Automatické či robotické dojení si pomalu, ale jistě nachází cestu do větších i menších chovů dojeného skotu. Co vše by si měl chovatel před pořízením robotu rozmyslet a jaké jsou zkušenosti těch, kteří si roboty do svých stájí pořídili? Jednou z nesporných výhod dojicích robotů je redukce potřeby pracovní síly, která je nejenom drahá, ale také je čím dál těžší kvalitní dojiče sehnat.
Investice do robotického dojení nemusí být vhodná pro každého. Když dojde na rozhodování o přechodu z tradiční dojírny k robotům, mělo by se zjistit, jak je to u chovatelů ve srovnatelných podmínkách a přeptat se nejenom na zkušenosti související přímo s jeho fungováním, ale také jak nový robot ovlivnil celkový chod farmy, práci a život zootechniků či farmářů. Tyto informace poskytují praktické zkušenosti z každodenního provozu a týkají se nejenom samotného dojení, ale také využitelnosti dalších funkcí, které mohou roboty umět. Je potřeba mít funkční systém s přijatelnými náklady a k tomu nemusí být pořízeny všechny technologické novinky.
Pochopení změn, které bude robot znamenat pro chod farmy, je důležité pro vypracování správného projektu.
Instalace robotu sice není levnou záležitostí v porovnání s konvenčními způsoby dojení, ale může být ekonomická a má řadu dalších pozitiv.
Přechod od tradičního dojení k tomu robotickému může mít kladný vliv na život farmáře a jeho rodiny, ale také na mléčnou produkci, welfare chovaných zvířat a různé další aspekty chodu a řízení celé farmy. Nejde však o samospásný prostředek, který vyřeší všechny problémy v chovu.
S využitím zahraničních materiálů zpracovala Ing. Anna Marcinková.
Podrobněji v týdeníku Zemědělec.*
