Promoření českých chovů paratuberkulózou (PTB) je zřejmě větší, než by všichni veterináři a chovatelé odhadovali. Náš chov oslovil předního českého odborníka na problematiku infekčních nemocí skotu MVDr. Kamila Kovařčíka, Ph.D., který ve Výzkumném ústavu veterinárního lékařství v Brně provedl poměrně rozsáhlou studii, když analyzoval 786 bazénových vzorků mléka z tuzemských chovů v rámci grantu QK 1820086 z Programu aplikovaného výzkumu Ministerstva zemědělství na období 2017-2025 ZEMĚ.
Původcem paratuberkulózy (PTB) je Mycobacterium avium subsp. paratuberculosis (MAP). MAP je extrémně pomalu rostoucí (kultivace trvá až tři měsíce), acido-alkohol rezistentní, gram-pozitivní bakterie, která je poměrně odolná a přežívá dlouho (měsíce až roky) ve vnějším prostředí. MAP je u nemocných zvířat vylučována především v trusu a v mléce, zejména v klinické fázi onemocnění. Onemocnění má velmi dlouhou inkubační dobu dvou a více let (publikováno až 15 let) a je neléčitelné. Proto jediný možný přístup k řešení je metoda „test a porážka“, což znamená, že pozitivně testované zvíře je posláno na jatky. Základním klinickým příznakem je vodnatý průjem s intenzivním hubnutím při zachovaném příjmu potravy.
Paratuberkulóza je onemocnění, které se v chovu projevuje zpočátku velmi nenápadně a plíživě. Promoření stáda na viditelnou úroveň, kdy si chovatel začne uvědomovat spojitost s PTB trvá i mnoho let v závislosti na různých faktorech. PTB probíhá ve čtyřech stádiích. V prvních dvou stádiích (klidové a subklinické) je PTB neviditelná. V dalších dvou stádiích (klinické a pokročilé) je PTB již rozpoznatelná podle klinických příznaků. Diagnózu však musíme potvrdit laboratorním vyšetřením. Problémem nákazy je, že pokud diagnostikujeme v klinickém stádiu zvíře, musíme počítat s již významným počtem infikovaných zvířat ve stádě. Uvádí se, že na jedno až dvě zvířata v klinickém stádiu onemocnění musíme počítat s pěti až sedmi infikovanými zvířaty v subklinickém stádiu a v klidovém stádiu je dalších 10 až 15 infikovaných zvířat. Nákaza tímto charakterem připomíná ledovec. Z toho vyplývá, že pokud potvrdím v chovu zvířata s klinickým postižením, musím počítat s tím, že vidím jen špičku ledovce této nákazy. I z tohoto důvodu je nutno očekávat velkou setrvačnost výskytu onemocnění při přijetí opatření k tlumení nákazy. Problémy při řešení této nákazy vyplývají také ze skutečnosti, že v současné době neexistují diagnostické metody schopné odhalit infikovaná zvířata klidové a v převážně ani v subklinické fázi onemocnění. Navíc ty nejcitlivější metody (PCR)jsou velmi drahé a jejich plošné využití je velmi často mimo reálné ekonomické možnosti chovatele.
Na rozdíl od chovatelsky vyspělých zemí není do současné doby v ČR známa skutečná nákazová situace v chovech dojeného skotu. Pro první plošnější screening jsme použili metodu vyšetření bazénových vzorků mléka (BVM), což je běžně používaný nástroj pro zjištění a sledování vývoje výskytu infekčních onemocnění u dojeného skotu. Jde o poměrně levnou a rychlou metodu používanou jako první screeningový test pro regionální i národní programy, pro rychlé odhalení nejrizikovějších stád a zjištění jejich podílu v rámci regionu.
Pro tento účel jsme v průběhu roku 2018 získali anonymně bazénové vzorky mléka (BVM) ze 786 registrovaných mléčnic. Prokázali jsme poměrně velký podíl vzorků (11,5 %, tj. 90 vzorků) s pozitivním výsledkem, tj. s velmi vysokým promořením (počet infikovaných zvířat ve stádě je více než 35 %). Dalších 15 vzorků BVM bylo velmi blízko pozitivní hranice, u kterých je velmi pravděpodobně také vysoké promoření. Interpretace výsledků je vysvětlena v článku. Snad ještě zdůrazním, že na mléčnici je zpravidla navázáno více hospodářství.
Více v Našem chovu 12/2018
