20.12.2007 | 10:12
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Stíny nad produkčním rybářstvím

Dnešní produkce ryb je součástí náročného ekonomického prostředí. Výrazně se zvyšují vstupy, přitom cena živých ryb dlouhodobě stagnovala, a to jak na domácím, tak i zahraničním trhu. Stejně nepříznivá situace je u zpracované ryby, kde konečná cena neodpovídá nákladům na surovinu, zpracování a rozvoz výrobků. Do chovu ryb se navíc promítají i vlivy hospodářsky nekvantifikovatelné, vycházející zejména z multifunkčního postavení rybníků.

Tak popsal týdeníku Zemědělec současný stav českého produkčního rybářství Ing. Václav Pojar, předseda představenstva Rybářství Chlumec nad Cidlinou, a. s. Tato značně roztříštěná společnost hospodaří v devíti okresech na přibližně 240 rybnících s celkovou vodní plochou kolem 1800 hektarů.

Rozhodující podíl o Vánocích
Roční produkce ryb akciové společnosti se pohybuje na úrovni 1150 až 1200 tun, z 90 % jde o kapra, zbytek připadá na vedlejší ryby, především amura, tolstolobika, lína, ale i štiku, candáta a sumce. Odbyt je zaměřen především na domácí trh, kde se uplatní přibližně 65 % ryb v živém, 20 % celkové produkce se zpracovává na výrobky a polotovary a jen 15 procent společnost exportuje na zahraniční trhy, především do Polska
„Námi dodávaný kapr je kladně hodnocen prodejci i spotřebiteli, a tak zatím nemáme s jeho odbytem velké problémy,“ vysvětluje Václav Pojar. „Přestože zmizely tradiční speciální prodejny ryb a drůbeže, kde se prodávaly ryby celoročně, mohou se spotřebitele setkat s naším širokým sortimentem ryb na mnoha místech. Jednak prodáváme živé ryby na šesti sádkách každý pátek odpoledne a v sobotu dopoledne. Dále zavážíme po celý rok živé ryby nebo výrobky do obchodních domů Tesco, Ahold, Makro a Spar, což je zejména v letních měsících velmi náročné. Kromě kapra nabízíme pstruha, amura, tolstolobika a dravou rybu, ale i široký sortiment rybích výrobků a polotovarů. Rozhodující odbyt je stále v období vánočních svátků, kdy realizujeme zhruba padesát procent celoročního prodeje živých ryb. Naším cílem je udržet i v náročných konkurenčních tržních podmínkách dosavadní objem, stávající prodejní místa a tradici prodeje vánočního kapra.“

Cena neodpovídá nákladům
Do ekonomiky chovu ryb se již řadu let promítají nízké farmářské ceny, především kaprů, jejichž cena od roku 1998 stagnuje. Navyšování vstupů se řešilo úspornými opatřeními, což mělo vliv na pokles zisku a nízký růst mezd zaměstnanců. Tato skutečnost je s ohledem na rostoucí ceny vstupů a inflaci nadále neudržitelná.
„Největšími položkami v nákladech jsou mzdy a krmivo,“ zapojuje se do hovoru Milan Vrba, vedoucí střediska Kopidlno. „Musíme si uvědomit, že v produkčním rybářství je obrovský podíl ruční práce a náš současný stav již neumožňuje počet zaměstnanců snižovat. A krátit mzdy, když životní náklady strmě rostou, je nemyslitelné. Takže v této oblasti úspory hledat nemůžeme. Budeme se však muset více zamyslet nad druhou nejvyšší položkou, a tou je krmivo. Například v rybníku Vavřinec na Kutnohorsku, který se nachází v nadmořské výšce kolem 400 metrů nad mořem, potřebujeme na kilogram přírůstku kapra 3,50 kilogramu krmiva, takže na jednoho tržního kapra připadá 8 až 9 kilogramů krmiva. Jestliže tunu pšenice nakupujeme za pět tisíc korun, je cena šedesát korun za kilogram výběrového kapra skutečně malá. Zdráhám se říci nesmyslná, neboť tou je pouze taková cena, kterou není ochoten spotřebitel akceptovat. Při rostoucí ceně krmného obilí, elektrické energie, nafty a dalších nákladů budeme muset co nejdříve najít hranici rentability, kdy se vyplatí do chovu ryb ještě investovat. Obávám se že bez určitých restrikcí produkce se asi neobejdeme.“
Václav Pojar souhlasí s názorem, že ekonomika v rybníkářství se výrazně zhoršila. Konstatuje však, že konečnému rozhodnutí o objemu a skladbě výroby bude předcházet komplexní ekonomický rozbor činností, produkčních možností jednotlivých rybníků, projednání nezbytnosti omezování hospodaření požadované orgány ochrany přírody apod. Na druhé straně je nutné v maximální míře využít finančních prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie k takovým opatřením, která umožní snížit náklady. Snížení výroby považuje až za krajní řešení.

Stát nemůže zavírat oči
Rybníky nejsou jen o produkci ryb, mají mnohem širší význam spojený s jejich víceúčelovým využíváním a mimoprodukčními funkcemi. Pokud tedy dochází k zásahům do hospodaření, je nezbytné případné finanční ztráty rybářům kompenzovat. Přestože jsou hospodářské výsledky v rámci sektoru částečně kompenzovány formou dotací, nejde o plnohodnotnou náhradu poklesu produkce. Velkým problémem jsou v posledních letech i predátoři, zejména kormoráni, kteří způsobují obrovské ztráty na rybích obsádkách. V mírné zimě 2006 - 2007, kdy rybníky nezamrzly, byly ztráty způsobené kormorány obrovské. Šlo nejen o ztráty přímé, ale dopady byly i na obsádkách v průběhu produkčního roku. Na rybách, které přežily „nálety“ kormoránů a byly mechanicky poškozené a vystresované, dosahovaly ztráty až 80 %.
„Sladkovodní rybářství má u nás dlouholetou tradici a věřím, že v něm budeme úspěšně pokračovat a tradici udržíme,“ říká závěrem Ing. Václav Pojar. „Aby si česká ryba udržela svou konkurenceschopnost, bude nezbytné rozlišit dvě roviny naší činnosti. Výrobní, v ní platí stejně jako v jiných oblastech vztah nákladů a ceny produktu. Dále nevýrobní, což jsou mimoprodukční funkce rybníků - udržení vody v krajině, protipovodňová opatření a další - na jejichž financování se musí podílet stát. Obě tyto základní funkce rybníků přímo souvisejí s jejich technickým stavem, který je nutné zlepšit a vyžádá si značné finanční prostředky.“

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down