17.05.2001 | 10:05
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Šlechtitelský program jako dynamický systém

Šlechtitelský program není statický, nýbrž dynamický systém, který je nutno v závislosti na nových potřebách a cílech, kterých chceme dosáhnout, kontinuálně upřesňovat. Nové vědecko-technické poznatky z genetiky, biotechnologie, informačních technologií a probíhající globalizace potřebu inovací šlechtitelského programu urychlují. Přispívají k tomu i stále sílící tendence k liberalizaci světového obchodu (jednání WTO). Z hlediska dlouhodobého výhledu je třeba počítat s tím, že chov a produkce prasat patří do skupiny zemědělských komodit, které musí být konkurenceschopné na světovém trhu. Z toho vyplývá, že bude v plné míře vystaven tržním silám a nepočítá se s regulačními zásahy státu. Navíc jde o odvětví, které jako jedno z prvních v živočišné produkci vstupuje do hlubokých integračních procesů, jejichž kolébkou jsou USA.

Všechny tyto faktory, vývojové tendence ve světě i v Evropě nutí Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě rychle a kontinuálně adaptovat šlechtitelský program na budoucí očekávané podmínky, odbourávat staré neefektivní postupy, nahrazovat je a doplňovat postupy a metodami novými. Cílem všech opatření je trvalé zachování konkurenceschopnosti genofondu domácích chovatelů vůči konkurenci, která na našem trhu již řadu let volně působí.

I. Nová orientace šlechtění
Od 1. ledna 1999 byl zaveden BLUP-animal model jako jediné oficiální hodnocení plemenných prasat v rámci plemenné knihy SCHP. Odhad plemenné hodnoty mateřských plemen byl rozšířen o reprodukci v podobě počtu živě narozených selat ve vrhu. Tím se reprodukce stala významnou součástí chovného cíle. Důvodem pro tyto změny je zejména zaměření chovu prasat v předních zemích Evropy s vyspělým chovem prasat (Dánsko, Francie, aj.), které lze charakterizovat následujícícmi čísly:
F 25 až 28 odchovaných selat od prasnice za rok,
F 850 gramů přírůstek ve výkrmu/ks a den,
F do 2,5 kg spotřeba směsi/1 kg přírůstku,
F 56 až 58 % libového masa (FOM),
F jednotnost a vyrovnanost jatečných prasat i hlavních jatečných částí,
F min. 1,5% obsah intramuskulárního tuku,
F minimální. výskyt PSE masa.
Jde o užitkovost, jakou by měl dosahovat užitkový chov na úrovni roku 2010, bude-li chtít být konkurenceschopný.
Vidíme, že v uvedených ukazatelích jsou zdůrazněny užitkové vlastnosti, které mají nejvyšší ekonomický přínos pro praxi. Jde o reprodukci a výkrmové vlastnosti (přírůstek, spotřeba krmiva), zatímco masná užitkovost zůstává na úrovni, která je už ve většině zmíněných zemí dosahována. Tomu odpovídají i naše nové chovné cíle pro populace prasat v plemenné knize do roku 2010 (tab.1).

Superplodné linie – cesta ke zvýšení plodnosti
Potřeba zvýšit úroveň plodnosti u mateřských plemen vedla ke vzniku metodiky pro tvorbu superplodných linií.
Co je to superplodná linie? V podstatě jde o vybrané skupiny prasnic v rámci populací mateřských plemen, jejichž šlechtění bude v předstihu více orientováno na plodnost. Konečným cílem a posláním tvorby superplodných linií je zvýšení plodnosti v celých populacích mateřských plemen.
Kromě vlastností uvedených v tabulce 1 jsme pro superplodné linie (SPL), stanovili následující cíle:
- velký tělesný rámec,
- respiratorní užitkový typ,
- počet struků 8/8,
- průměrná individuální porodní hmotnost selat 1,6 kg při co nejvyšší vyrovnanosti narozených selat,
- zvýšení schopnosti přijímat větší množství krmiva,
- dominantně homozygotní genotyp (NN) v Hal-lokusu,
- známý genotyp v lokusu ESR, popř. u dalších genetických markerů plodnosti,
- zlepšení mateřských vlastností prasnic.
Každý bod chovného cíle by bylo možné podrobněji popisovat, zmíním se pouze o těch, které jsou oproti dosavadní praxi nové.

Rozšíření vlastností evidovaných kontrolou užitkovosti
Při zvyšování plodnosti nejde jen o počet, ale i o kvalitu a vyrovnanost narozených selat. Existuje totiž vysoká závislost mezi hmotností selete po porodu a % ztrát selat v prvním období života (graf). Z grafu je zřejmé, že výrazné snížení ztrát zaznamenáváme u selat s porodní hmotností nad 1,5 kg. Z hlediska selekce je důležité, že porodní hmotnost má poměrně příznivou dědivost, uvádí se hodnota h2 okolo 0,30. Z tohoto důvodu zavádíme u chovatelů, kteří se do tvorby superplodných linií zapojí, zjišťování individuální porodní hmotnosti selat jako nové kritérium, které bude v rámci sběru dat pro potřebu selekce zjišťováno.
Nově evidovaným znakem je genotyp prasnic i připařovaných kanců v ESR (estrogenový receptor). Jde o jeden z markerů zjišťovaných metodami molekulární genetiky a jeho využití v rámci tzv. selekce podporované genetickými markery (MAS).
Evidovány jsou rovněž i některé mateřské vlastnosti prasnic, jako je chování prasnice k selatům, zabezpečení výživy selat v prvním týdnu života, trvání porodů aj. Půjde převážně o údaje subjektivně sledované chovatelem, které však v celkové selekci na plodnost a vlastnosti spojené s reprodukcí nelze opominout.

Kde superplodné linie najdeme?
Ke tvorbě superplodných linií, jež je pro chovatele záležitostí dobrovolnou, se doposud přihlásili šlechtitelské chovy uvedené v tabulce 2. Pro první zájemce uspořádal Svaz chovatelů prasat ve druhé polovině roku 2000 školení, na kterém byli chovatelé a další zainteresovaní pracovníci podrobně seznámeni s metodickým postupem tvorby a s praktickými pokyny pro zahájení práce. Vedle výběru zvířat bude důležitou roli hrát jejich specifické připařování, aby docházelo ke kumulaci žádoucích vloh pro plodnost a doprovodné reprodukční vlastnosti.
Uvedená základna šlechtitelských chovů které s tvorbou superplodných linií začínají, není konečná, bude se dále vyvíjet v souladu s kvalitativní úrovní chovů v reprodukčních vlastnostech, s postupem práce a zájmem chovatelů. Jde o program otevřený, nikoliv uzavřený pro několik vybraných subjektů. Prioritní úlohu při výběru a zapojení do programu tvorby SPL hraje plemenná hodnota za reprodukci a počet prasnic v chovu splňujících náročné požadavky na superplodnost.

Praktické využití zvířat ze SPL
Kanečci i prasničky, kteří vzniknou jako produkty tvorby SPL, najdou využití ve všech kvalitativních stupních chovů. Ve ŠCH se uplatní za účelem zlepšení reprodukčních vlastností zejména v chovech, které mají v plodnosti rezervy. Mimořádně vhodné použití najdou v rozmnožovacích chovech pro účely produkce kříženek F1 generace s vysokou potenciální schopností reprodukce. Cílovým řešením je zvýšení plodnosti u celých populací mateřských plemen. Chovatelé, kteří včas nový trend ve šlechtění prasat zachytí, budou mít nepochybně v tomto směru náskok.

Vývoj stres rezistentní populace plemene pietrain
Další inovací našeho programu je orientace šlechtění plemene pietrain tak, abychom v nejvyšší možné míře eliminovali alelu (n) z populace, a dosáhli dominantně homozygotních zvířat v MHS lokusu odpovědného za stres. Plemeno Pietrain považujeme pro realizaci našeho programu za velice důležité, jako nositele masné užitkovosti do finálních hybridů. Mimo jeho biologické vlastnosti je to i pro široké zázemí, které v Evropě má.

Prostředí uvést do souladu s genotypem
Geneticky daná potenciální schopnost je předpokladem dosahování vysokých počtů kvalitních selat. Nelze v žádném případě zapomínat, že plodnost je vlastností, která ke svoji plné manifestaci v praxi vyžaduje naplnění všech požadavků na kvalitu výživy, technologie ustájení, zdraví a zkušené ošetřovatelské péče. Bez všech těchto faktorů a jejich vzájemného souladu se reálný efekt vysokého počtu odchovaných selat od prasnice za rok nedostaví. Nové trendy ve šlechtění prasat jsou současně i výzvou pro odborníky a dodavatelské firmy z oblasti citovaných negenetických součástí výroby, aby svým dílem přispěli k co nejlepší manifestaci vytvářených vysokých genetických předpokladů.

II. Implementace poznatků molekulární genetiky
V dnešní době existují na úrovni praxe poněkud chaotické představy o využití nových poznatků molekulární genetiky ve šlechtění prasat. Poznání v tomto směru pokročilo výrazně kupředu a pokračuje dál. Praktickým chovatelům je prezentováno široké spektrum názorů. Jednu krajní polohu představují prezentace, ze kterých jakoby vyplývá, že je vše vyřešeno a je snad pouhou neschopností kompetentních lidí ze šlechtitelské praxe, že podle genetických markerů v praktickém životě rutinně nepostupují. Druhým pólem jsou příliš rezervované postoje z hlediska možnosti praktického použití. Jak tomu obvykle bývá, realitu lze hledat přibližně někde uprostřed široké škály obou krajností. Vidím zde značný dluh vědeckých pracovníků z našich výzkumných ústavů a univerzit, že neumí realisticky lidem z praxe objasnit problematiku. Jeví se velká potřeba vhodné syntézy poznatků kvantitativní genetiky, na kterých je dnešní šlechtění postaveno, s poznatky bouřlivě se rozvíjejícího odvětví molekulární genetiky v ucelenou, byť stále se vyvíjející teorii šlechtění hospodářských zvířat.

Co musíme brát do úvahy
V některých případech (MHS, RN) jsou známy příčinné alelické mutace. U těch je možné provádět přímou selekci. Ve většině jiných případů lze pomocí tzv. markerů vymezit chromozómové úseky pravděpodobného výskytu skutečných genů s odpovědností za určité vlastnosti. Takové úseky se nazývají QTL (Quantitative Trait Locus). Úkolem mapování chromozomů je objasnit, zda se za konkrétním QTL skrývá jeden či více genů.
Mapování chromozomů přináší nová odhalení a vazby na šlechtitelsky zajímavé geny. Tyto výsledky však nejsou často bezprostředně využitelné v praxi a podle informací, které máme ze zahraničí, je třeba dbát následujících omezení:
1. Mapování chromozomů je populačně-specifické. Vztahuje se pouze na populaci (plemeno, linii, apod.), kde byly zjištěny. Z toho vyplývá, že před použitím výsledků mapování v praxi se musí řádně prověřit, zda konkrétní gen v dané populaci skutečně segreguje, tzn. vyskytuje se v různých alelách.
2. Genetické efekty QTL jsou často přeceňovány. To vede k domněnkám, že pro jednotlivé užitkové vlastnosti umíme pomocí publikovaných markerů a QTL vysvětlit 100 % genetické variance. Zejména při marketingu některých společností se na celém světě používají argumenty, které nejsou dosud ani ve vědecké literatuře dostatečně objasněny a popsány.
3. Alely s žádoucími efekty na jeden znak mohou mít současně nežádoucí účinky na znaky jiné, například alely N a n ve vztahu ke stresu na straně jedné a množství masa na straně druhé. Před praktickým využitím je třeba tyto vztahy objasnit a vzít v úvahu. Je zde riziko jakéhosi „úzkého hrdla". Tím, že eliminuji jeden gen, mohu ztratit příznivé vlastnosti, které jsou s ním ve vazbě. Proto je třeba vzít v úvahu celý genom a pouze jeden jediný gen.
4. Často jsou popisovány geny, které izolovaně působí pouze na určitou dílčí součást komplexního znaku. V takových případech je třeba zjistit, zda šlechtitelské použití skutečně dosáhne změny ve fenotypovém projevu hospodářských vlastností.
Příkladem může být gen pro rezistenci vůči Escherichia coli - kmen F 18, který je považován za původce edémové choroby. Zmíněný kmen není jedinou příčinou edémové choroby. Podle nejnovějších údajů z literatury je další příčinou citlivost k verotoxinu, jejíž genetická podstata není známá. Proto selekce proti kmenu F 18 ještě neznamená eliminaci edémové choroby.

Započali jsme začleňovat MAS do šlechtitelského programu
Selekci, při které vedle klasických postupů používáme genetických markerů zjištěných pomocí metod molekulární genetiky, označujeme jako selekci s využitím genetických markerů (MAS).
Seriózní prameny uvádí, že při realistickém pohledu na možnost využití MAS, zejména jako doplňku ke klasickým postupům s využitím BLUP-animal modelu, je možné selekční pokrok o určité procento zvýšit. U některých vlastností je už dnes šlechtění prasat na hranici, která je biologicky i hospodářsky smysluplná, například masná užitkovost. U jiných, zejména s nízkou dědivostí (například plodnost) bude šlechtitelský pokrok s využitím markerů pravděpodobně účinnější. Je přirozené, že i my daný vývoj sledujeme a začínáme poznatky molekulární genetiky do praxe začleňovat.
V nejbližším období chceme MAS využít zejména k:
1. vývoji specializovaných linií jako MHS prostých mateřských linií a nyní i plemene pietrain,
2. vývoji geneticky více diferencovaných linií, viz superplodné linie, bílá otcovská linie popř. dalších,
3. optimalizaci heterózního efektu při realizaci šlechtitelského programu.
Za tím účelem předpokládáme:
1. uzavřít dohodu o spolupráci s kompetentní laboratoří schopnou provádět DNA-testy na genetické markery,
2. provádět ve vztahu k zákazníkovi (uživateli našeho programu) poctivý marketing, který nemůže být postaven na argumentaci o tom, že testujeme genetické markery, ale nýbrž na konkrétních přínosech pro praxi vyšlechtěním hospodárnějších, výkonnějších a zdravějších plemenných prasat.
Některé uváděné záměry uvádím pouze z důvodu, aby ve veřejnosti nepanoval dojem, že jsme právě teď „slezli ze stromu“ a že je pro nás molekulární genetika pojmem neznámým.
Prvním prakticky realizovaným výstupem je MHS-test, kde téměř 100 % všech prasnic mateřských plemen má známý genotyp, z toho 98,5 % jsou prasnice stres rezistentní (NN). Druhým používaným markerem je testování na ESR u superplodných linií. Další markery budou následovat tak, jak budou zralé pro praxi. Zmiňuji se pouze o těch, které jsou začleněny do systematického testačního zjišťování a do selekční práce. Nejsou zde zahrnuta vědecká ověřování, která v praxi probíhají.

III. Doporučené kombinace křížení

Pro výsledky v tabulce 3 je uvažováno připařování uvedených kanců na hybridní matky BU x L či L x BU avšak pouze za podmínek řádné a pravidelné návaznosti na šlechtitelské, zejména nukleové chovy plemen bílé ušlechtilé a landrase. Pro ty, kteří řeší obnovu chovů „po svém“, tuto garanci dát nelze. Čtyřplemenné kombinace podbarvené šedou barvou bych chtěl zvlášť doporučit. Využívají všech předností hybridizace a dosahují žádoucích výsledků při zpeněžování. Záleží pouze na uživatelích programu, aby kance uvedených linií požadovali na svém dodavateli inseminačních dávek.
Z tabulky vyplývá snaha SCHP o zúžení palety produkovaných hybridů, což sleduje předpoklad vyšší typologické vyrovnanosti, jako jednoho ze základních požadavků zpracovatelského průmyslu.
V souvislosti s doporučovanými kombinacemi se nezmiňuji o reprodukčních vlastnostech a odkazuji čtenáře na Náš chov 4/ 2001.

IV. Ekonomická a sociální dimenze domácího šlechtění
Konkurenceschopnost není jenom odbornou otázkou, ale má vážné aspekty ekonomické a sociální. Ekonomické aspekty je třeba spatřovat v tom, že vysoce prošlechtěný materiál s vysokým podílem know how má vyšší ekonomickou hodnotu. Stručně řečeno chovatelé mají možnost za něj získat větší tržbu než za obyčejnou produkci jatečných zvířat. Tak tomu bylo od samých začátků šlechtění v rostlinné i živočišné produkci a i do budoucna bude. Je tomu proto, že produkty šlechtění mají vyšší podíl přidané hodnoty. Pokud by domácí chovatelé neměli potřebnou kvalitu, trh by obsadila zahraniční konkurence a zmíněné finanční prostředky za know how by plynuly do zahraničí. Dalším důsledkem likvidace domácího šlechtění by byl nárůst cen za genetický materiál a to nejméně na dvojnásobek cen, za které nakupují uživatelé programu dnes.
Aspekt sociální je třeba spatřovat v tom, že tvorba účinných šlechtitelských programů a potřebné know how vyžaduje určitý počet vysoce kvalifikovaných odborníků a to jak v organizacích, které program tvoří a realizují, tak i u samotných chovatelů. Odborníky na šlechtění musí někdo vychovávat. To je posláním vysokých škol. Pokud by zdejší šlechtění skončilo, nebudou potřební ani zmínění odborníci, ani ti kteří je vychovávají, protože pro jedny ani pro druhé by nebylo uplatnění. Vidíme zde jistý řetěz, kde jeden článek podmiňuje druhý. Je smutné a velmi krátkozraké, když zaznamenáváme, že tyto principy některé univerzitní subjekty v naší republice nechápou a zcela nepokrytě, nezdůvodněně a veřejně propagují a preferují zahraniční konkurenci oproti domácímu šlechtění.
Pokud bychom ztratili domácí šlechtění a efekty z něho plynoucí, stane se z nás na tomto úseku „rozvojová země“, jejíž občané pracující v odvětví chovu prasat budou dobří pouze k tomu, aby si obuli gumáky a nastoupili do stájí jako levná pracovní síla. Nedomnívám se, že bychom se sami svým přičiněním a nepochopením výše zmíněných souvislostí měli etablovat do polohy druhořadých občanů Evropy. To ostatně potvrzuje i i některé názory, které říkají, že budoucnost a konkurenceschopnost budou mít jen podniky vědecky řízené. V našem pojetí jde o celé společenství chovatelů spojených v jednotném šlechtitelském programu, které musí vystupovat jako jedna firma. Šlechtění je specifická činnost, kde nadřazeným pojmem není jednotlivý chovatel, ale populace. To musí někdo jednotně řídit a k tomu slouží integrace ve Svazu chovatelů a v plemenné knize.
Inovaci šlechtitelského programu je třeba chápat jako kontinuální proces. Cílem programu je zajistit jeho uživatelům co nejlepší ekonomický efekt a genetické předpoklady pro trvalou prosperitu.
Ing Čestmír Pražák, CSc., SCHP Praha.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down