Když v roce 1974 definoval Parker opak aditivních látek působících obráceně než antibiotika (látky proti životu) přišel s názvem probiotika (látky podporující život). Jeho definice byla od začátku kritizována a hned zpočátku se pojem rozdělil na čtyři oblasti, a to: 1) mikrobiotika – vlastní mikrobiální prostředky, 2) látky podporující růst mikrobů v trávicím traktu, 3) kvasinky a jejich produkty 4) látky měnící průběh trávicích procesů (např. zchutňovadla, aj.)
Těsně před vstupem České republiky do EU v roce 2003 byla přijata trojice předpisů, které výrazně ovlivnily krmivářskou oblast (jednalo se o 1831/2003, 1829/2003 a 1830/2003). V oblasti práce s mikroorganismy byl tehdy volný trh schopen pracovat s preparáty, které z dnešního pohledu nesplňovali základní kritéria, a to bezpečnost a zdraví zvířat, kontrolu těchto procesů a jejich vliv na životní prostředí a vliv na bezpečnost a zdraví člověka.
Zejména vlivem předpisu 1831/2003 a doplňujících předpisů o testování a registraci přípravků bylo možné vytvořit seznam látek, které mají vliv na zdraví zvířat a kvalitu produkce. Již v tzv. Bílé knize platné od 1. ledna 2000 se do obecného povědomí podařilo dostat zásadu, že látky používané ve výživě zvířat nesmí ohrožovat zdravotní stav zvířat, jejich reprodukční schopnosti a v konečném důsledku i životní prostředí. Předpisy 1831/2003 a doplňující směrnice a vyhlášky, definovaly, jak se mají produkty registrovat a stanovily dobu po kterou se doplňkové látky používat.
Rozdělení doplňkových látek v krmivech (aditiv) na několik skupin:
Prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.,
Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Kontakt: zeman@mendelu.cz
Kompletní článek najdete v Krmivářství 5/2019.
