05.12.2019 | 11:12
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Puerperální neuróza prasnic

Normální mateřské chování prasnic je základním předpokladem pro dosažení odpovídajícího welfare, které výrazně ovlivňuje přežívání selat. Dobré mateřské chování jako například zpřístupnění celé mléčné žlázy během porodu je důležitým zdrojem výživy a tepla pro selata (Fraser 1984). Zvukové projevy prasnic (vokalizace) podporují selata v sání. Vedle toho existují i abnormální formy chování prasnic.

Puerperální neuróza prasnic představuje vážný problém v současných chovech prasat. Projevuje se agresivním chováním prasnic vůči vlastním novorozeným selatům. Agresivní chování matek vůči svému potomstvu bylo popsáno i u jiných druhů zvířat například u hlodavců, lišek, ptáků a primátů. Tato porucha chování prasnic vážně narušuje welfare selat a může mít významné ekonomické následky.

V rozsáhlé studii realizované v evropských chovech prasat zjistili van der Steen et al. (1998) 7–12% výskyt této poruchy. Ve studii provedené v USA Harris et Gonynou (2003) zjistili 5,3% výskyt. Z důvodu snižování mortality selat zalehnutím prasnicemi jsou používány porodní kotce, ačkoliv autoři Jarvis et al. (1998) uvádí, že výskyt puerperální neurózy prasnic je častější právě u tohoto způsobu ustájení.

Chování pozorované při puerperální neuróze může být definováno jako aktivní atak selat prasnicí, která používá svých čelistí. Následkem mohou být vážná až smrtelná poranění pokousáním. Tato porucha chování se vyskytuje během porodu nebo bezprostředně po něm. Příčiny puerperální neurózy prasnic nebyly doposud spolehlivě vysvětleny. Podle autorů Harris et Gonyou (2004) není motivačním faktorem takového chování hlad. Prasnice mohou sice mrtvá selata sežrat, ale často je odsunují stranou nebo znovu atakují již mrtvá selata. Gilbert et al. (2001) také zjistili, že některé agresivní prasnice směřují svůj útok i na neživé objekty jako například cihly umístěné v kotci.

Van der Steen et al. (1988) ve své studii uvádějí, že výskyt puerperální neurózy prasnic nebyl ovlivněn ročním obdobím ani způsobem krmení prasniček během odchovu. Knap et Merk (1982) zjistili, že má tato porucha silnou genetickou komponentu (koeficient heritability 0,4–0,9).

Březí prasnice nevykazují jasné způsoby chování, podle kterých by bylo možno ještě před porodem rozpoznat prasnice, které budou touto poruchou chování postiženy. Například autoři Chen et al. (2008) nezjistili žádné rozdíly v chování prasnic, které je typické pro stavbu hnízda před porodem (shromažďování slámy, hrabání končetinami) mezi prasnicemi, u kterých se po porodu projevila puerperální neuróza a u kterých nikoliv.*

Literatura je k dispozici u autora

Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.

Klinika chorob přežvýkavců a prasat

VFU Brno

Kontakt: svobodama@vfu.cz

Autor fotky: MVDr. Bc. Jonáš Vaňhara

Více v Našem chovu 12/2019.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down