Slintavka a kulhavka v Německu

Kvůli potvrzenému případu slintavky a kulhavky (SLAK) v Německu z minulého týdne Státní veterinární správa (SVS) vyzývá chovatele k dodržování pravidel biologické bezpečnosti a důsledné kontrole původu zvířat. Při podezření na výskyt nákazy v chovech vnímavých zvířat jsou dále povinni informovat spolupracujícího veterinárního lékaře nebo místně příslušnou krajskou veterinární správu, která zajistí odběr vzorků a přijme opatření znemožňující šíření viru.

V minulém týdnu, respektive 10. ledna byla slintavka a kulhavka (SLAK) potvrzena na farmě vodních buvolů v německém Braniborsku. Na farmě došlo k úhynu tří buvolů, přičemž zbývajících jedenáct bylo na základě opatření, která mají zabránit šíření viru, utraceno. Jedná se o první případ této vysoce infekční nákazy v Německu od roku 1988.

Riziko i pro české chovatele

Vzdálenost ohniska od hranice s Českou republikou je asi 170 km. V okruhu deseti kilometrů kolem ohniska nákazy bylo vymezeno uzavřené pásmo, v němž probíhá veterinární dozor v chovech vnímavých zvířat.

„V souvislosti s aktuálním výskytem nákazy v Německu žádá Státní veterinární správa všechny chovatele k obezřetnosti při přemísťování zvířat, včetně důkladné kontroly místa původu zvířat, a o zvýšené dodržování pravidel biologické bezpečnosti s důrazem na dezinfekci vozidel a desinfekci při vstupu a výstupu z hospodářství,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád.

Při výskytu klinických příznaků nákazy v chovech vnímavých zvířat jsou chovatelé povinni neprodleně hlásit podezření na nákazu veterinárnímu lékaři nebo místně příslušné krajské veterinární správě, která zajistí odběr vzorků a další postup.

„Značné nebezpečí slintavky a kulhavky spočívá v jejím snadném šíření, a to i nepřímým způsobem. Nákaza se může přenášet větrem, potravinami nebo na automobilech či šatech lidí, kteří přijdou do styku s nakaženými zvířaty. Proto bychom chtěli apelovat také na veřejnost, aby se vyvarovala rizikového chování,“ dodal Semerád.

Na člověka se nákaza nepřenáší

Slintavka a kulhavka je vysoce infekční virové onemocnění sudokopytníků, včetně skotu, prasat, ovcí či koz. K typickým klinickým příznakům na počátku onemocnění patří horečka, snížená produkce mléka, nechutenství a deprese. V pozdější fázi vznikají puchýřky naplněné tekutinou, které praskají a vytvářejí se z nich otevřené léze zejména v tlamě, na nozdrách, mléčné žláze a na končetinách. V důsledku uvedených příznaků se u zvířat objevuje typické slintání a kulhání. Onemocnění sice vykazuje vysokou nemocnost, ale nízkou úmrtnost. Zvířata se nejčastěji nakazí přímo inhalačním přenosem viru mezi zvířaty.

Člověk se od zvířat nenakazí, ale může nákazu nepřímo přenášet v chovech vnímavých zvířat. Na území České republiky se nemoc vyskytla naposledy před padesáti lety, konkrétně v roce 1975.

V Evropě byla poslední epidemie SLAK potvrzena v roce 2011 v Bulharsku. V roce 2001 nákaza zasáhla Velkou Británii, kde způsobila značné ekonomické a sociální škody. Následně se rozšířila také do Francie, Irska a Nizozemska. Onemocnění se stále vyskytuje v Turecku, na Středním východě a v Africe, ale také v mnoha zemích Asie a v některých částech Jižní Ameriky. Nelegálně dovážené živočišné produkty z těchto zemí tak představují neustálou hrozbu pro evropské chovatele hospodářských zvířat.*