Pro akciovou společnost Podblanicko, Louňovice pod Blaníkem se výroba mléka stala stěžejní disciplínou živočišné prvovýroby. Specializace středočeských chovatelů si vynutila nejen rekonstrukci původně vazného kravína na kapacitu s volným ustájením, ale i změnu managementu chovu, která přinesla kvalitu jak v odchovu, tak užitkovosti.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, páteří živočišné produkce chovatelů hospodařících v kraji Blanických rytířů je chov skotu.
„Živočišná výroba do naší oblasti patří, protože v těchto podmínkách v rostlinné výrobě nemůžeme dosahovat vysokých výnosů. Když jsem v roce 2005 přišel do podniku, řekli jsme si, co chceme a jak to chceme dělat. Prioritu dostala výroba mléka. Tomuto záměru však nenahrávala vykazovaná nízká užitkovost stáda, v němž převažovaly krávy českého strakatého plemene, ani problematická reprodukce a třicetiprocentní ztráty na telatech do šesti měsíců věku. Změnili jsme proto systém managementu chovu. Zaměřili jsme se na řešení problémů s odchovem telat, v návaznosti na to jsme změnili i systém odchovu jalovic, což se odrazilo ve větším rámci a kapacitě zvířat. Současně jsme věnovali zvýšenou pozornost péči o paznehty a celkovému zdravotnímu stavu dojnic. Sledováním říje a plošným využíváním programů hormonální synchronizace s načasovanou inseminací jsme postupně vylepšili reprodukční ukazatele. Budování stáda vysokoprodukčních dojnic napomohly také nákupy, díky nimž jsme se posunuli asi o tři až čtyři generace převodného křížení. Součástí nezbytných změn bylo i převedení krav ze tří vazných stájí do jedné s volným ustájením. A díky dostatku vlastních jalovic a nakoupených zvířat jsme si mohli dovolit nezbytou a poměrně vysokou brakaci technologicky nepřizpůsobivých krav,“ vypočítal na úvod ředitel společnosti Podblanicko, Louňovice pod Blaníkem Ing. Milan Rabiňák.
Přechodu z vazného na volné ustájení krav předcházelo přesunutí býků vykrmovaných na části vazné stáje ve Velíši, kde byla plánovaná rekonstrukce, jinam. Tento záměr se realizoval po přestavbě vazné stáje K96 v Kamberku. S plánovanou přestavbou jedné z největších vazných stájí v tuzemsku (pro 720 krav) se začalo v únoru v roce 2008. Rekonstrukce probíhala ve dvou etapách, a to tak, že v první fázi se přestavěla polovina stáje, do níž byly převedené krávy z jednoho střediska, které se prozatím dojily v mobilní dojírně. Ve druhé fázi se dokončila zbylá část stáje a vybudovala se čekárna spolu s dojírnou. Komfortních 60 m3 na jedno zvíře pak odpovídá ustájovací kapacitě pro 532 dojnic.
„Nevymýšleli jsme žádné složitosti, hledali jsme ekonomicky nenáročnou, ale plně funkční alternativu. Je však třeba říci, že jsme nešetřili na dojírně – pořídili jsme paralelní od De Laval v plné výbavě s dvakrát 14 dojicími stáními, technicky je však možné osazení dvakrát 16. Nákladově nás rekonstruovaná stavba vyšla na 54 tisíc na jedno ustájovací místo, u novostaveb se jedná o náklady až trojnásobně vyšší. Přestože je cena mléka nízká, musíme zvyšovat stavy dojnic, abychom zefektivnili produkci. Naším záměrem je cílový stav 950 kusů základního stáda,“ pokračoval dále první muž akciové společnosti.*
Více se dočtete v srpnovém čísle časopisu Náš chov.
