Předpožlabnicový schůdek – diskutovaný, ale osvědčený technologický prvek

V odborné veřejnosti dochází často k ostrým diskusím mezi projektanty a technology či investory v otázce užití jednoho technologického prvku či detailu, patřícího do technologického komplexu krmení, krmného stolu či žlabu.

Doc. Ing. Oldřich Doležal, DrSc.

technolog - specialista

Jedním z těchto detailů, jehož důležitost se, jak již bylo uvedeno, stále diskutuje, je technologický prvek předpožlabnicový schůdek. Ti, kteří jej při výstavbě či rekonstrukci stáje akceptovali a ve stájích využívají, se plně přesvědčili o jeho výhodnosti pro jejich ustájená zvířata. Někteří projektanti a chovatelé, považují tento technologický detail za zcela zbytečný a zdražující prvek a navíc s „přesvědčujícím“ argumentem, že v Americe se to přece nedělá!

Důvodů pro vybudování, resp. využívání předpožlabnicového schůdku ve stájích pro skot, je mnoho. Lze snad uvést následující:

• použitím tohoto schůdku (ve stájích bez fixačních zábran), o šířce 40 až 50cm a výšce 10 až 12 cm se prokazatelně snižuje migrace mezi krmnými místy,
• zcela se eliminuje zakálení krmiva, protože schůdek zabraňuje zvířatům polohu zádí do krmného žlabu,
• schůdek perfektně odděluje žlabové těleso od výkaly znečištěného krmiště,
• zmenšuje šířku krmiště o 40 až 50cm, čímž se snižuje potřebná šířka roštnic, či vyhrnovacích lopat,
• posunuje těžiště většiny zvířat tak, aby přední a zadní končetiny byly při příjmu krmiva stejně zatíženy. A to především!

Kráva má přirozenou snahu dostat se i ke vzdálenějšímu krmivu na krmném stole, a to i při neadekvátních rozměrech žlabových zábran, výšce požlabnice, event. úrovně dna krmného stolu. Tyto nevyhovující rozměry zatěžují přední končetiny natolik, že může docházet i k trvalejším změnám v postoji nebo dokonce k deformacím či poškozování paznehtů s následnými projevy kulhání.

Ze stovek měření hmotností předních a zadních polovin těl krav v celém mezidobí vyplynul poznatek, že přední poloviny těl jsou těžší a že poměr mezi přední a zadní polovinou krávy v určitých fázích mezidobí dokonce činí až 60:40. Těmito zátěžovými poměry se autor zabýval i z hlediska rozdílnosti mezi plemeny a fázemi mezidobí, ale i rozdíly mezi věkovými kategoriemi skotu. Avšak stále chyběla odpověď na to, zda toto uměle vyvolané převýšení předních končetin je ke krávám „přátelské“ či indiferentní, nebo člověk je tímto stavebním prvkem do něčeho nutí. Proto byla stanovena hypotéza, že toto převýšení předních končetin je adekvátní postoji pasoucí se krávy na svažité pastvině, kde jak je obecně známo a vypozorováno se krávy vesměs pasou „do kopce“, resp. proti sklonu svahu. K vyvrácení či potvrzení této hypotézy však bylo nutné uskutečnit experiment.

Podrobněji v časopisu Náš chov 11/2015.