Mnozí chovatelé koní, kteří se rozhodnout připustit svou klisnu, zažívají v období připouštění horké chvilky. Připouštění hřebcem, kterého vybrali, nebývá levná záležitost. Hříbě se tak stává investicí a klisny jsou k dobrému hřebci převáženy i do zahraničí. Ve stájích, kde je hřebec cítit na sto honů, je téměř jisté, že klisna bude mít říji. Připouštění je úspěšné. A když ne napoprvé, napodruhé se již určitě zadaří. Kobyla setrvává ještě několik týdnů v domovině hřebce, dokud veterinář nepotvrdí graviditu ultrazvukem. Další plánovaná říje se u klisny nedostavila, plod je v děloze nalezen, březost potvrzena, mise splněna. Jede se domů a všichni si mohou oddechnout. O několik týdnů později ale chovatel může zažít nepříjemné překvapení. Jednoho dne, když přijde do stáje, přistihne svou gravidní kobylu, jak se ve výběhu stojí rozkročená, ocas vysoko zvednutý a drobně přerušovaně močí. Není možné, aby březí kobyla byla znovu v říji! Nebo to není říje? Přivolaný veterinář bohužel vyslovuje myšlenku, kterou majitel klisny potlačil téměř okamžitě, a která vyvolávala největší obavy. Plod v děloze není, klisna s největší pravděpodobností potratila.
Podle českých výzkumů provedených v roce 2011 Bartošem a kol. až 31 % klisen, které cestují k připouštění za hřebcem, po návratu do domovské stáje potratí. Oproti tomu nebyl zaznamenán ani jeden potrat u klisny, která zabřezla s hřebcem, který byl ustájen na stejném místě jako ona. Březost si tyto klisny udržely i navzdory tomu, že alespoň jednou v průběhu gravidity absolvovaly převoz. V roce 2018 Bartoš učinil bližší průzkum tohoto fenoménu a odhalil, že výrazným faktorem přispívajícím k možnému potratu je přítomnost hřebců, či valachů v domovské stáji, do které se klisna z připouštění vrací. Pokud samci v domovské stáji chybí, pravděpodobnost potratu výrazně klesá. Nabízí se okamžitě otázka, zda potraty nezpůsobili fyzicky přítomní samci? Zda samici nenapadli, či ji neznásilňovali? Jenže i zde je odpověď velmi překvapivá. Klisny, které po návratu z připouštění byly drženy bez možnosti kontaktu s domácími hřebci, či valachy měly vyšší pravděpodobnost potratu než klisny, které po návratu se samci sdílely výběh. A aby to bylo méně zamotané, většina klisen, které měly umožněný kontakt s domácími hřebci, či valachy, samce aktivně sváděla a pářila se s nimi, takže se o znásilnění rozhodně nejednalo. Kobyly také nepotrácely, když ve stáji, do které se z inseminace, či výletu za hřebcem vrátily, nebyl přítomný žádný samec.*
Ing. Barbora Valníčková
VÚŽV Praha
Kompletní článek nejdete v NCH 7/2019-
