Díky intenzívní práci šlechtitelů dochází ke značnému pokroku ve vývoji odrůd čiroků. Druh čirok má relativně jednoduchý genom, a přitom obrovskou rozmanitost ve svých typech. Za poměrně krátkou dobu vývoje máme výkonné odrůdy s různou kvalitou siláže a zrna i se zlepšenou adaptací na dříve nevyhovující pěstitelské podmínky.
Čirokům do našich zeměpisných šířek otevřela dveře klimatická změna, která se, bohužel, projevila především oteplením a vysycháním naší krajiny. Kromě adaptace na nové podmínky přináší čiroky a béry další benefity – nižší finanční nároky na založení porostu i malou potřebu hnojiv a pesticidů. Po zkušenostech z loňského léta lze konstatovat, že kromě chorob a škůdců oba druhy výborně odolaly invazi hraboše polního, a to i při pěstování na zrno. Navíc, ve srovnání s obilninami a jetelovinami čiroky i béry spotřebují na tvorbu 1 kg biomasy polovinu až třetinu vody.
Zrnové čiroky
V České republice se zatím zaměřujeme převážně na pěstování čiroků na biomasu, ale ve světě je zrnový čirok pátou nejrozšířenější obilninou. Rozsah jeho pěstování na zrno roste, a to i v Evropě. Dnes už jsou v nabídce velmi rané zrnové odrůdy, které bez problémů dozrají v našich teplejších oblastech, a to s výnosy 4–8 t/ha (připomeňme, že obvykle jsou čiroky zařazeny jako následná plodina nebo na horší půdy). Čirokové zrno může být ekonomicky zajímavou součástí jadrných směsí pro brojlery, nosnice, prasata i skot. Zařazení do krmných směsí je výhodné, protože se dá vypěstovat levněji než pšenice nebo kukuřice. Z hlediska nutriční hodnoty je nejvíc podobné kukuřici. Čirok zvířata ráda přijímají. Velmi důležité je, že zrno nenapadá většina hub produkujících mykotoxiny, takže díky němu dochází dokonce i k „ozdravení“ krmných směsí. Čirokové zrno má v krmivářství stejně jako v potravinářství obdobné užití jako ostatní obilí, v humánní výživě se nejvíce používá do bezlepkových diet.
Silážní čiroky
Silážní odrůdy se od sebe značně liší výškou (1,5–4 m), celkovým habitem, velikostí laty a typem stébla s olistěním. Můžeme je rozdělit na vyšší biomasové a nižší zrnové silážní typy. Vysoké čiroky rozhodně nejsou zárukou nejvyšších výnosů energie, nemluvě o možných problémech s poléháním. Tyto typy potřebují více ligninu podporujícího pevnost stébla a mají menší podíl hmoty listů. Listy obsahují oproti stéblu zhruba třetinu ligninu, takže zajišťují vyšší stravitelnost zelené hmoty. Proto se šlechtitelé snaží vypěstovat silážní typy nižšího vzrůstu, kompaktní, s širokými listy a s přírodní BMR mutací. Odrůdy obsahující BMR mutaci se navenek projevující hnědým žebrem (cévními svazky), ale důležité je, že mají vlákninu s obsahem ligninu sníženým až o 60 %, a tedy i výrazně vyšší stravitelnost.
