Jelenec běloocasý je americký druh jelena , který v řadě poddruhů obývá kontinent od Kanady po severní Brazílii. Do Čech jej nechal dovézt kníže Josef Colloredo-Mannsfeld někdy kolem roku 1850, když první prokázaný chov byl v minizoo na Zámku Dobříš. Následně se choval v oborách i ve volné přírodě v Brdech na Dobříšsku, kde stále žije již 170 let a jedná se tak o nejstarší populaci jelence běloocasého na světě mimo americký kontinent. V současnosti zde myslivecky hospodaří rod Colloredo-Mannsfeldů, kterým byly v restituci navráceny lesy, pole, rybníky i Zámek Dobříš, jejichž snahou je zachovat jelence i jako kulturní památku.
Zájmový chov byl založen v roce 2010 na polesí Svatá Anna, v centru volného výskytu jelenců běloocasých. Náročnost chovu je dána především výživou jelenců, kteří patří mezi okusovače, jež se živí především listím, letorosty stromů a keřů a širokolistými dvouděložnými bylinami. Na rozdíl od spásačů jako jsou skot či ovce, jejichž potravou jsou především trávy. Další příčinou nezdaru v chovu jelenců bylo nerespektování, respektive neznalost vrozených druhových vzorců chování, a to zejména při manipulaci se zvířaty.
Sociální chování bylo bezproblémové u všech věkových kategorií, přestože dospělí jeleni byli ve skupině po celý rok (ve volnosti mimo období říje tvoří mládenecké skupiny). Mezi jeleny i laněmi existuje hiearchie daná věkem a délkou pobytu v chovu, ale nedochází k agresivnímu chování, pouze k dominanci při krmení.
V den porodu dochází u laní ke zvětšení vemínka. Po porodu laň kolouchy olíže a sežere plodové obaly. První 3 až 4 dny zůstávají kolouši při kontrole nehybně ležet, až později se zvedají, odbíhají a znovu zaléhají do porostu. Polovina laní rodí dvojčata, která jsou menší než jedináčci. Na kojení přicházejí laně za kolouchy a při tom je olizují a masírují, aby se vyprázdnili. Kolouši při kojení někdy pískají, ale dál zůstávají v krytu. Na krmiště je laně přivádějí okolo 14. dne věku a v té době se již začínají pást a postupně přijímat jádro a listy. Po krmení je odvádí do porostu a ozývají se tlumeným mručením. Během léta již přibíhají se skupinou na ranní krmení. Významným rysem jejich chování je ale jejich samostatnost, kdy se pohybují mimo dosah laní nebo tvoří skupiny. Plně odstaveny od kojení jsou během října až listopadu.
Chování jelenců běloocasých v říji je velmi specifické. Během října si začínají označovat své území. Parožím strouhají stromy a pod větvemi si vyhrabávají „hraby“. Tato místa značkují výměšky z tělesných žláz a močí. Hiearchie mezi jeleny se vytváří již před říjí hravými souboji. V chovu jsme nikdy neměli vyrovnané soupeře, mladší jedinci respektovali starší. Hlavní jelen je v říji velmi aktivní, neustále v pohybu, kontroluje, očichává a honí laně. Přitom vydává typický vrčivý zvuk. Říjné laně vyhledávají kontakt s jelenem, mají naježenou srst na hřbetě a vzájemně se olizují. Jelen si laň hlídá mimo skupinu a ostatní odhání. K páření dochází vícekrát. Asi po třech dnech laň opouští a začíná hledat další. Proto u jelenců trvá říjné období déle a rozložení porodů je delší.
Jak Ing. Václav Pařízek z Polesí Svatá Anna dále píše, v zájmovém chovu získali zkušenosti s odchovem kolouchů, zjistili jak manipulovat se zvířaty, odchytávat je, imobilizovat a transportovat. Z odchovaných jedinců byl zřízen další zájmový chov na Zámku Dobříš.
Více se dočtete v srpnovém čísle časopisu Náš chov.
