Stájové prostředí a zdraví

Stájový vzduch obsahuje velké množství znečišťujících látek, jako jsou plyny (oxid uhličitý, čpavek), prach a mikroorganismy, které mohou mít negativní vliv nejen na zdraví zvířat a lidí, ale i na životní prostředí v okolí farmy. Tyto znečišťující látky se označují jako bioaerosoly.

Bioaerosoly jsou vzdušné organické částice biologického původu – viry přenášené vzduchem, bakterie, spory plísní, hyfy a pyl plísní a jejich fragmenty a produkty jejich metabolismu, např. endotoxiny a mykotoxiny; dále pak úlomky šupin kůže, chlupy, peří, trus, podestýlka a zbytky krmiva. Do stájového vzduchu jsou emitovány pachové látky, mikroorganismy, vývojová stádia parazitů a prach, které ve vyšších koncentracích mohou negativně ovlivňovat zdravotní stav nejen chovaných zvířat, ale i ošetřovatelů. Tyto škodliviny se ale dostávají ze stájí také do okolí farmy, kde ve formě imisí mohou negativně ovlivňovat pohodu lidí, zvířat, rostlin a dalších organismů.

Možnosti snížení rizika šíření bioeaerosolů ze stájí do areálu farmy a jejího okolí je možno shrnout do následujících bodů:

• udržování dobrého zdravotního stavu zvířat na farmě;
• prevence kondenzace vody na vnitřních površích ve stáji i technologiích rovnoměrným provětráváním ustájovacího prostoru bez vytváření hluchých míst a míst s průvanem;
• vysoká úroveň hygieny ve stájích – pravidelná sanitace (čištění, mytí a dezinfekce) stájí včetně skladů krmiva a steliva;
• přiměřená hustota osazení stáje zvířaty, uzavřený obrat stáda a v případě možnosti turnusový systém chovu (u telat, výkrmu býků, prasat a drůbeže) jako prevence mikrobiální únavy stáje;
• omezení primárních (zvířata, krmiva, stelivo) a sekundárních (znečištěné stavební konstrukce a technologie) zdrojů prašnosti a mikrobiální kontaminace stájového prostředí;
• dodržování technologických postupů manipulace, skladování, zpracování a aplikace pevných (výkaly, trus) a tekutých (kejda, močůvka, hnojůvka, silážní šťávy a odpadní vody) odpadů;
• omezení víření prachu technologickými systémy ustájení (prašná podestýlka) a krmení (způsob dávkování krmiva), včetně častého vyrušování zvířat;
• snížení prašnosti krmiva jejich vhodnou úpravou (např. granulace, vlhčení aj.);
• instalace biofiltrů s pevným nebo skrápěným ložem nebo biologických praček vzduchu;
• umístění chovů v předepsané vzdálenosti od veřejných zařízení (ochranná pásma) a od jiných chovů zvířat (veterinární ochranná pásma).*

Více se dočtete v článku Doc. MVDr. Pavla Nováka, CSc., Ing. Gabriely Malé, Ph.D., a MVDr. Josefa Práška,

PhD., který vyjde v srpnovém čísle časopisu Náš chov.