V roce 1984 do Veterinární nemocnice v Sao Paulu přinesl chovatel podivnou samici kozy, o které se domníval, že se jedná o křížence kozy pocházející z jeho stáda a jelena, kteří žili v okolních lesích. Byla provedena genetická analýza, při které se zjistilo, že ona samice je křížencem kozy a berana s 57 chromozomy. Jaké bylo překvapení, když tento mezidruhový kříženec po první říji a připuštění k beranovi porodil samečka, který měl o jeden chromozom méně než jeho matka.
V roce 1989 vyšel článek o prvním vědecky dokumentovaném přirozeném kříženci ovce a kozy. V říjnu roku 1993 se koze na botswanské farmě narodil malý sameček, který se nápadně lišil od ostatních mláďat, která se ve stádě narodila. Ačkoliv se narodil koze, vypadal spíše jako beran. Velikostí tělesného rámce převyšoval jak své kozí vrstevníky, tak i všechna jehňata. Jelikož farmář choval ovce i kozy pohromadě a běžně vídal, jak na sebe naskakují zvířata rozdílných druhů, pojal podezření, že ono zvláštní mládě je kříženec kozy a berana. Kozlí beránek byl proto podroben genetické analýze a v roce 2000 byl publikován další vědecky dokumentovaný případ přirozeně zplozeného a narozeného hybrida mezi kozou a ovcí. Samec měl 57 chromozomů, přičemž 30 jich získal od své kozí matky a 27 od berana, který byl jeho otcem. Jak je možné, že u rozdílných živočišných druhů dochází k sexuálnímu spojení? Jaké jsou mechanismy, které brání vzniku případných kříženců? A je mezidruhový sex a případný vznik kříženců opravdu pouze zlomyslnou hříčkou přírody, nebo má v evoluci své místo?*
Ing. Barbora Valníčková
VÚŽV Praha
Celý článek najdete v Našem chovu 5/2019.
