Travní senáž je důležitým konzervovaným objemným krmivem, a to nejenom u skotu. Pěstování trav na senáž sice bývá spojeno s nižšími náklady než pěstování silážní kukuřice, ale ani tak nejsou náklady natolik nízké, aby se chovatel nemusel zabývat jejich účelností. I zde platí, že je potřeba získat dostatek kvalitního krmiva pro odpovídající výživu zvířat. Proto je třeba začít včas a držet se prověřených postupů.
Většina chovatelů, kteří využívají pastevní systémy, se snaží redukovat náklady na výživu a krmení prostřednictvím maximalizace využití čerstvé píce z pastevního porostu, a to nejenom u stád masného skotu či ovcí, což bývá v českých chovech běžně k vidění, ale též u dojeného skotu, což je doménou například irských chovatelů. Nicméně, tento způsob výživy není v našich klimatických podmínkách možné využívat celoročně, a proto je nezbytné počítat se sezónností v obrůstání trvalých travních porostů, případně s výkyvy v důsledku nepřízně počasí, a zajistit pro období tzv. zimního krmení dostatek konzervovaných objemných krmiv, jako je seno či senáž. Dobrý management porostů k produkci co největšího množství kvalitní senáže z hektaru je základem ve všech zemědělských systémech.
Podle poradců z irské společnosti Teagasc představuje travní senáž přibližně 20–25 % celkové potřeby krmiva na dojnici a rok, nebo až 30 % v chovech masného skotu. Na více než 85 % irských farem se senážuje každý rok a odhadované náklady na sklizeň více než 1 milionu ha travních ploch pro výrobu senáže ročně přesahují 500 milionů eur. To není zrovna malá částka. Ale když je kvalitní senáž součástí integrovaného systému hospodaření na pastvinách, tak v kombinaci s čerstvou pící může vytvářet konkurenceschopnou krmivovou základnu, která je oproti koncentrovaným krmivům více než 2,5krát levnější. Aby tato významná nákladová složka byla vyvážena odpovídající produkcí, musí vyrobená senáž dosahovat výborných produkčních parametrů.
Jedním z nejvýznamnějších faktorů, který přispívá k nárůstu či redukci nákladů na výrobu senáže, je objem sklizené biomasy a její kvalita. Snahou zemědělce je tedy nejenom maximalizovat výnos, ale zároveň dosáhnout potřebné kvality (nejčastěji vyjadřovanou stravitelností sušiny – dry matter digestibility, DMD), jejíž hraniční hodnota se může lišit podle druhu a kategorie chovaných zvířat. Vědcům z Teagasc se, na základě analýz výsledků rozborů senáží v posledních několika sezónách, jasně ukázalo, že by bylo třeba řešit kvalitu senáže i na farmách s chovem masného skotu, kde se DMD v průměru pohybovala kolem 66 %, což je sice pro krávy bez tržní produkce mléka v dobré tělesné kondici dostačující, ale pro mladá, rostoucí zvířata či zvířata vykrmovaná je to málo.
Jako možné příčiny byly identifikovány například koncentrace fosforu a draslíku v půdě či její pH (poukazující na potřebu vápnění), které nebyly v posledních letech zrovna ideální, což se odrazilo v suboptimálním obrůstání porostů a následně nízkých výnosech při sečích v obvyklých termínech. Ve snaze o zvýšení výnosu biomasy se často posouvaly termíny seče na pozdější dobu, což mělo za následek horší kvalitu senáže. Řešení nabízí optimalizace úrodnosti půdy s vhodně aplikovanými hnojivy stejně jako znalost působení různých aditiv, výhod odpovídajícího dosévání travních ploch k produkci senáže i principu stanovení termínu sklizně.
