Zemědělské družstvo Třebohostice na Strakonicku produkuje obilí, jedenáct tisíc selat ročně a vyváží mléko do německé mlékárny za atraktivní cenu. V nově zateplených stájích pro prasata se chystají zrušit vytápění lehkými topnými oleji a přejít ke spalování obilí. Zásadní otázku mají však nevyřešenou: Bude při dnešních cenách masa produkce rentabilní? Zemědělský podnik je totiž součástí integračního seskupení, jehož úspěšnost v ostatních činnostech je závislá právě na prodeji masa.
Výměra pozemků obhospodařovaných družstvem v Třebohosticích na Strakonicku je kolem 2500 ha, z toho je asi 600 ha luk. Polní produkce se omezuje na řepku a zhruba 1500 t tržního obilí, vše ostatní je podřízeno živočišné výrobě. Chod podniku navázal na bývalé JZD Třebohostice a rozsah výroby se ani dnes nezměnil. Podařilo se udržet stavy zvířat na úrovni, která byla v osmdesátých letech minulého století.
V současné době tam chovají 550 dojnic plemene české strakaté s uzavřeným obratem stáda. Na mnohaletou tradici navazuje také produkce selat. Téměř 600 prasnic produkuje ročně zhruba deset až jedenáct tisíc selat, která se v družstvu vykrmují do hmotnosti asi 25 kg, poté se prodávají do velkovýkrmny Podniku živočišné výroby ve Strakonicích.
Integrace je zárukou existence
Zemědělské družstvo Třebohostice je součástí na české poměry dost atypického systému. Podnik živočišné výroby Strakonice, ZZN Strakonice, Agro Radomyšl, Brola, výrobce drůbežího masa, Agro Blatná a Agroslužby Strakonice jsou pod jednou vlastnickou střechou. Akcionáři jsou zemědělské podniky tohoto okresu. Cílem je uzavřený odbytový řetězec – většina produkce obilí se využije opět na okrese ve stejném vlastnickém okruhu podnikatelů.
„V dobách platební neschopnosti nás integrace drží nad vodou, hlavně ZZN Strakonice je jakousi bankou, která je se splátkou ochotna počkat. Situace je nyní ekonomicky svízelná, protože ceny masa jako výstup z celého seskupení jsou na nízké úrovni. Pokud se neprodá maso se ziskem, je zbytečná a nerentabilní i produkce vlastního obilí. Vzhledem k blízkosti hranic, kde jsou ceny obilí vyšší, je dnes problém realizovat obilí přes onen kožený pytel, tedy v mase, přestože byl dříve zárukou zisku. O efektivitě řetězce tedy rozhodují ceny masa. V Čechách je nízkými cenami masa ohrožena i rostlinná výroba a může se stát, že budeme náš podnik nuceni zavřít, pokud se obilí vyplatí prodat tržně s efektem vyšším než v mase,“ říká předseda družstva Ing. Jiří Turek.
Neúnosné legislativní zatížení
„Toto je problém všech podniků vyrábějících zemědělské produkty. Živočišná výroba v Evropské unii je zatížena neúměrnou legislativou. Argumentuje se tím, že se potraviny dají levně dovézt z Brazílie nebo Polska. Poláci mají nižší náklady na pracovní sílu a třetí země, které bojují, aby se jejich výrobky pustili na trh unie bez celního zatížení, nedodržují minimální standardy, které jsou již i v České republice samozřejmostí. Zkuste dohledat původ brazilského vepřového a zjistit, jakými stimulátory růstu bylo zvíře krmeno,“ poukazuje Turek.
Zajatci dotací
V dnešním dotačním systému se zemědělec dostal podle Ing. Turka do jakéhosi nevolnického stavu a o jeho další existenci rozhoduje to, zda dodržuje předpisy vztahující se k příslušné dotaci. „Dotace jsou na úrovni 25 % příjmů podniku a bez nich se nedá žít. Když podmínky nesplníme, znamená to konec. A kontrolní organizace mají zcela volná pravidla. Vzhledem k tomu, že při každé kontrole má organizace určitou dobu na zpracování, dostali jsme například loni výplatu dotace až s tříměsíčním zpožděním. Musel nás podržet výkup, který počkal se splátkou našeho závazku,“ uvádí rozhořčeně předseda družstva.
Rekonstrukce zlevní výrobu
V družstvu Třebohostice se snaží se výrobu vepřového zlevnit. Náklady na energii stále rostou, proto jsme letos v květnu ve spolupráci s firmou IP Izolace Polná zateplili strop stáje pro odchov selat. Červencové tropické dny a noci jen potvrdily, že izolace je důležitá nejen v zimě,“ pochvaluje si rozhodnutí družstva jeho předseda.
Existuje řada způsobů, jak vyřešit zateplení objektů. „Výhodou technologie foukané minerální vlny je vytvoření rovnoměrné vrstvy, která kopíruje starou izolaci nebo konstrukční prvky s minimálním nebo žádným zásahem. Na hale pro předvýkrm v Třebohosticích jsme museli otevírat krytinu, což je pro realizaci dost atypická věc. Jsou tu asi čtyřiceticentimetrové meziprostory, které jsou každých 4,8 m spojeny vazníky. Ty jsou ale neprůchodné. Technologie foukání umožnila dostat se do těžce přístupných prostor bez zásahu do objektu. Minerální materiál je doslova předurčen do agresivního prostředí,“ vysvětluje Ladislav Apfelthaler, zástupce realizátora projektu.
Podle předsedy družstva znamená zateplení stáje významnou úsporu a hlavně teploty uvnitř objektu tolik nekolísají. „Letos v zimě jsme změřili, že nezateplená hala měla téměř stejnou spotřebu lehkých topných olejů (LTO) jako dvakrát větší zateplená. Máme spočítané, že jedna topná sezóna investici vrátí. Navíc v této době při cenách topného oleje 23 kg za litr není o čem uvažovat.“
Do spalování obilí s odvahou
„Topit lehkým topným olejem je dnes krvavý zářez do financí. Máme v plánu přejít na jiný druh topení. Bude to nejspíš onen kacířský způsob spalování zrna. Již se vyrábějí kotle s automatickým provozem, kde se zrno sype do zásobníku s dávkovačem. Pokud někdo říká, že spalovat zrní je škoda, mám na to otázku: Není snad jedno, jestli pěstuji na jednom hektaru pole topoly, které pak spálím nebo jestli na něm pěstuji obilí, na jehož sklizeň jsem vybaven a mám přichystané všechny technologické linky? Jde pouze o to najít tu odvahu zrní spálit. Energetická hodnota je vyhovující a při dnešních cenách topného oleje to vyjde levněji. Navíc podnik není vůbec závislý na vnějším prostředí. Pálí se biomasa – žádné oxidy síry a jiné emise nejsou. Vracíme do přírody to, co příroda přes vegetační období ve formě oxidu uhličitého nashromáždila v zrnu. Nepřidáváme do ovzduší žádné další emise CO2 navíc, zatímco například spalováním uhlí nebo ropných derivátů ano,“ má jednoznačný názor na budoucnost v získávání tepelné energie Ing. Turek.
„Spalovat slámu je podle mého mínění škoda – je lépe ji zaorat do půdy a obohatit ji. Sláma kopíruje potřeby rostlin, které na půdě rostou a je totiž živinově vyrovnaná,“ dodává k tomu Jiří Turek.
Dobrá realizace mléka
V západní Evropě, stejně jako v České republice, klesá cena mléka. Vedení ZD Třebohostice si ale zatím nemůže stěžovat. Podnik je členem mlékařského družstva JIH Tábor a mléko vyváží jeho prostřednictvím do německé mlékárny Goldsteig, která je v družstevním vlastnictví zemědělců. Jde o seskupení asi 5500 osob, kdy každý má podíl zhruba v síle roční dodávky mléka. Uzavřený řetězec pak prodává finální mléčné výrobky přímo na trh. Když cena mléka klesne, mlékárna vyplácí takzvaný příplatek Goldsteig, což v přepočtu dělá 0,12 koruny na kilogram. Reguluje tak cenové výpadky ve prospěch chovatelů.
„Přestože sami nemáme v mlékárně kapitálový vklad, chovají se k nám velice slušně, máme pouze určitou srážku z ceny mléka. Dosahujeme výborných mléčných složek a naše tržba za jeden litr mléka je trvale nejvyšší v okrese. Když nyní Madeta nabízí 7,60 Kč, my prodáváme za 8,25 Kč. Když jsme začínali spolupracovat s touto mlékárnou, vycházela cena za litr v přepočtu až 9,50 až 9,70 Kč. Samozřejmě, že kurs se mezitím změnil. Na pětileté období máme ale kurs stabilizovaný - smluvně zajištěný na 29,47 Kč za euro. I tato stabilizace kursu je pro nás velkým přínosem, za což vděčíme členství v družstvu,“ říká Jiří Turek.
Krmení podle rozborů mléka
Veškeré rozbory mléka dodávaného do mlékárny Goldsteig jsou přístupné pod heslem na internetu. „Podle složek a podle obsahu močoviny jsme schopni během krátké doby regulovat krmnou dávku tak, aby byla vyvážená a maximalizoval se obsah složek. Krmíme jetelotravní senáž a kukuřičnou siláž. Za pomoci míchacího krmného vozu měníme poměr siláže a senáže. Obsah jadrných krmiv se snažíme držet na maximální dávce 300 g na litr mléka, prozrazuje Jiří Turek. Také zvýšené somatické buňky jsou signálem, že se ve stádě něco děje. Pokud jsou na nízké úrovni, dosahují v Třebohosticích i maximální užitkovost, protože zvířata nebojují s infekcí.Vzhledem k tomu, že z mlékárny zootechnik dostává osm rozborů měsíčně, lze dobře reagovat na změny, upravovat krmnou dávku i zootechnická opatření.
Chov skotu před rekonstrukcí
Podnik je před rekonstrukcí chovu skotu. Z několika vazných stájí by měl vzniknout jeden velký kravín, na který bude navazovat dojírna. „Chceme separovat kejdu a s ní podestýlat. Nebudeme se snažit horentním způsobem zvyšovat užitkovost dojnic. Dosáhli jsme 6000 kg a to se nám zatím jeví jako optimální. Vysoká užitkovosti s sebou nese i více nákladů. Snažíme se využívat místní zdroje, potřebujeme zkrmit všechny louky a ušetřit obilí. Chceme více využívat plemeno fleckvieh, protože je šlechtěno i na kvalitativní stránku masa. Provozujeme vlastní výkrm býků a produkce kvalitního hovězího bude jeden z našich směrů. Při výběru plemeníka klademe velký důraz na složky. Míváme běžně kolem 3,5 % bílkovin a 4,1 % tuku, někdy i 4,6 %,“ dodává předseda družstva Ing. Jiří Turek.
