Mezinárodní konference o výrobě kukuřičné siláže a stanovení její výživné hodnoty proběhla ve dvou termínech v polovině minulého měsíce. Témata přednášek byla rozmanitá a patřila k nim metody konzervace kukuřičné siláže a její hodnocení, využití ve výživě dojnic i výsledky výzkumu v oblasti silážování. Dále byla prezentována přenosná laboratoř AgriNIR a na závěr se hovořilo o využití kukuřice, respektive kukuřičné siláže pro výrobu bioplynu.
O nových způsobech výroby kukuřičné siláže a technologii ve výživě dojnic přednášel Joe Lauer z Wisconsin University v USA. Zaměřil se na charakteristiku BMR kukuřice (kukuřice s hnědým žebrem Brown Mid Rib) Podle něho dojnice dobře reagují na BMR kukuřičnou siláž, protože BMR kukuřice má nižší obsah ligninu a tedy vyšší stravitelnost v porovnání s konvenčními hybridy, přičemž vyšší efekt byl zjištěn u vysokoprodukčních dojnic.
Výběr hybridů kukuřice
Pro selekci hybridů je podle Joe Lauera třeba využít průměrné výsledky z více lokalit k porovnání výkonnosti hybridů a hodnotit přitom i t stabilitu jejich výkonnosti.
Průměrné rozdíly mezi nejlepšími a nehoršími hybridy v pokusech wisconsinské univerzity byly ve výnosech 6,9 t sušiny z hektaru a ve výrobě mléka 238 kg na tunu sušiny,což činí 12 900 kg mléka na hektar.
BMR hybridy mají vyšší stravitelnost neutrálně detergentní vlákniny (NDFD) ale nižší výnos než konvenční hybridy.
Přednášející uvedl také výsledky pokusů s tropickou kukuřicí. Její hybridy jsou asi o 61–91 cm vyšší než adaptované hybridy, ale mají nižší výnos a současně i nižší výnos zrna. Hybridy tropické kukuřice mají také nižší obsah škrobu a vyšší vlhkost, takže na rostliny velmi negativně působí mráz. Výroba mléka na tunu je nižší než u adaptovaných hybridů.
Co dělá dobrou kvalitu pícnin?
O dobré kvalitě pěstovaných pícnin rozhodují některé zásadní ukazatele, jako jsou vysoký výnos, vysoký obsah energie a tedy vysoká stravitelnost, vysoký potenciál příjmu zvířaty, vysoký obsah dusíkatých látek a také musí mít v době sklizně požadovanou sušinu pro skladování. Konečným krokem je ale testace kvality píce na zvířatech, jak uvedl Joe Lauer.
Klíčovými body řízení výroby kukuřičné siláže, které ji dělají ziskovou, jsou sklizeň ve správné zralosti a obsahu sušiny, to znamená správné načasování sklizně. Důležité je časné setí kukuřice tak, že se seje mírně vyšší populace rostlin, než je normálně používána pro produkci zrna, užší řádky zvyšují výnos hmoty. Během růstu rostlin je třeba kontrolovat výskyt škůdců a adekvátně hnojit půdu na základě aktuálních rozborů. Při sklizni se nastaví správná výška strniště, správná délka řezanky a požadované zpracování a nakonec je třeba silo, respektive jámu rychle naplnit, dobře zakrýt a utěsnit.
Podle výživářů není aktuálně důležité, kolik tun siláže vyrábíte, ale mnohem důležitější je její kvalita z hlediska výroby mléka. Výroba, doprava a skladování je mnohem dražší pro siláž špatné kvality
Přesné složení krmných dávek
Přenosnou laboratoř AgriNIR představil Ing. Ladislav Balázs (Agritechnika, s. r. o. Velký Meder), který popsal její funkci a využití. Precizní krmení znamená snížení nákladů na jednotku výroby.
Z hlediska výroby kompletní krmné dávky pro dojnice (TMR)je nezbytné přesné dávkování komponentů. Proto jsou podle Ing. Balásze nezbytné vážicí systémy a následná optimalizace dávkování. Vážicí systémy se dají namontovat na jakýkoli typ krmného vozu a data se pak přenášejí do počítače. Přenosný analyzátor AgriNIR umožní kontinuální měření parametrů krmiva. Výsledek se přitom farmář dozví okamžitě (asi do 1-2 minut) a vzorek krmiva se nemusí upravovat. Přístroj umožní získat z krmiva či komponenty velké množství dat, jako jsou vlhkost, obsah škrobu, dusíkatých látek, ADF, NDF, popel, tuk. Na základě těchto hodnot se může ještě před krmením zasáhnout do krmné dávky a optimalizovat ji.
Jak snížit kolísání kvality krmmné dávky
Ke snížení variability krmné dávky přispěje podle Alberta Barbiho(Dinamica Generale, Itálie) využití on line NIR analýzy a systému DG precision Feeding. Na výkyvy v kvalitě krmných surovin i krmiv jsme zvyklí, výživáři proto do dávky zahrnují bezpečnostní rezervu na pokrytí potřeby zvířat. Většinou ale potom dochází k překrmení, jak uvedl Albert Barbi. Sestavení přesnější krmné dávky ušetří minimálně 20 % denních nákladů na krmení. Variabilitě krmiv se nedá zcela zamezit, ale může být omezena častým a správným vzorkováním a rychlé a přesné analýze.
Posílání vzorků na chemickou analýzu do laboratoře je vhodné pro zpětné určení důvodu poklesu tuku, důvodu snížení užitkovosti, ale analýza, která se vrátí do desátého nebo v současnosti do 2–4 dní znamená, že se mezitím zpracovalo a spotřebovalo značné množství krmiva. Tento systém je vynikající pro historii analýz, ale je limitní pro optimální management.
Pro zlepšení managementu chybí dostatečně časté analýzy krmiva v reálném čase při míchání, a zásah v reálném čase na základě analýz. Proto Albert Barbi seznámil posluchače s nástrojem DG precision feeding, což je sada nástrojů, které dávají příležitost vytvářet krmné dávky co nejblíže k formulovaným. Výrobek DG precision feeding obsahuje přesný měřicí systém, dálkové ovládání, profesionální software a NIR analyzátor. Optimalizací krmení dojde ke zlepšení produkce mléka a ke zvýšení zisku z rostoucí produkce mléka.
Trvale vyrovnaná krmná dávka pozitivně ovlivní také zdraví zvířat, protože udržení optimálního bachorového pH znamená méně veterinárních a medicínských nákladů a více kvalitního mléka.
Kukuřice také pro „bioplynky“
Závěr semináře patřil alternativnímu využití kukuřice. S principem nákupu kukuřičných siláží, ale i dalších objemných krmiv pro bioplynové stanice většího typu seznámil posluchače Frank Stumpf (Schmack-Biogas GmbH, Německo). Popisoval situaci na německém trhu s bioplynem z pohledu firmy Smack Biogas, která má sídlo v bavorském Schwandorfu a staví a provozuje bioplynové stanice nejen v Německu, ale po celé Evropě. Její bioplynová zařízení mohou zpracovávat různé materiály, jako jsou komunální odpad, kejda, chlévská mrva, kukuřice, tráva, obilí.
Materiál pro bioplynové stanice
Kdysi největší evropskou bioplynovou stanicí byla stanice ve Schwandorfu, jejíž kapacita je 4 MW energie. Součástí stanice jsou vlastní silážní žlaby, jejichž kapacita je 55 000 tun.
Velká bioplynová stanice firmy je také v Aiterhofenu. Jde o zařízení na výrobu biometanu s kapacitou 4,4 MW elektrické energie. Kapacita tamních silážních žlabů je 120 000 tun. Stanice využívá pro výrobu energie celé rostliny kukuřice a travní hmotu.
Pro bioplynové stanice lze potenciálně využít energetické plodiny, zbytkový materiál z čističek odpadních vod, komunální odpad, odpad z potravinářského průmyslu, krmné zbytky ze živočišné výroby, hnůj, kejdu. Ve firmě dávají přednost využití energetických plodin a zaměřují se zejména na kukuřici, ale používají také trávy, pšenici a cukrovku, která se v Bavorsku pěstuje na velkých plochách.
Platby farmářům
Firma Schmack Biogas nemá vlastní farmu, a proto podepisuje s farmáři hospodařícími v okolí bioplynových stanic kontrakty na dodávky rostlinného materiálu na dobu pěti, sedmi nebo deseti let. Kukuřici pro bioplynovou stanici sklízí sám farmář, i když náklady na sklizeň hradí firma Schmack Biogas. Za tunu čerstvé, respektive sklizené hmoty, kukuřice dostane farmář 25 eur plus příplatky na cenu energie, to je celkem asi 28,66 eura. Při přepočtu na sušinu je cena mezi 61 a 80 eur za tunu, takže za hektar sklizené kukuřice dostane farmář minimálně 1000 a maximálně 1500 eur. Protože cena obilí je vysoká, výrobci bioplynu hledají levnější zdroje, například cukrovou řepu, respektive přebytky z pěstování cukrovky v Bavorsku. Nevýhodou je náročnější skladování cukrovky, cena za tunu je asi 21 eur. Jako první nejlepší náhrada za kukuřici se využívá pšenice a tritikale. Farmáři dostanou mezi 19 a 23 eur za tunu, tedy asi 600–1200 eur za hektar.
Sklizeň travní hmoty z trvalých travních porostů má vyšší náklady, než je tomu u kukuřice. Při výnosu asi 10 t/ha je farmářská cena 12 eur za tunu.
Také čirok, který se dá pěstovat i v sušších oblastech, „bioplynaři“ vykupují za cenu 19 až 23 eur za tunu.
Protože vojtěška má vysoké náklady na sklizeň, farmáři obdrží 14 eur za tunu sklizené hmoty.
Všechny pícniny sklízí na polích farem stroje firmy Schmack Biogas a odváží k bioplynovým stanicím. Optimální dojezdová vzdálenost je asi 15 km.
Zajistit provoz bioplynky
Sklizený materiál se plní do silážních jam u bioplynových stanic, siláž se otevírá po třech týdnech a plní se fermentory. Podle německých zákonů materiál v bioplynové stanici zůstává 140 dní, ale může tam být i 160 dní. Pokud se využívá hnůj či siláž smíchaná s hnojem, fermentace trvá 90 dní. Frank Stumpf uvedl, že se firma snaží získávat zemědělce k produkci zejména silážní kukuřice pro bioplynové stanice a že je důležité, aby nabízeli takové ceny, které korespondují s cenami na trhu s obilím, aby se farmářům vyplatilo dodávat pícniny pro výrobu bioplynu.
Klíčové informace:
· Pořadateli mezinárodní konference Výroba kukuřičné siláže a stanovení její výživné hodnoty byly Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha – Uhříněves, NutriVet, s. r. o., Pohořelice. Na akci se též podílely Agritechnika, s. r. o., Velký Meder SK, Limagrain Central Europe S. E., Vizovice a Oseva a. s., Bzenec.
