Pro své dietetické vlastnosti, snadnou kuchyňskou úpravu a cenovou dostupnost je drůbeží maso v tuzemsku velmi oblíbené. Jeho loni vykazovaná spotřeba převyšující osmadvacet kilogramů na osobu v porovnání s předchozími roky naznačuje vzestupný trend. K uspokojení poptávky na trhu mohou spotřebitelé vybírat z nabídky domácí produkce i ze zahraničí. Nejen o tom, proč bychom měli upřednostňovat drůbeží maso z českých chovů jsme hovořili s ředitelem Sdružení drůbežářských podniků MVDr. Františkem Matesem.
Spotřebitelé by měli vědět, že v České republice platí přísné normy na chov drůbeže a na výrobu drůbežího masa. Navíc se drůbeží maso u nás chladí pouze vzduchem
v moderních chladírenských tunelech. Při tomto způsobu chlazení je ve všech částech zchlazeno na optimální teplotu pod 4 °C. V některých zemích Evropské unie, včetně těch, které k nám drůbeží maso dováží, nemají tento způsob chlazení plošně zavedený. Protože výrobci nejsou povinni uvádět na etiketě způsob chlazení, spotřebitel může při nákupu drůbežího masa z dovozu konzumovat i drůbež chlazenou ve vodě. Chlazení drůbeže po jatečném opracování ve společné vodní lázni je v řadě zemí běžné. Kromě toho, že tento způsob neumožňuje zchladit drůbež na požadovanou teplotu max. 4 °C ve všech částech těla, přináší i riziko v podobě přenosu patogenních mikroorganismů z jednoho jatečně opracovaného těla na další. Významné rozdíly na požadavky v Evropské unii a ve třetích zemích jsou například v oblasti welfare zvířat. Neplatí zde omezení počtu zvířat chovaných na metru čtverečním podlahové plochy jako musí plnit chovatelé v členských státech EU. Ve třetích zemích lze přidávat do krmných směsí pro drůbež masokostní moučku a geneticky modifikovanou sóju i další geneticky modifikované složky krmiv, které evropská legislativa nepovoluje. Zatímco u nás je kladen velký důraz na welfare drůbeže v chovech i při její přepravě a na porážkách, ve třetích zemích se všechny tyto požadavky zajišťující pohodu zvířatům neplní. Přísným kritériím podléhají také manipulace, omračování, vykrvování a další operace. Všichni pracovníci, kteří manipulují s živou drůbeží, musí absolvovat kurz zakončený složením zkoušek. Veškeré požadavky znamenají pro naši výrobu vyšší náklady a bylo by žádoucí, aby tyto nároky byly uplatněny i v zemích, odkud se k nám drůbeží maso dováží. Nejčastější závady, které veterinární inspektoři zjišťují při kontrole dováženého drůbežího masa, jsou nálezy salmonel a jiných patogenních mikroorganismů. Dalším nedostatkem je i nedodržení teplotních požadavků jak na maso, tak na teplotu v přepravních a skladovacích prostorách. Často je zjišťováno i nesprávné značení. Může chybět i povinné značení, kde byla drůbež chována a kde byla poražena. Dozorovými orgány je nalézáno i maso neznámého původu bez jakýchkoliv průvodních dokladů. Takové maso bývá následně znehodnoceno a neškodně zlikvidováno v asanačním podniku. Doporučujeme, aby spotřebitel při nákupu drůbežího masa preferoval české drůbeží maso a výrobky od renomovaných výrobců na českém trhu.*
Více se dočtete v únorovém čísle časopisu Náš chov
