Jen málokterý chovatel se obejde bez dopravy. Ať už jde o převoz krmiva či odpadů, ale i zvířat. Zatímco při přepravě materiálu jde hlavně o to, aby se z vozu nikde nic neztrácelo. V případě přepravy zvířat je sledováno mnohem více faktorů. Welfare je jedním z těch nejdůležitějších.
Asi jen málokterý chovatel se může obejít bez přepravy zvířat. V závislosti na důvodu a vzdálenosti to buď řeší vlastními silami, nebo prostřednictvím specializované služby. Může se jednat o přepravu telat či jalovic na odchovnu, převoz stáda na vzdálenější pastviny a zpět, cestování na výstavu, nebo o poslední cestu na jatka.
Jen málokteré zvíře zvládá cestování v naprosté pohodě. Pro většinu hospodářských zvířat je změna, a tedy i přeprava, příčinou stresu, a tak musí chovatel dbát na to, aby bylo narušení jejich welfare co nejmenší. Proto je důležité věnovat pozornost nejen samotnému dopravnímu prostředku, který musí být bezpečný jak pro obsluhu, tak pro zvířata, ale i pro životní prostředí (tj. nesmí z něj například unikat výkaly a moč přepravovaných zvířat), ale též celému procesu přepravy, ať už se jedná o teplotu prostředí, cirkulaci vzduchu, možnost napájení, počet přepravovaných zvířat na dané ploše, vzdálenost nebo typ cesty. To vše může zvyšovat nebo naopak redukovat hladinu působícího stresu a přispět ke zhoršení či zlepšení plynulosti a bezpečnosti přepravy.
Velice častými „cestujícími“ jsou telata – býčci dojných plemen, která jsou vcelku běžně odvážena z farmy, kde se narodila, do podniků zabývajících se jejich výkrmem. K tomuto transportu často dochází během prvních třech týdnů jejich života, může se jednat o dlouhé mezinárodní cesty, a tedy o vysokou dávku stresu, který může mít spoustu negativních důsledků.
Už samotná přeprava telat, ale i jejich následné převedení do zcela nového prostředí, změna krmení a setkání s cizími jedinci, patří k mimořádně stresujícím událostem, a to i v případě cest na nepříliš velkou vzdálenost. Tento stres je možné hodnotit na základě zvýšené koncentrace sérového kortizolu, který je také označován jako stresový hormon. Pokud je tele odpovídajícím způsobem připraveno na cestu, v jejím průběhu je s ním správně zacházeno a následuje i vhodné ošetření po dokončení cesty a kvalitní ustájení, dochází k poklesu hladiny stresového hormonu během dvanácti hodin po transportu. Ačkoliv v některých případech byly zjištěny vysoké hladiny kortizolu ještě devět dní po přepravě, což naznačuje, že u některých zvířat může dojít z různých příčin k prodloužení adaptačního období na nové prostředí. Vědci proto zdůrazňují důležitost omezení jakéhokoliv dalšího stresu v době po přepravě, aby se telata co nejrychleji dostala do pohody a mohla dosahovat co nejlepších výsledků.
Jaké jsou potenciální následky takového přepravního stresu na telata? Může dojít ke zvyšování hladiny biomarkerů oxidativního stresu a stresových hormonů, které bývají spojovány s propuknutím respiračního syndromu skotu (bovine respiratory diesease, BRD) a zvýšenou mortalitou telat. Krom toho může stres indukovaný transportem u telat mladších než jeden měsíc vést k dehydrataci a ztrátě tělesné hmotnosti. Cílem každého chovatele a dopravce by tedy mělo být v maximálně možné míře omezit negativní vliv převozu na takové malé tele.
Více si přečtete v Zemědělci v regionu pro Jihočeský kraj
