Úhyn selat před odstavem je hlavním ekonomickým nákladem a problémem welfare v komerčních chovech prasat. Obecně je obtížné popsat jedinou příčinu uvedených ztrát, protože k úhynu vedou různé predisponující vlivy a jejich komplexní interakce.
V mnoha studiích se prokázalo, že nejčastějšími důvody úhynu selat před odstavem jsou zalehnutí, nízká životaschopnost a hladovění. Ale uhynutí selete zalehnutím mohlo být výsledkem interakce hned několika faktorů, zejména pak nízké porodní hmotnosti, hladovění a hypotermie. Proto je třeba vést zootechnické záznamy a pravidelně je analyzovat. Predisponující faktory lze obecně rozdělit na faktory zahrnující prasnici, selata a prostředí.
Prasnice poskytuje seleti životně důležité zdroje v děloze, při porodu a během laktace, a hraje tak klíčovou roli v přežití selat až do odstavu. Genotyp prasnice, parita, výživa a fyzická kondice během březosti a laktace ovlivňují mobilizaci zdrojů do selete a tím i úhyn před odstavem.
Delší porod může způsobit změny v chování a fyziologii prasnice, což ovlivní přežití selat během porodu.
Selata dostávají mateřské imunoglobuliny přímo prostřednictvím mleziva a jen tak mohou získat krátkodobou imunitu. Kromě toho je kolostrum důležitým faktorem pro schopnost selat reagovat na snížené teploty. Selata mohou absorbovat mateřské imunoglobuliny pouze po dobu přibližně 48 hodin, takže jakékoli zpoždění v příjmu mleziva ovlivní jejich přežití. Příjem mleziva může být omezen buď ze strany prasnice nebo selaty. Studie však ukázaly, že u plodných genotypů je přenos mleziva omezen spíše prasnicí.
Zalehnutí je považováno za jednu z nejdůležitějších příčin úhynu selat a je ovlivněno chováním prasnice. Neklidné chování během porodu nejen selatům brání k přístupu ke mlezivu, ale také zvyšuje pravděpodobnost náhodného úhynu selat během porodu. Agresivní chování matky vůči selatům je častější u prasnic na první paritě.
V této souvislosti se jedná zejména o fyzické problémy nebo změněné chování.
Tělesná hmotnost je považována za nejdůležitější faktor, který určuje přežití selat. Studie uvádí, že ztráty úhynem před odstavem mohou dosahovat až 40 % jestliže jsou selata lehčí než jeden kilogram. U selat s porodní hmotností mezi 1 až 1,2 kg jsou ztráty na úrovni 15 % a o polovinu méně, respektive 7 % dosahují u selat s hmotností převyšující 1,6 kg. Spolu s velikostí hraje u selat důležitou roli v přežití také stupeň jejich vývoje nebo vyspělosti. Selata, která prodělala intrauterinní růstovou retardaci (IUGR), mají menší šanci na přežití, i když spadají do vyššího rozmezí tělesné hmotnosti. Riziko úhynu u selat s nedostatečně vyvinutými trávicími nebo jinými vnitřními orgány je vysoké i v případě, že se včas napila mleziva. Problém je totiž v tom, že ho nedovedou strávit.
Schopnost novorozeného selete produkovat metabolické (tělesné) teplo závisí na koordinované činnosti různých orgánů a je rozhodující pro přežití. Termoregulační mechanismus je důležitější pro přežití selat s nízkou porodní hmotností, protože tepelné ztráty na jednotku tělesné hmotnosti jsou nepřímo úměrné velikosti těla.
Zóna tepelné pohody selat a prasnice se významně liší. Zatímco dolní kritická teplota novorozeného selete je kolem 34 °C, zóna tepelné pohody pro prasnici je mezi 12 až 22 °C. Vytvoření prostředí, ve kterém jsou novorozená selata nad svou nižší kritickou teplotou, představuje jednu z největších výzev v porodním kotci.
Konkurence vyplývá ze sociálního prostředí a pokud nebude dobře strategicky zvládnuta, například děleným sáním během prvních 24 až 48 hodin po porodu, budou selata s nízkou porodní hmotností bez ohledu na jejich sílu ohrožena hladem. V tomto směru hraje velkou roli úroveň ošetřovatelské péče.
Na snížení úhynu selat před odstavem pracují také genetici. Ovšem aby se přitom současně zachoval požadavek na rostoucí velikost vrhu, musí se upravit selekční kritéria, která by měla zahrnovat znaky související s přežitím novorozenců v rámci selekčního indexu. Například na počet mrtvě narozených selat, porodní hmotnost selat či počet funkčních struků prasnice.
Více se dočtete v článku Ing. Jaroslava Smitala, který vychází v lednovém čísle časopisu Náš chov.*
