Méně někdy sice znamená více, ale v případě biodiverzity, tedy rozmanitosti života z pohledu všech živých organismů a ekosystémů, to rozhodně neplatí. V tomto případě znamená čím více, tím lépe, a to nejenom z hlediska jednotlivých druhů, ale i z hlediska genotypů.
Světová populace a globální ekonomika rostou. Lidé chtějí nejenom čím dál více spotřebního zboží, energií, pohonných hmot, ale především potravin. Výsledkem celé té honby za intenzivní produkcí je stále vyšší potřeba zemědělské půdy, a tak jsou na mnoha místech světa původní ekosystémy přetvářeny v pole a plantáže, na kterých roste už jen to, co se dá zpracovat a prodat. To je velkou hrozbou (a dnes už nijak zvlášť skrytou) pro biodiverzitu a fungování nejen místního, ale globálního ekosystému, kterému říkáme planeta Země a který je pro život člověka nezbytný.
Všude se mluví o potřebě udržitelnosti produkce, ekologii, klimatických změnách. Ale myslíte, že stačí jenom o tom mluvit… a v klidu si vybírat nejnovější „iPhone“, protože ten poslední je už za pár měsíců naprosto zastaralý a totálně out? Řešit nové auto, kterým se bude jezdit do nejbližšího obchodního centra pro hromady „biopotravin z celého světa“, které se nejspíš stejně skončí v kontejneru, protože kdo by vařil, když v té super „fashion“ restauraci to stejně umí nejlépe?
Pravda, řada zemědělců řeší úplně jiné problémy, které jsou na hony vzdálené těm, které tak „trápí“ zbytek populace. Mimo jiné musí přemýšlet, co, kde a jak pěstovat či chovat, aby splnili stále se rozšiřující seznam nařízení a omezení, dokázali zásobit své odběratele, a ještě k tomu dostali zaplaceno tak, aby uživili sebe a své rodiny (někteří ještě navíc zaplatili zaměstnancům). Mnoho zemědělců bere svou práci jako srdeční záležitost a životní styl, ale ruku na srdce: Z lásky se sice pracovat dá, ale účty to nezaplatí.
Technologie biodiverzitu nezachrání
Ačkoliv technologický pokrok do značné míry zefektivňuje zemědělskou prvovýrobu, tak k naplnění stále stoupajících požadavků na potraviny, technické a energetické plodiny to pořád nestačí. Rychlý nárůst populace a ekonomiky ničí biologickou rozmanitost – zejména, ale nejenom, v tropech. To v loňském roce publikoval tým německých vědců z German Centre for Integrative Biodiversity Research (iDiv) a Martin Luther University Halle-Wittenberg (MLU) v Nature Ecology & Evolution. Jejich studie ukazuje, že efektivní politika ochrany přírody potřebuje koncepci regulující růst populace a přispívající k udržitelné spotřebě. Jak to tak překládám, napadá mě, zda v tom hledat skrytý náznak, který by nahrával konspiračním teoretikům debatujícím o počátku pandemie koronaviru, nebo jde jen o nepříliš šťastnou volbu slov toho, kdo tehdy tu zprávu připravoval.
Týmy vedené vědci z centra iDiv a University of Halle sledovali, jak využití půdy ovlivňuje biodiverzitu a fungování okolních ekosystémů, ale také jakým způsobem se tento vliv v čase mění. Testovali dopad rostoucí populace a ekonomického rozvoje na ztrátu biodiverzity a funkcí ekosystémů v globálním měřítku a kombinovali při tom data o druhové rozmanitosti, využití půdy a sekvestraci oxidu uhličitého s ekonomickými modely pro období mezi lety 2000 a 2011. Výsledky ukázaly, že rostoucí populace a expandující globální ekonomika vedou k vyššímu využívání souše a rozšiřování zemědělských ploch, což ničí fungování ekosystémů. Jako příklad uvedli pokles počtu ptačích druhů v důsledku využívání půdy o sedm procent, pokles potenciálu planety zadržovat CO2 z atmosféry o šest procent. Plodiny pěstované na nově vytvořené zemědělské půdě prostě nedovedou absorbovat takové množství uhlíku, jako zvládly původní porosty.
