Rychlý pokrok v zemědělské výrobě, ale především převratné změny ve způsobu života venkovského obyvatelstva vedly během posledních několika desítek let k úplnému zániku tradiční české vesnice. Etnografové a památkáři se snažili v mezích svých možností tyto změny dokumentovat a alespoň něco z odkazu našich předků uchovat pro budoucí generace. Věděli, že ideálním řešením pro zachování zejména u památek lidového stavitelství je zachovat tyto objekty v prostředí v němž vznikaly a plnily svou funkci. To je však možné jen ve vyjímečných případech. Proto se koncem šedesátých let minulého století ujala myšlenka zachránit v několika českých regionech, kde k tomu byly podmínky, alespoň menší soubory vybraných objektů přenesením do záchranných skanzenů - specializovaných muzeí lidové architektury, národopisných muzeí v přírodě.
Prvním muzeem tohoto druhu v Čechách bylo Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem, založené a otevřené v roce 1967. Na počátku jeho historie byla snaha pracovníků bývalého střediska krajské památkové péče a zejména tehdejšího konzervátora pro lidovou architekturu arch. Ladislava Štěpánka a pracovníků Polabského muzea v Poděbradech zachránit z oblasti středního Polabí alespoň několik typických ukázek lidové architektury, která rychle a nenávratně pod vlivem tehdejších poměrů mizela z našich vesnic.
Více informací si přečtete v Zemědělci v regionu pro Středočeský kraj.
