Při vysokých výnosech, dobrých cenách a nízkých nákladech by se obilnáři v unii obešli i bez dotací. To se však vyskytuje jen výjimečně, proto pro rentabilitu svého hospodaření dotace potřebují. Jako nejvýhodnější obilnina vychází kukuřice na zrno, což spolu s rozsáhlými výměrami této plodiny na siláž pro krmení zvířat i bioplynových stanic není dobrá zpráva pro udržení úrodnosti evropské půdy.
Obiloviny představují čtvrtinu hodnoty rostlinné produkce a poskytují osminu celkové hodnoty zemědělské výroby v Evropské unii. Na jejich produkci se zaměřuje polovina farem v unii, a to na třetině celkové výměry zemědělské půdy. O hospodaření těchto subjektů vypovídá zpráva EU Cereal Farms Report 2013 zveřejněná nedávno na stránkách Evropské komise. Přestože je v názvu rok 2013 a zpráva vyšla v uplynulých měsících, analyzuje roky 2004 až 2011 a počítá s odhady pro rok 2012. Důvodem zpoždění, které je u dokumentů tohoto druhu u unie obvyklé, je nutná kompletace, korekce a zpracování dat, která přicházejí z jednotlivých zemí unie.
Je třeba připomenout, že v uvedeném období došlo k výrazné změně společné zemědělské politiky. Na základě její reformy z roku 2003 se v letech 2004 až 2006 odpojily přímé platby od produkce, dotace nebyly tedy již nadále vázány na objem výroby určitého produktu. Tím, že v nových členských státech šly většinou dotace na plochu, mohla sice ve srovnání s lety před vstupem do unie a změnou dotačního systému poklesnout v této době průměrná hrubá marže obilnářů, ne však jejich příjem.
