Prevence poruch energetického metabolismu dojnic

Zdraví a produktivita skotu jsou významně ohroženy metabolickými onemocněními. I na dobře řízených farmách mléčného skotu se tato onemocnění stávají stále větším problémem a často způsobují farmářům ekonomické ztráty. Předpokládá se, že během otelení 30–50 % mléčného skotu trpí infekčním nebo metabolickým onemocněním.

Dojnice jsou během přechodného období obzvláště náchylné ke stavům, jako je ketóza, syndrom ztučnění a jaterní steatóza. Tato náchylnost je primárně způsobena sníženým příjmem sušiny (až o 40 %) vlivem vývoje plodu a poklesu kapacity bachoru. Skot v raných fázích laktace zažívá NEB v důsledku prudkého nárůstu požadavků na živiny pro udržení produkce mléka, který převyšuje příjem krmiva. Proces nekontrolovatelné mobilizace lipidů v reakci na vysokou NEB během rané laktace je zodpovědný za několik zdravotních problémů u mléčného skotu. Riziko ketózy, jaterní steatózy, ale i hypokalcemie a infekčních onemocnění, včetně metritidy a mastitidy, je těmito metabolickými změnami zvýšeno.

Syndrom ztučnění

Syndrom tučných krav (FCS) je častá metabolická porucha vyskytující se v komerčních chovech u dojnic v období intenzivní laktace, zejména v přechodném období. Překrmování dojnic během období stání na sucho vede k tučnění. Tučnění obvykle začíná v pozdním období laktace, kdy klesá mléčná produkce, ale příjem energie z krmiva není dostatečně snížen. Vysoké BCS, negativní bilance živin v důsledku nadměrného krmení během rané až pozdní laktace a/nebo během období stání na sucho a akumulace velkého množství NEFA jsou hlavními rizikovými faktory rozvoje FCS. Typickým metabolickým problémem u dojnic během přechodu ze stání na sucho do laktace je jaterní steatóza (ztučnění jater).

Ketóza a acidóza

Ketóza je rozšířené metabolické onemocnění u dojnic, které se často vyskytuje 2–4 týdny po otelení. Zahrnuje nevyváženou produkci mléka, tendenci k hubnutí navzdory chuti k jídlu a normální funkci bachoru a občasnou mírnou ketonurii.Acidóza vzniká v důsledku hromadění kyselých metabolických produktů a snížení alkalických rezerv. Vyčerpání sodných iontů vede ke ztrátě vody z těla. Po otelení se vyskytuje forma ketózy podobná poporodní paréze, s tím rozdílem, že pupilární reflex je zachován a kalciová terapie je neúčinná.

Prevence a léčba

Optimalizace výživy může snížit riziko a závažnost NEB, což je klíčové pro prevenci rozvoje onemocnění u dojnic. Mírné a středně těžké formy FCS lze léčit preventivními technikami, včetně kontroly příjmu krmiva a fyzické zátěže. Podávání čerstvého a vysoce kvalitního sena z luštěnin nebo trávy může zvýšit příjem energie. Strategií pro prevenci ztučnění jater, je zlepšení nutriční hodnoty diet v přechodném období za účelem zvýšení produkce propionátu v bachoru, podobně jako doplnění tuku v krmivu jako zdroje energie. Dojnice by měly být v období stání na sucho krmeny tak, jako by produkovaly 5 litrů mléka denně. Aby se zabránilo nedostatku sacharidů a tím i nástupu ketózy, lze kravám po otelení a nástupu první laktace podávat s krmivem prekurzor sacharidů, jako propylenglykol.

Závěr

Během přechodného období vysoké nároky na energii v kombinaci s nízkým příjmem krmiva zvyšují pravděpodobnost vzniku metabolických problémů. Strategiemi pro kontrolu metabolického zdraví v období kolem porodu jsou dietní receptury zaměřené na zmírnění závažnosti negativní energetické bilance. Přijetí proaktivních opatření, jako jsou preventivní nutriční programy či zajištění včasné terapie, je zásadní pro zmírnění dopadů těchto onemocnění na zdraví a produktivitu mléčného skotu. Včasná identifikace umožňuje vhodné intervence, prevenci progrese onemocnění a snížení nepříznivých dopadů na zdraví zvířat.

 Mgr. Kateřina Sedláková, Ph.D., Ústav chovu zvířat, výživy zvířat a biochemie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární univerzita Brno

Podrobněji v NCH 12/2025.*