Pro precizní chov je charakteristické použití technologií pro přesné měření a sledování různých veličin u zvířat v chovném prostředí v reálném čase. Cílem je zlepšit přesnost a rychlost informací, které lze využít ke zlepšení strategií řízení stáda a k efektivnímu ekonomickému a environmentálnímu výkonu podniků. Pro zavedení precizního zemědělství v chovech prasat však hraje důležitou roli ekonomická situace farmy. Zavádění nových technologií rozhodně není levné a když k tomu připočtete více náklady spojené s byrokracií a ekonomickými problémy zemědělství jako celku, je pomalé zavádění nových technologií pochopitelné.
Podle studie Ústavu zemědělské ekonomiky a informací, která vychází z odpovědí 177 podniků s chovem prasat (2,4 % všech tuzemských podniků s 217 685 prasaty v evidenci) vyplývá, že 39 respondentů využívá alespoň jednu ze sledovaných technologií precizního a automatizovaného zemědělství.
V chovatelské praxi jsou nejrozšířenější automatické krmné systémy u březích prasnic, které využívá téměř desetina podniků. Desetina respondentů má implementované automatizované systémy topení, které obsluhují zhruba 40 % zvířat respondentů. Kamerový systém ve stáji bez individuálního sledování jednotlivých zvířat využívá 4,5 % podniků. Další oblastí, kterou pokrývá precizní zemědělství, je monitorování polohy zvířat, příjmu krmiva a různých projevů chování. Zejména monitorování zdravotních problémů a včasné odhalení klinických příznaků nemocí jsou jedny z hlavních důvodů, proč se technologie tohoto druhu začaly v praxi uplatňovat. Permanentní monitoring individuálních zvířat a rychlé odhalení odchylek od normální situace představuje značný posun ke zlepšování zdravotního stavu a welfare zvířat.
Precizní krmení umožňuje podávat jednotlivým zvířatům nebo skupinám takové množství živin, které maximalizuje jejich využití a užitkovost a zároveň snižuje ztráty krmiv. Automatické krmné systémy pro prasata se u nás používají již delší dobu a jejich použití se stále rozšiřuje; dokonce i u tak technologicky náročných kategorií, jako jsou selata do odstavu. Prvotním záměrem automatizovaných krmných systémů bylo odstranit namáhavou lidskou práci, ale dnes se řeší i individuální krmení jednotlivých zvířat, zejména těch chovných. Samozřejmě, že chovatel má i zpětnou vazbu, která umožňuje využít informace o příjmu krmiva zvířetem pro další rozhodování. Kromě toho tyto systémy zabraňují neefektivnímu krmení, potažmo ztrátám. U prasat ve výkrmu, a to i ve velkých skupinách, nové technologie umožňují přesné krmení podle potřeb zvířat skupin složených z různých kategorií zvířat, a to nejen prasniček a vepříků, ale s ohledem na omezení chirurgické kastrace i kanečků. Možnost automatického třídění zvířat je pohodlné pro lidi a méně stresující pro samotná zvířata.
U všech uvedených systémů je v současné době zajímavá i možnost sledovat spotřebu vody. Ztráty v této ekonomiku chovu prodražují a vodoměry se sběrem dat a poměrně jednoduchý systém, který na to upozorňuje se vyplatí. Samozřejmě by mělo být pod kontrolou prostředí ve stáji, to znamená ventilace a vytápění. Systém může řídit i rekuperaci tepla a když se to spojí i s řízením úrovně osvětlení, je výsledek velmi dobrý. Ekvitermní regulace teploty ve stáji spočívá v nastavení teploty topné vody (regulací zdroje tepla) na základě venkovní teploty. Při nižší venkovní teplotě je požadována vyšší teplota dodávané topné vody, aby došlo k rovnováze mezi dodaným teplem a tepelnými ztrátami místnosti a teplota místnosti tak zůstala konstantní. U větrání je možné monitorovat i koncentraci čpavku a oxidu uhličitého. Je to užitečné, ale čidla nevydrží věčně a jsou relativně drahá.
Zatím ne zcela využité možnosti nabízí i sledování hluku ve stáji. Hlasové projevy prasat jsou sice obecně známé, ale jejich využití je zatím v začátcích. A přitom vokalizace a křik jsou projevy chování prasat, které předávají informace o jejich aktuálním zdravotním stavu a welfare prasat. To by mohlo napomoci včasnému odhalení problémů a propuknutí onemocnění nebo při prevenci eskalace agresivity.
Více se dočtete v článku Ing. Miroslava Rozkota, CSc., (VÚŽV, v. v. i., Praha – Uhříněves, oddělení chovu prasat Kostelec nad Orlicí), který najdete v dubnovém čísle časopisu Náš chov.*
