Masožravci mají v ekosystému důležitou funkci. Avšak v kombinaci s lidskými aktivitami nebývají velké šelmy vítanými sousedy. V některých oblastech byly před mnoha lety vyhubeny a snahy o jejich navrácení do přírody nebývají vždy vítány s nadšením. Důvodem jsou škody, které šelmy způsobují na chovaných zvířatech. Je možné, aby tyto sousedské vztahy fungovaly bez neustálých konfliktů?
V některých částech světa jsou konflikty mezi chovateli hospodářských zvířat a volně žijícími predátory takřka na denním pořádku. Ovšem díky tomu mají tito chovatelé zažité různé způsoby, jak svá zvířata před útoky chránit. Jenže jsou i oblasti, kde došlo k vyhubení velkých šelem a tamní chovatelé se již desítky či stovky let nemuseli tímto problémem zabývat. Pak se ale objevili ochránci přírody a jejich snahy o navrácení chybějícího článku – predátorů – do přírody. Netrvalo dlouho a začalo docházet ke střetu, a to nejenom názorů. Na straně jedné vídáme zprávy z chráněných oblastí a rezervací o úspěších s reintrodukcí velkých šelem, jako jsou vlci či rysi. Na straně druhé jsou škody, které tato zvířata zvládnou spáchat na hospodářských zvířatech, jež jsou chována v „sousedství“. Někde se stala chyba, tak je potřeba ji odhalit a napravit.
Obecně lze říct, že hlavní funkcí predátorů v přírodě je eliminace slabých kusů. Jenže podle zpráv není výjimkou, že se šelmy vydají na lov i do ohrad s hospodářskými zvířaty. Někdo to přirovnává s návštěvou supermarketu, kdy si stačí jen vybrat. Jenže opravdu se vlci raději vydávají ke stádům v ohradách nebo je to jenom nouzové řešení? Tým vědců z Georg-August-Universität Göttingen a Senckenberg Museum für Naturkunde Görlitz se vydal sledovat chování predátorů při vyhledávání potravy do Mongolska.
V Mongolsku žije okolo tří milionů lidí, což z něj činí zemi s nejřidším osídlením. Pokud jde o zvířata, tak těch je tam podstatně víc – přibližně 40 milionů pasených kusů. Tato zvířata jsou nejenom zdrojem potravin, ale také jediným zdrojem příjmů pro více než polovinu mongolské populace. Chov hospodářských zvířat vede k výrazným změnám mongolské krajiny a stále více prostoru, který byl dříve divočinou, se mění na pastevní areály – v současnosti je k pastvě zvířat využívána jedna třetina země. To nevyhnutelně vede ke konfliktu s původními divoce žijícími druhy, a to zejména velkými predátory, jako jsou vlci.
