Úmrtnost selat před odstavem je hlavním ekonomickým a sociálním problémem ve všech porodních systémech chovu. Průměrná celková úmrtnost selat, tj. mrtvě narozených a uhynulých před odstavem, se pohybuje v rozmezí 10–20 % u většiny plemen, což znamená ztrátu jednoho až dvou selat v každém vrhu. Většina případů úhynu selat nastává v prvních dvou dnech jejich života. Příčiny úhynu jsou různé, v konvenčních průmyslových systémech je hlavní příčinou podchlazení a hladovění, ve faremních systémech zalehnutí selat prasnicí.
Znalost rizikových faktorů při ošetřování selat je zásadní pro záchranu jejich životů.
Selata narozená v pozdějším pořadí (9. a vyšším) nebo s delším intervalem mezi porody (déle než 23 minut) trpí deprivací kyslíku, což může mít za následek udušení. Pokud je ve vrhu 16 a více selat, je toto riziko ještě intenzivnější. Delší doba porodu může být důsledkem stresu prasnice, který je častější v omezeném prostředí porodu, bez podestýlky, kde prasnice nemají možnost realizovat hnízdní aktivity před porodem. Zlepšit průběh porodů lze podporou přirozeného chování prasnic. Například u venkovních systémů volné ustájení během hnízdění a dostatek slámy s dlouhým stéblem snižuje úroveň stresu, jelikož umožňuje prasnici přirozené chování při stavění hnízda.
Vysoké teploty prostředí způsobí tepelnou zátěž organismu, která také může prodloužit dobu porodu. Řešením je snížení tepelného zatížení. Dospělá prasata trpí tepelným stresem nad 22°C, březí prasnice jsou ještě náchylnější k tepelnému stresu, proto se doporučuje, aby teplota porodny nebyla vyšší než 20 °C. U venkovních systémů chovu mohou být případy prodloužených porodů častější v letních měsících. Zlepšená ventilace v porodních stájích či boudách, použití reflexních materiálů a poskytování sprchy jsou způsoby, jak snížit tepelný stres.*
