Ve snaze o vzdělání širokých vrstev praktických zemědělců založil v roce 1902 prof. Dr. Josef Taufer časopis Chov hospodářských zvířat. Vycházel v měsíčních intervalech a bylo to první české odborné periodikum věnované chovu zvířat, mlékařství, pícninářství, zvěrolékařství a částečně i ostatním odvětvím zemědělské výroby.
Do dějin našeho zemědělství se nesmazatelně zapsal prof. Dr. Josef Taufer. Pocházel ze selského rodu, narodil se v moravském Dřínově v roce 1869. Po maturitě na kroměřížském piaristickém gymnáziu studoval na c. k. zvěrolékařském ústavě ve Vídni. Po ukončení studia pracoval jako městský a státní zvěrolékař v Tišnově, pak byl asistentem na zootechnické a porodnické katedře Vysoké školy zvěrolékařské ve Vídni, následovala funkce okresního zvěrolékaře v Třebíči a pak ve Valašském Meziříčí. V roce 1903 dosáhl na základě disertační práce hodnosti doktora veterinární medicíny zvěrolékařské fakulty bernské univerzity. Stal se tak prvním českým zvěrolékařem s tímto titulem. Švýcarský doktorský diplom mu byl po nových přísných zkouškách nostrifikován na Vysoké škole zvěrolékařské ve Lvově, a tak získal také rakouský diplom doktora veterinární medicíny. Ministerstvo orby přidělilo v roce 1908 dr. Taufera k Ústřednímu sboru zemědělské rady moravské v Brně, kde byl jmenován inspektorem chovu koní. V této funkci zůstal až do konce světové války, kdy byl jako ministerský rada povolán za přednostu oddělení živočišné výroby v ministerstvu zemědělství. Byl tak pověřen organizací živočišné výroby v celé republice. Zasloužil se o zřízení Výzkumných ústavů pro výrobu živočišnou v Praze a v květnu 1921 byl na jeho návrh usnesením Moravského zemského výboru zřízen v Brně Zemský výzkumný ústav zootechnický.
Zvláštní pozornosti zasluhuje jeho vydavatelská a redaktorská činnost. V roce 1894 začal vydávat první odborný a stavovský měsíčník českých zvěrolékařů „Zvěrolékařské rozhledy“, později přejmenovaný na „Časopis českých zvěrolékařů“. Vydával jej až do roku 1902. Byl však zklamán malým zájmem zvěrolékařů, kteří do časopisu nepřispívali ani jej finančně nepodpořili. Ve snaze o vzdělání širokých vrstev praktických zemědělců založil v roce 1902 časopis nový, „Chov hospodářských zvířat“. Vycházel v měsíčních intervalech a bylo to první české odborné periodikum věnované chovu zvířat, mlékařství, pícninářství, zvěrolékařství a částečně i ostatním odvětvím zemědělské výroby. Vydával ho za nemalých obětí vlastním nákladem a jeho hlavním redaktorem zůstal až do roku 1939. Obětavě mu pomáhali přátelé a zvláště jeho manželka, která na vydávání časopisu přispěla i svým věnem.
Po jmenování dr. Taufera inspektorem chovu koní v r. 1908 u Ústředního sboru zemědělské rady moravské převzala časopis do svého majetku Společnost pro zvýšení zemědělské výroby, s. r. o. v Brně, jejímiž členy byli Josef Taufer, zvěrolékař a agronom František Hrbáček-Vrla a agronom Jindřich Mackovík, oba inspektoři moravské zemědělské rady. Dr Taufer vedl časopis po stránce redakční, inspektor Hrbáček-Vrla si vzal na starost rozšíření časopisu a administrativní záležitosti a inspektor Mackovík převzal vedení finančních záležitostí. V období největšího rozvoje měl Chov hospodářských zvířat 8 až 10 tisíc stálých odběratelů. Za světové války doznal jako jiné odborné časopisy újmy, avšak vycházet nepřestal a nepříznivou dobu šťastně překonal. Po válce, kdy Taufer pracoval na ministerstvu, řídil časopis Hrbáček-Vrla. Za necelé dva roky byl Taufer povolán za profesora zootechniky na Vysokou školu zemědělskou v Brně, přestěhoval se zpět do Brna a ujal se opět redakce časopisu. Po založení Zemského výzkumného ústavu zootechnického, jehož ředitelem byl rovněž jmenován, přešel časopis v r. 1924 do majetku ústavu. Od návratu z Prahy až do roku 1939 byl stále hlavním redaktorem. Vedl časopis buď sám, nebo s blízkými spolupracovníky Kříženeckým, Koudelou, Zlámalem, Munkem a Chyským ze Zemského výzkumného ústavu zootechnického.
Prof. Dr. Josef Taufer jako zvěrolékař, inspektor chovu koní i jako profesor zootechniky byl stále v úzkém styku s praxí, věděl dobře, co našemu zemědělství a především chovatelství chybí, a proto chtěl všemi možnými prostředky, které slibovaly úspěch, uplatnit své zvelebovací snahy. Jedním z těchto prostředků měl být dobře vedený časopis. Jen tím si lze vysvětlit jeho nezměrné lpění na vycházení časopisu, i když musel pracovat zdarma, ba i tehdy, když se následkem jeho vydávání ocital ve finančních nesnázích. Úkolem bylo vzbudit u zemědělců zájem o otázky živočišné výroby, přesvědčit je o jejich velkém významu v rámci zemědělského podniku, nabádat je ke zvýšené péči o chov hospodářských zvířat a usměrňovat jejich činnost ve všem, co s chovem souvisí. Postupem doby měl časopis seznamovat zemědělce s chovatelskými směry doma i v cizině a vychovávat z nich chovatele, kteří by nejen ovládali teoretické zásady chovu, ale kteří by své znalosti uplatňovali také v praxi. Zda se to časopisu za současného působení referentů pro živočišnou výrobu České zemědělské rady a činnosti Zemského výzkumného ústavu zootechnického podařilo, o tom svědčila chovatelsky vyspělá Morava i oni věrní příznivci, kteří po celá desítiletí časopis odebírali.
V roce 1941 byl časopis převeden do zemědělského nakladatelství v Praze a sloučením jeho 40. ročníku, 25. ročníku časopisu České hospodářské zvířectvo a 11. ročníku časopisu Praktický chovatel vepřového bravu vznikl časopis Náš chov. Letos vychází již jeho 82. ročník.*
Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
