19.09.2016 | 07:09
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Statusy odolnosti proti klusavce

Klasifikace a udělování statusů vychází z nařízení (ES) č. 999/2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií. Tyto statusy jsou nutné pro obchodování s plemennými zvířaty nejen v EU, ale i v České republice. Otázka zní: Jaké jsou dopady přidělování statusů na TSE (odolnosti proti klusavce) na chovatele ovcí a koz v ČR?

Dopady? Jen řada starostí a každoroční povinná kontrola úředního veterinárního lékaře v hospodářství navíc. V průběhu loňského podzimu, kdy se fakticky rozeběhlo přidělování statusů, chovatelé narazili na řadu překážek daných nejednotným nebo špatným postupem krajských veterinárních správ,  s kterými se hojně potýkalo mnoho chovatelů ovcí a koz  (např. podmiňování přidělení statusu provedením genotypizace ovcí v užitkových chovech na náklad chovatele, podmiňování provedení vyšetření na brucelózu a maedi-visnu, podmínka zařazení všech chovaných ovcí do šlechtitelského programu rezistence ke klusavce v případě souběžně chovaných plemenných a užitkových stád, podmínka provedení genotypizace ve stádech koz, podmínka opravy špatně certifikovaných TRACES dokladů u legálně dovezených zvířat, podmínka povinnosti kontroly užitkovosti, podmínka "musíte vlastnit zvířata na hospodářství 3 nebo 7 let " apod.).  Tyto otázky se v průběhu druhé poloviny loňského roku vyjasnily a k podobným průběhům snad již letos nedochází. Nutno ale říci, že řada chovatelů (včetně provozovatelů užitkových a produkčních chovů) kvůli nepřidělení statusu nezobchodovala jehňata ke svým dlouholetým odběratelům (týkalo se především kategorie výkrmových jehňat do Rakouska), resp. zobchodovala jinam, déle a za výrazně nižší ceny, než byly obvyklé, a to vše jen proto, že neměli včas přidělen status nebo že „dosáhli“ pouze na status kontrolovaného rizika. V této souvislosti je také dobré připomenout, že pro plemenné chovy jsou statusy většinou určitou formou nástavby, nutnou k možnosti obchodovat plemenná zvířata do zemí společenství, ale pro užitkové chovy je podmínka možnosti obchodu s výkrmovými jehňaty např. do Rakouska ne nástavba, ale bezprostřední ekonomická nutnost.

V současné době se situace kolem přidělování statusů uklidnila. Chovatelům je na jedné straně jasné, že se nejedná o výmysl českých úředníků, ale o podmínku danou v evropské veterinární legislativě. Je pak pouze otázkou, zda splňují povinnosti  již dříve zakotvené v české legislativě (např. identifikace a registrace hospodářství a zvířat, evidence pohybů, povinnost neškodné likvidace kadáverů v asanačním podniku, správný postup v případě vyslovení podezření z TSE apod.). Na druhou stranu chovatele tíží podmínka absence VRQ alely ve stádě, daná Státní veterinární správou České republiky zcela nad rámec  požadavků přílohy VIII nařízení (ES) č. 999/2001, a dokládání nákazové historie hospodářství, ze kterých hodlají přesunout zvířata (je možné pouze z hospodářství se stejným nebo lepším statusem nebo z hospodářství, která splňují stejné podmínky jako hospodářství, kam mají být přemístěny po dobu tří, resp. sedmi let). Základní podmínka, že se v hospodářství původu nevyskytla klasická klusavka po dobu 3, resp. 7 let je přece jasně splněna skutečností, že se v celé České republice nevyskytla tato nebezpečná nákaza nejen po toto předepsané období, ale mnohem déle. Chovatelé, kteří nakupují zvířata v zahraničí, se nemohou pouze spolehnout na certifikujícího veterinárního lékaře, zda správně potvrdí status klusavky, popř. genotyp ARR/ARR v certifikátu TRACES, ale musí si tuto skutečnost v tomto značně nepřehledném dokladu ověřit. V neposlední řadě se pak musí „duševně smířit“ s řadou výjimek „made in CZ“, diferencujícími se mezi chovy ovcí a koz v ČR, např. se skutečností, že chovatel užitkového chovu ovcí, který hodlá vyvézt výkrmová jehňata do Rakouska, musí mít přidělen status zanedbatelného rizika, a to se všemi povinnostmi z toho vyplývajícími, naproti tomu v případě chovů koz je možné mezi chovy (i plemennými s přidělenými statusy) přesouvat plemenné kozly z hospodářství bez jakýchkoli statusů.

 Základní otázkou je, proč nemůže Česká republika požádat o přidělení statusu země se zanedbatelným rizikem klusavky. Případ klasické formy klusavky tady nebyl mnohem déle než evropskou legislativou po žadovaných 7 let.  Údajně je to z toho důvodu, že Česká republika nemá 7 let zpětně dostatečný počet testovaných  uhynulých ovcí a koz starších 18 měsíců v asanačních podnicích?  Je to však problém nastavení veterinárního dozoru v ČR nebo problém nás, chovatelů?

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down