Ani páté účinkování ovčáků na českobudějovickém výstavišti nebylo od předchozích ročníků ničím výjimečné. Členové jihočeského krajského sdružení Svazu chovatelů ovcí a koz připravili standardní expozici dvaapadesáti zvířat, sestavenou z jedenácti plemen ovcí a pěti plemen koz. Nálepkou na letošní o něco menší počet malých přežvýkavců předvedených na výstavě Země živitelka bylo představení jihoafrické ovce dorper, která ve své domovině patří k nejoblíbenějším a nejrozšířenějším plemenům.
„Letošní expozici jsme sestavili ve spolupráci s chovateli z jihočeského regionu a Pavlem Sokolem z Libereckého kraje, který je pravidelným účastníkem českobudějovické výstavy. V porovnání s předchozím ročníkem se nám nepodařilo zajistit prezentaci vřesové a kamerunské ovce, na druhou stranu se můžeme pochlubit novinkou výstavy v podobě jihoafrické srstnaté ovce dorpera, kterou v počtu pěti jehnic ze Švýcarska dovezla chovatelka Ing. Hana Petrusová ze Želeče u Tábora. Ta je současně i dlouholetou chovatelkou texelů holandského typu,“uvedl místopředseda Svazu chovatelů ovcí a koz (SCHOK) Ing. Antonín Vejčík.
Od ovcí po finální produkty
„Pokud jde o vlastní prezentaci, tak stejně jako v minulých čtyřech ročnících jsme na venkovní ploše předváděli plemeníky ovcí a koz s odborným výkladem po celou dobu šesti dnů konání výstavy. Součástí expozice s živými zvířaty bylo ještě dvaadvacet aukčních beránků tří plemen, a to šumavské ovce, valašky a suffolka. V rámci doprovodného programu si manželé Topinkovi z Borovan připravili ukázku v ovládání stáda ovčáckým psem. Jejich fenky –čtyřletá Hermína a dvouletá Devona plemene border kolie návštěvníkům názorně předvedly, jakou úlohu má ovčácký pes ve stádu. Ovčáctví propagujeme i přes finální produkty, zejména pak přes speciality z ovčího masa a kozího mléka. Nedílnou součástí propagace je i nabídka odborné literatury, kterou jsme od loňska rozšířili o promítání videokazet,“pokračoval Vejčík.
Na 37. ročníku výstavy Země Živitelka bylo představeno dvaapadesát zvířat reprezentujících devětatřicet ovcí jedenácti plemen, zbývající podíl pak připadal na třináct koz pěti plemen. Po celou dobu konání výstavy si tak zájemci mohli prohlédnout zástupce kombinovaných plemen, respektive valašku, šumavskou ovci, romney a zwartbles. Ze zájmových plemen to byly kerry hill, shetlandská ovce a nové plemeno dorper. Masná plemena reprezentovaly suffolk, oxford down a texel a konečně východofríská ovce zastupovala plemeno s mléčnou užitkovostí. Třináct vystavovaných koz reprezentovala tři mléčná plemena – koza bílá krátkosrstá a hnědá krátkosrstá, anglonubijská koza, dále jedno plemeno s masnou užitkovostí – búrská koza a konečně holandská zakrslá koza, která je zařazovaná mezi zájmová plemena.
Novinka výstavy
Jak již bylo zmíněno v úvodu, chovatelka Hana Petrusová se postarala o oživení jinak průměrné expozice. Tou byla původem jihoafrická ovce srstnatého plemene doper, která je v České republice vůbec poprvé.
„Dlouhodobě se zabýváme chovem ovcí plemene texel, v současné době máme v kontrole užitkovosti 30 bahnic. Současná situace na českém trhu s vlnou nás vedla ke hledání plemene, které by se nemuselo stříhat a které by se blížilo naší představě ovce menšího masného typu. Plemeno dorper nás zaujalo právě proto, že sami jihoafričtí chovatelé poukazují na jeho vzdálenou fyzickou podobnost s texelem. Na rozdíl od texela je ale dorper velmi pohyblivý, akční, což souvisí s hledáním potravy i na velmi nehostinných místech – chová se například na okrajích pouště Kalahari. Rovněž jeho kostra je slabší a hlava je typicky ovčí, tzn. klabonosá a štíhlá. Povahu má dorper velmi přátelskou, je nenáročný na krmení a ochotně přijímá a dobře využije i méně kvalitní seno a pastvu. V Evropě není k dispozici příliš mnoho plnokrevných dorperů a nabízejí se za vyšší cenu než jiná plemena. Cenově dostupnější jsou dorperové z převodného křížení. My jsme ale o taková zvířata neměli zájem a proto jsme si pořídili jehničky ze švýcarského chovu zaměřeného výhradně na čistou jihoafrickou krev. Chceme samozřejmě přivézt i další jehnice a chovné beránky původem z Nového Zélandu a vyjednáváme o dovozu embryí z Jihoafrické republiky,“ prozradila chovatelka Petrusová.
Zbývá snad ještě doplnit, že plemeno dorper bylo vyšlechtěno v Jihoafrické republice asi v roce 1930, křížením beranů plemene dorset horn, kteří vynikali konstituční pevností s bahnicemi černohlavé perské ovce, jež potomstvu předaly plodnost. Tímto spojením se podařilo získat dlouhověké statné ovce schopné vyrůstat v tvrdých podmínkách afrického veldu. V roce 1947 R.Y. Edmeades pojmenoval nové plemeno jako dorper a byl iniciátorem sestavení jeho standardu. O tři roky později byla v Jižní Africe dvaceti osmi chovateli založena chovatelská asociace Dorper Breeders Society, která dodnes sleduje chov dorperů na celém světě.
Podle standardu se dorpeři chovají ve dvou barevných variantách, a to rozšířenější s černou hlavou a krkem a jednobarevný bílý. Pokud jde o osrstění, tak ideální je krátké a řídké. Vlny je více na svrchní části těla, spodek trupu je přirozeně krátce osrstěný nebo holý. Příliš mnoho vlny a srsti je nežádoucí. Hříva je diskvalifikující znak.
„Nejen dorper, ale i ostatní předvedená plemena měla úspěch. Tradičně se těšíme bohaté účasti návštěvníků, mrzí nás ale, že za těch pět let, co se na českobudějovickém výstavišti prezentujeme, si do našeho pavilonu nenašel cestu zatím ani jediný ministr zemědělství. Byl jsem na několika chovatelských výstavách v zahraničí, například v Anglii nebo Walesu jsem viděl i nejvyšší státní představitele, jak se procházejí jednotlivými expozicemi. V této souvislosti se pak musíte zabývat myšlenkou, z čeho pramení nezájem představitelů našeho rezortního ministerstva. Snad při konání dalšího ročníku budu moci konstatovat změnu k lepšímu,“ posteskl si v závěru místopředseda svazu.
Klíčové informace:
-V novodobé historii byl letošní 37. ročník mezinárodní výstavy Země živitelka v pořadí pátou prezentací.
-Kolekce dvaapadesáti předvedených zvířat byla sestavena z jedenácti plemen ovcí a pěti plemen koz.
Novinkou ovčácké expozice bylo jihoafrické srstnaté plemeno ovcí doper, které ze Švýcarska dovezla chovatelka Hana Petrusová ze Želeče u Tábora.
