Prasata v područí extrémních teplot: zdraví, růst a reprodukce 

Tepelný stres negativně ovlivňuje zdraví, růst, reprodukci a kvalitu masa prasat. Vysoké i nízké teploty prostředí zvyšují energetické nároky, mění metabolismus, hormonální regulaci a oslabují imunitu zvířat. Kromě teploty hraje významnou roli také relativní vzdušná vlhkost, která může účinky tepelného stresu výrazně zesilovat. Selata jsou citlivá hlavně na chlad, zatímco výkrmová prasata a laktující prasnice hůře snášejí vysoké teploty, přičemž tepelný stres může dlouhodobě ovlivnit i potomstvo. Řešením jsou vhodné podmínky chovu, odpovídající ventilace, úprava krmiva a šlechtění na vyšší odolnost. 

Doc. Ing. Eva Chmelíková, Ph.D., Ing. Kateřina Kheilová, Ph.D., Ing. Barbora Klusáčková, MVDr. Romana Krejčířová, Ph.D. & prof. Mgr. Ing. Markéta Sedmíková, FAPPZ, ČZU v Praze 

Tepelný stres zahrnuje působení vysokých i nízkých teplot, přičemž oba extrémy narušují homeostázu a vedou k negativním fyziologickým i produkčním důsledkům. Intenzita těchto dopadů je významně ovlivněna mikroklimatem stáje, zejména kombinací teploty a vlhkosti. Vzhledem k omezené schopnosti prasat adaptovat se na extrémní teploty nabývá tento problém v chovu prasat zvláštního významu.  

Současný výzkum tepelného stresu se zaměřuje hlavně na vliv vysokých teplot, ale i nízké teploty zůstávají významným stresorem, zejména v chladném klimatu či špatně izolovaných stájích, kde zvyšují energetické nároky a negativně ovlivňují růst, využití krmiva i zdraví zvířat. Prasata jsou zvláště citlivá na tepelný stres, protože postrádají schopnost regulace tělesné teploty pocením, mají vysoký podíl podkožního tuku a intenzivní metabolismus. Tyto vlastnosti omezují jejich schopnost efektivně se vyrovnat jak s přehřátím, tak i podchlazením.  

Termoneutrální zóna a kritické teploty 

Termoneutrální zóna je rozmezí teplot prostředí, ve kterém organismus udržuje stabilní tělesnou teplotu bez zvýšených energetických nároků na termoregulaci. Mimo tuto zónu dochází k aktivaci adaptačních mechanismů, které jsou spojeny se zvýšenými energetickými nároky. 

Dolní kritická teplota (LCT – Lower Critical Temperature) je hranice, pod kterou tělo zvyšuje produkci tepla, horní kritická teplota (UCT – Upper Critical Temperature) představuje bod, při jehož překonání organismus aktivuje mechanismy odvodu tepla. Hodnoty rozmezí termoneutrální zóny se výrazně liší v závislosti na věku, tělesné hmotnosti a fyziologickém stavu zvířat. Novorozená selata pro svůj správný vývoj potřebují vyšší hodnoty LCT, dospělá prasata snášejí výrazně nižší teploty.  

Vliv tepelného stresu na jednotlivé kategorie prasat 

Selata   Selata jsou nejcitlivější kategorií, zejména vůči nízkým teplotám, v důsledku nedostatečně vyvinuté termoregulace, omezených energetických zásob a vysokého poměru povrchu těla k hmotnosti, což zvyšuje tepelné ztráty. Po narození může jejich tělesná teplota prudce klesnout. Pokud není zajištěno teplé a suché prostředí, dochází ke vzniku hypotermie, která je hlavní příčinou mortality v prvních dnech života. Nízké teploty zvyšují energetické nároky na udržení tělesného tepla, jsou příčinou rychlého vyčerpání zásob glykogenu, snižují vitalitu selat a tím i omezují jejich schopnost dostatečného příjmu mleziva. To oslabuje jejich imunitu a celkovou odolnost. U starších selat je tento efekt méně výrazný. Vysoké teploty prostředí pro selata nepředstavují takové riziko, ale mohou být příčinou zpomaleného růstu v důsledku sníženého příjmu mléka od prasnice

Celý článek autorského kolektivu najdete v Našem chovu 5/2026, který právě vyšel.