22.10.2001 | 10:10
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Proliferativní enteropatie prasat: Lawsonia intracellularis

Klinický aspekt různých forem proliferativní enteropatie u prasat je velmi rozdílný, ale mají společného jmenovatele, kterým jsou způsobené leze. Základní patologická změna spočívá ve ztluštění sliznice tenkého střeva a někdy i tlustého, které je způsobeno zbytněním epitelu žláz.
Toto onemocnění se vyskytuje ve čtyřech základních formách, které odpovídají různým projevům a různým stadiím jedné a téže nemoci. Nejjednodušší formou je střevní adenomatóza, nekrotické enteritida (zánět tenkého střeva) a místní ileitida (zánět kyčelníku). Proliferativní hemoragická enteropatie odpovídá jeho akutní formě. Původ těchto onemocnění byl zprvu přisuzován kampylobaktériím, ale nedávno se došlo k poznání, že odpovědným činitelem je Lawsonia intracellularis.

Střevní adenomatóza, nekrotická enteritida a regionální ileitida se objevují nejčastěji u prasat ve výkrmu. Jsou charakterizovány průjmem, někdy s přítomností krve ve výkalech, snížením chuti k příjmu potravy a snížením přírůstku. U nejjednoduššího projevu (střevní adenomatóza) jsou klinické příznaky poměrně slabé. Naproti tomu proliferativní hemoragická enteropatie postihuje prasata, jejichž výkrm se chýlí ke konci, a mladá chovná prasata. Způsobuje rychlou smrt, které často předchází výskyt měkkých výkalů s příměsí krve, zvířata často ani nehubnou, ale jsou značně chudokrevná. Při pitvě je charakteristickým symptomem tubulární sraženina velkého objemu, která má tvar střeva.
K přenosu dochází fekální cestou a je třeba vědět, že L. intracellularis může přežít jeden až dva týdny za teploty 5 C v zevním prostředí. Inkubační doba trvá tři týdny a L. intracellularis je vyměšována dva až čtyři týdny, ale někdy až deset týdnů. Rizikové faktory jsou vázány na velikost chovu, počet mladých prasnic v chovu, šlechtěný chov, na stres, na teplé a vlhké prostředí nebo absenci dokonalého nakrmení a vyprázdnění koryt.
Pokud jde o běžné formy tohoto onemocnění, zvířata se mohou dostat opět do dobrého stavu bez jakéhokoliv léčení. Přesto je vhodné použít antimikrobiální přípravky (chlortetracyklin, linkomycin, tiamulin, tylosin) jako přídavky do vody, do krmiva nebo v injekční podobě. Při hemoragické formě onemocnění je efekt léčení málo účinný, ale je možné použít injekce s antimikrobiálními látkami.

Patnáct kroků proti ileitis
Zprávy z různých zemí potvrzují, že ileitis (proliferativní enteropatie nebo také PPE) je rozšířenou nemocí. Baktérie, které způsobují tento střevní problém, byly zjištěny pozdějšími detekčními metodami v mnoha stádech na různých kontinentech. Toto onemocnění vede k závažným ekonomickým dopadům, zvláště v chovech s jinak velmi dobrou úrovní zdravotního stavu prasat.
Minulý rok se na mezinárodním setkání veterinárních specialistů stala ileitis nejčastěji popisovanou nemocí v celosvětovém měřítku v chovu prasat.
Co by měl chovatel sledovat, objeví-li první příznaky?
Německý veterinární lékař Henninig Bossow odpovídá na tuto otázku návrhem úplného seznamu 15 bodů, které by měli chovatelé sledovat.

1. Poskytovat dostatek vody
Neustálé riziko je dehydratace zvířat. Proto je základem dostupnost kvalitní pitné vody v každém kotci (možnost použití niplových napáječek, při minimálním průtoku vody 0,8 litrů/minutu. Optimální průtok se u výkrmových kategorií pohybuje okolo 1,5 až 1,8 litrů/minutu). Ani provozy vybavené mokrým krmením by se neměly domnívat, že jejich systém dodává dostatek vody pro vyhnutí se dehydrataci postižených prasat (a případné podávání „vody navíc“ do koryt po každém krmení je pouze východiskem z nouze).

2. Zvažovat změnu v typu krmení
Změny ve složení krmiva podaném postiženým zvířatům jsou často užitečné ve vztahu ke střevním onemocněním (například přidání organických kyselin může pomoci proti koli infekcím, zvláště je-li podporované dočasným vyloučením minerálních prvků, které mají pufrovací vliv na kyseliny žaludku). Krátkodobé kompletní zastavení krmiva je dokázaná strategie v případech dyzentérie prasat. Ve vztahu k PPE dr. Bossow doporučuje vyzkoušet jako doplňkové krmivo hrubě mletou pšenici nebo naštípanou slámu (zdroj vlákniny). Samozřejmostí by mělo být odstranění zbytků starého krmiva z kotce.

3. Optimalizace stájového klima
Dr. Bossow doporučuje udržování teploty, která je o přibližně 4 oC vyšší než normální hodnoty pro prasata v určitém věku. Při špatném příjmu krmiva prasaty je jejich vlastní tvorba tepla redukována. To je důvod, proč je doporučeno ustájení při vyšší teplotě.

4. Zlepšit hygienu v kotci
Nenakažená prasata nemají mít přístup ke kontaminovaným výkalům, a tak rozšířit nákazu. Proto je žádoucí pravidelné odstraňování výkalů pro udržení dobrého zdravotního stavu ostatních zvířat. V praxi to znamená čistit podlahu několikrát denně (při použití práškových dezinfekčních prostředků dostupných na trhu).

5. Začít diagnostikovat
Pro podezřelá zvířata zřídit skupiny, kde mohou být důkladně zkoumána. Klinický obraz dává právě mnoho důležitých znaků jako laboratorní diagnostická zkouška. Veterinář dále může odebrat výkaly a krevní vzorky, které odešle na analýzu.

6. Začátek léčby
Medikace napájecí vody má obvykle větší smysl než podávání léčiva v krmivu (alespoň co se týká střevních onemocnění). Program musí být založen zejména na informacích o hladině citlivosti patogenu zjištěného nebo s podezřením na něj. Dále je nutné překontrolovat možnou neslučitelnost s jinými látkami v krmivu. Medikační dávka použitá pro pitnou vodu musí být ve shodě s množstvím, které zvířata opravdu zkonzumují.

7. Léčit jednotlivá zvířata
Některá prasata nejsou zasažena skupinovou léčbou prostřednictvím krmení nebo napájecí vody a proto musí být léčena individuálně - injekčně. Opět je nutné sledovat možnou neslučitelnost s jinými aktivními látkami v krmivu nebo napájecí vodě.

8. Přerušit řetězec nákazy
Měli by být důkladně sledovány sousední kotce, je zapotřebí používat odděleného vybavení. Nutná je výměna bot a kombinéz. Tím se vyhneme přenesení nákazy mezi odděleními.

9. Eliminovat vektory přenosu
Pamatujme, že hmyz a domácí mazlíčci mohou být přenašečem nákazy. Proto je nutné provádět účinnou regulaci výskytu hmyzu, krys, myší a much. V případě převádění prasat je nutné čistit a dezinfikovat převáděcí uličky.

10. Vyloučit dlouhodobé riziko
Prasata, která neukazují žádné zlepšení celkové kondice navzdory léčbě, mohou být výhledově vyřazeni na nutnou porážku.

11. Minimalizovat spouštěcí stresy
Pokud je to možné, pokusíme se vyhnout činnostem, které mohou být stresové pro zvířata. Typicky střevní onemocnění propukají po stresujících událostech.

12. Provádět systém - vše dovnitř/vše ven
Po vyskladnění jednotlivé sekce důkladně vyčistit a vydezinfikovat mokrou cestou. V prostoru pro prasata odstranit veškeré zbytky výkalů (za použití tlakové vody, případně použít čistění párou).

13. Přezkoumat krmné přísady
V krmné směsi pro následující skupiny by se měl vzít do úvahy problém ileitis. Jako možná náhrada antibiotik mohou být použity rostlinné extrakty, které se mohou zkrmovat téměř do tržní hmotnosti prasat.

14. Vzájemná informovanost
Zdravotní potíže ve výkrmu by měly být známy producentovi selat, aby bylo případně možné s ohledem na tuto skutečnost léčit i jeho stádo. Není neobvyklé, že sající selata byla infikována patogenem v prvních dnech jejich života nebo po odstavu a tyto infekce nevedou ke ztrátám až do středu nebo konce výkrmu.

15. Stálé sledování
Sledování znaků nepravidelného vývoje v každé skupině prasat, což se týká také zhoršení průměrného denního přírůstku. Je důležité všímat si zdravotního stavu zvířat na konci výkrmu.

Podle zahraničního materiálu zpracoval
Ing. Jiří Brožík,
Guyokrma, spol. s r.o.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down