Všudypřítomná vůně medu je první vjem, který prožijete v království manželů Lstibůrkových v Nové Pasečnici u Domažlic. Tím dalším je radost ze života spolu s krásným vztahem k přírodě a zvířatům.
Ing. Jaroslav Lstibůrek včelaří už patnáct let. Celý profesní život strávil v potravinářství, většinou v pivovarnictví, a tak hledal, kde by své znalosti a zkušenosti uplatnil i nadále. „Včely mě a moji ženu Martu baví. Již od začátku včelaření bylo ale jasné, že nezůstaneme jen u stočení medu. Ostatně jsme oba studovali kvasnou chemii, a tak máme ke zpracování medu blízko,“ komentuje včelař.
Aktuálně manželé chovají 25 včelstev, úly pro dvacet z nich jsou přitom umístěny v chráněné krajinné oblasti v Klenčí pod Čerchovem. „Začínali jsme v Nové Pasečnici a dodnes zde máme pět úlů většinou s oddělky. Když jsme hledali další místo pro zřízení včelnice, našli jsme místo, kde dřív stávala vesnice a dodnes jsou zde bohaté sady ovocných stromů. Krajina je nepostižená jakoukoliv chemií a med vyrobený zde je pro toto území typický. Dokonce máme i zákazníky, kteří si jiný med nekoupí,“ usmívá se Jaroslav Lstibůrek.
U včelstev manželé každé ráno kontrolují zdravotní stav a spad roztočů. „Volíme vždy co nejšetrnější způsob léčení, například s pomocí organických kyselin, a především upřednostňujeme prevenci. Jednou z možností eliminovat roztoče v chovu je například probírka zvířat a odebrání trubčího plodu napadeného těmto cizopasníky,“ konstatuje Marta Lstibůrková a dodává, že prevencí je i vlastní odchov matek a obecně co nejmladší a vitální včelstvo.
Dobrému zdravotnímu stavu včel nahrává i umístění úlů, pod Čerchovem nenajdeme žádnou řepku, která se během vegetace ošetřuje postřiky. „Podmínky jsou tam drsnější a včelám se tam daří výborně,“ shrnuje včelař.
Se včelstvy nekočuje, podle jeho slov je to pro ně velká změna, doslova náraz. „Bývá tam více včelařů, a tak je zdroj snůšky omezený a méně pestrý,“ vysvětluje Ing. Lstibůrek.
