farmách, projektanty, ale i řídícími orgány jednoznačně vyplývá, že tato slovíčka mají mnoho definic, které si mnozí vysvětlují značně rozdílně.

 Doc. Ing. Oldřich Doležal, DrSc. , technolog-specialista

Příkladem toho může být i nařízení vlády 74/2015 pro podmínky dotace, na např. :

·         zvětšení stájového „lehacího“ prostoru v chovu dojnic,

·         zlepšení stájového prostředí v chovu dojnic (podestýlka, ektoparaziti-chemické a biologické prostředky, zajištění přístupu do výběhu pro „suchostojné“ krávy atd.

Principy úspěšného a bezproblémového chovu spočívající v:

• odpovídajícím krmení a výživě, které jsou vždy spojené s řádnou technikou (technologií ) zakrmování,
• kvalitním chovném prostředí, které zajišťuje adekvátní plochu a kubaturu na ustájovací místo, přístup čerstvého vzduchu, prosvětlení životní zóny, suchost, resp.vlhkost prostředí, teplotu, rychlost proudění atd.,
• zdraví zvířat, protože se předpokládá, že jakýkoliv příznak onemocnění je vesměs spojen s negativními pocity, jako je bolest, újma, strach, úzkost, nepohodlí apod.,
• průběhu  přirozených životních projevů, které by chovatel neměl narušovat svými představami o optimální organizaci práce, či dokonce náladami a rozrušením.

Je nutné zdůraznit trvalé prosazování vysoké úrovně odborných znalostí chovatele, jednak co se týká řízení podniku a stáda, jednak manipulace se zvířaty (což se týká i personálu), kde jsou obecně a stále obrovské rezervy. Bohužel, zcela chybí ucelené a sofistikované výukové programy, na kterých by se podíleli renomovaní odborníci z řad výzkumníků, pedagogů, poradců a praktiků.

Chovatel a jeho odborné zázemí by mělo trvale podporovat zvýšenou odolnost a zdraví zvířat, což by směřovalo k jasnému cíli a to k dlouhověkosti, resp. dlouhovýkonnosti, jako předpokladu rentability chovu. Chovatel si musí dlouholetou praxí získat zootechnický cit, kterým se bude správně řídit ve prospěch chovaných zvířat i ve prospěch svůj.

Podrobněji v praktické příručce „Dobré životní podmínky zvířat“ (viz Náš chov 12/2015)