Poblíž Velkých Pavlovic uskutečnilo setkání výživářských poradců. Místem setkání byl tentokrát chov skotu v podniku Patria Kobylí, a.s., dobře známém produkcí výborných odrůdových vín. Setkání se zúčastnili poradci z celé republiky, zástupci některých výrobců krmných doplňků a samozřejmě i chovatelé, kteří měli zájem se dozvědět něco o řešení problémů v chovech dojného skotu. Chov Kobylí má v současné době asi 180 ks dojnic. Genetický potenciál zvířat je zatím velice různorodý, od českého strakatého plemene až po kříženky s podílem holštýnské krve nad 88 %.
Dojnice jsou ustájeny v klasické vazné čtyřřadé stáji, která vzhledem ke stupni šlechtění již přestává vyhovovat stejně jako staré dojicí zařízení ještě s úzkým mléčným potrubím. K dispozici je starší míchací krmný vůz bez možnosti zamíchat slámu a seno. Krmivovou základnu chovu představují vojtěškové a bobové senáže a kukuřičná siláž. Dobrou duší chovu je Ing. Zemánek, který je ochoten obětovat veškerý čas a energii zvířatům a zajišťování podmínek pro zdárné fungování chovu. Výživáři navštívili tento chov již podruhé. Poprvé to bylo asi před 1,5 rokem, kdy se chov potýkal se závažnými problémy týkajícími se zejména zdravotního stavu dojnic.
Původní stav chovu skotu v Kobylí
Především se jednalo o velmi vysoký výskyt mastitid, vysoký obsah buněčných elementů v mléce a nízkou tržnost mléka. Dojnice měly problémy s končetinami, většina trpěla otoky hlezenních kloubů s hnisavými záněty. Vysoká brakace prvotelek omezovala obrat stáda. Silně nevyrovnaná kondice dojnic byla patrná na první pohled při příchodu do stáje - na konci laktace dojnice silně přetloustlé, po porodu naopak docházelo k výrazné ztrátě kondice a ketózám. Důvodem potíží byla nesprávně nastavená krmná dávka v předchozímobdobí, která byla směrována pro zvýšení užitkovosti a tvořena proto v základu příliš vysokou dávkou glycidových krmiv - kukuřičné siláže a obilí. Koncentrace dusíkatých látek neodpovídala nárokům mléčných plemen, mléčný skot dojil pouze z vlastní svaloviny. Rovněž obsah minerálních látek v krmné dávce neodpovídal potřebám mléčného skotu v návaznosti na posouzení kvality ostatních součástí krmné dávky. Docházelo k bachorovým a metabolickým acidózám a ketózám z nežravosti. Nadbytek energie a kritický nedostatek dusíku se odrazil také v od chovu mladého skotu. Jalovice byly přetloustlé s malým rámcem, špatný růst se odrážel i po porodu v „syndromu tučných krav“, tedy velmi rychlém hubnutí a ketózách. Rasantní zásah do výživy začal v srpnu 1999.
Fázová výživa dojnic
Prvním předpokladem fungování všech opatření bylo doladění diferencované výživy. Stádo bylo rozděleno do kategorií podle data porodu, rozdělení podle výše užitkovosti bylo shledáno jako nevyhovující pro velice rozdílný genofond stáda. Zvířata byla převedena tak, aby každá řada odpovídala jedné kategorii. Jedna řada byla vyčleněna pro předporodní přípravu, porodnu a později také „rozdojovací“ kategorii asi do 3 týdnů po porodu. Dalším krokem byla korekce stavu dojnic během stání nasucho, tedy od zaprahnutí do doby přípravy na porod, s cílem jednak zabránit zbytečnému tloustnutí, jednak zajistit výbornou činnost bachorů dojnic. Skupina je nyní ve venkovním výběhu, kam jsou dojnice přemístěny hned po zaprahnutí. Vzhledem k častým soubojům dojnic, které mohou mít za následek ketózy, je každá dojnice před převedením do výběhu ještě ve stáji odrohována. Odstranění rohů mělo velmi příznivý vliv na pohodu a kondiční stav dojnic během přípravy na porod a došlo i ke zlepšení zdravotního stavu narozených telat. V krmné dávce dojnic byla omezena kukuřičná siláž, zařazena senáž v množství 6 až 9 kg/ks a den a dále močovina 0,05 až 0,08 kg/ks a den. Celková dávka šťavnatého objemu by neměla překročit 25 kg/ks a den. Především ale dojnice dostaly během celé doby stání nasucho podstatně více sena, které je k dispozici celodenně neomezeně v dávce nejméně 5 až 6 kg/ks a den. Krmná dávka laktujících dojnic byla upravena v poměru živin a vlákniny zvýšením obsahu dusíkatých látek. Podíl rozpustného dusíku zajistila močovina v dávce až 180 g/ks a den. Přísun glycidů byl omezen snížením procenta obilí v krmné směsi, protože vzhledem ke krmivové základně nebylo možno ustoupit s kukuřičnou siláží. Krmná směs byla přepracována a postavena téměř výhradně na řepkovém extrahovaném šrotu, zkrmovaná dávka řepky pro dojnice na začátku laktace se pohybuje kolem 4,5 kg/ks a den. Sojový extrahovaný šrot jsme omezili maximálně na 1 kg/ks a den pro dojnice první třetiny laktace. S dávkou obilí jsme (dokud byla k dispozici kukuřičná siláž) postupně ustupovali a nakonec jsme jej vypustili úplně. Do krmné dávky byl později zařazen také sypký sladový květ dobré kvality. Oříškem, který se však nakonec podařilo dobře zvládnout zejména zásluhou Ing. Zemánka, byla příprava dojnic na porod. Byla zavedena iontová krmná dávka, poměrně dlouho však trvalo, než byla nalezena optimální doba přesunu zvířat před porodem do stáje. Hlavně prvotelky byly často postiženy stresy při přechodu z volného do vazného ustájení, což se odráželo v ketózách těsně před a po porodu, zadržených lůžkách a nežravosti. Dnes jsou jalovice na předporodní přípravu přesouvány až 14 dnů před otelením. Současná předporodní směs se skládá z 2 kg řepkového extrahovaného šrotu, 1 kg sojového extrahovaného šrotu, cca 0,07 kg močoviny, 350g iontové minerálie a 0,1 kg vápence. Současná krmná dávka pro laktující dojnice musela být pro problémy v krmivové základně dočasně typově změněna a obsahuje 20 kg vojtěškové senáže, 8 až 10 kg kukuřičné siláže, 1 až 2 kg sena. Krmná směs obsahuje nyní zhruba 48 % řepkového extrahovaného šrotu a výlisků v poměru 1 : 1, 12 % sojového extrahovaného šrotu, 33 % obilí, vápenec, 5 % minerálních doplňků. Nejvyšší skupina dojnic dostane necelých 9 kg směsi/ks a den. Močovina v dávce 100 g/ks a den je podávána přímo do míchacího krmného vozu. Pro korekci kyselosti siláží je do mixu doplněn vápenec.Dojnice dále dostávají bentonitový doplněk, v současné době 250 g/ks a den. Během prvních měsíců zásahů do krmných dávek a krmného režimu se plně projevily veškeré zdravotní poruchy vzniklé předchozí krmnou dávkou. Těžké ketózy, hnisavé boule po těle některých zvířat, především po otelení, ale i dále v laktaci, těžké mastitidy způsobené acidózami dojnic. Potíže vymizely během asi 3-4 měsíců, některé z postižených dojnic však skončily na nutné porážce. Velkou roli hrála a dosud hraje „paměť“ dojnic na předchozí acidózní krmnou dávku, která se projevuje v postižení jater, snížené odolnosti vůči stájovému prostředí a zpomalení obnovy kostní tkáně v důsledku předchozího těžkého nedostatku dusíkatých látek. Zvířata jsou stále citlivá na sebemenší potíže a užitkovost ještě stále poměrně výrazně kolísá, i když není podle mého názoru na špatné úrovni (nyní mezi 16 až 17 litry na dojnici). Dlouhodobá náprava problémů spočívá především ve změně koncepce krmivové základny chovu.
Nadbytek energie, nedostatek proteinů
Vzhledem k neustálé honbě za dostatkem energie pro dojnice došlo v předchozích letech ke zvýšení osevních ploch kukuřice na úkor senáží a chov se dostal do potíží s nedostatkem dusíkatých látek. Teprve letos se začínají pomalu zvyšovat osevní plochy bílkovinných pícnin, nicméně je stále ještě těžké prosadit výrobu kvalitních senáží, protože ještě ne všichni jsou plně přesvědčeni o jejich dobrém vlivu na dojnice. Poslední dobou chov prochází těžkým obdobím. Díky letošnímu velkému suchu není dostatek objemných krmiv, takže je nutno část krmiv nakoupit, aby bylo co krmit v zimě. K nedostatku krmiv přispěly i předchozí problémy s výrobou vojtěškových a bobových senáží do vaků. Jeden vak byl zcela nepoužitelný, hmota z druhého byla horší kvality. Naopak vak, který jsme měli možnost vidět přímo vedle stáje na zpevněné betonové ploše, měl špičkovou kvalitu. Hmota měla výbornou zralost, sušinu kolem 30% a obsahovala dostatek měkkého zrna. Zkvašení bylo vynikající, poměr kyselin optimální, takže senáž po otevření zůstávala stabilní i ve velmi teplých dnech. V současné době je stádo kondičně vyrovnané, ke změně kondice po celou dobu laktace téměř nedochází. Dojnice po porodu vykazují jen minimální úbytek hmotnosti. Problémy po otelení se vyskytují zřídka. Končetiny dojnic jsou nyní vesměs v pořádku, otoky hlezen se vyskytují málo, lze je najít víceméně už jen u starších dojnic. Nasazení mléka po otelení je ve špičkách přes 40 litrů, prvotelky nasazují i přes 30 litrů, přestože jejich odchov nebyl doposud ideální. Průměrná užitkovost dojnic po otelení se pohybuje mezi 29 a 30 litry mléka. Zvýšený výskyt mastitid byl zaznamenán nyní už jen v extrémně teplých dnech v květnu vlivem vysoké teploty ve stáji a tepelných stressů. K potížím došlo také po začátku zkrmování nakoupených krmiv. Za krátkou dobu po jejich zařazení do krmné dávky došlo náhle k výraznému nárůstu močoviny v mléce až na 11 mmol/l. Vysoké hodnoty vydržely asi 2-3 týdny, u dojnic kromě poklesu užitkovosti však nebyly zaznamenány žádné další problémy. Příčina byla ve velmi špatné kvalitě části nakoupené ovesné senáže, která se kazila a výrazně narušila dojnicím bachorovou fermentaci. Obsahy močoviny v mléce poklesly postupně po zastavení zkrmování této senáže a nyní již jsou v požadovaných hladinách kolem 6 až 7 mmol/l. Pro dosažení úspěchu při řešení problémů chovu je především třeba velmi intenzivní komunikace mezi zootechnikem a výživářem. Veškeré problémy se musí řešit operativně, protože k narušení zdraví dojnic dochází rychle, ale náprava je podstatně delší. Tyto podmínky jsou v Kobylí plněny na výbornou, proto bylo možno stádo korigovat za relativně krátkou dobu. V mnohých stádech je doba potřebná k nápravě acidózních poruch podstatně delší. Výživáři zhodnotili kvalitu objemných krmiv, především byly vedeny diskuse ohledně kvality a použití loňské kukuřičné siláže. Siláž zkvasila až na přelomu roku a nyní vykazuje netypické alkoholové sekundární kvašení s vysokou nestabilitou. Okamžitě po odkrytí stěny při odběru na jámě se silně zahřívá, klesá sušina a stoupá podíl kyselin. Bohužel vzhledem k nedostatku krmiv je siláž nutno dojnicím podávat, i když představuje výrazně rizikový faktor. V současné době je alespoň její dávka pro dojnice nízká. Dále byly diskutovány aspekty přestavby stáje, o které je žádoucí do budoucna uvažovat. Stáj za současných podmínek nelze v teplých dnech odvětrat a zvyšuje se riziko acidóz a mastitid. Volné ustájení by také přineslo více pohody dojnicím. Také byly probírány možnosti úpravy dojicí technologie. Úzké potrubí neumožňuje dostatečně rychlý odtok mléka, dochází k zahlcování strojů a kolísání podtlaku. Následkem je velmi často mechanické vyvolání mastitid u dojnic s užitkovostí nad 30 litrů denně, u nichž je relativní výdojek v prvních minutách dojení podstatně vyšší než u nízkoužitkových dojnic.
Za poradenskou skupinu
MVDr. Jana Kozáková
