Francouzská plemena bazadaise, rouges des prés a vosgiene pochází z různých oblastí Francie, což se projevilo na jejich vlastnostech i užitkovosti. Všechna jsou v současnosti využívána jako masná plemena, resp. v systému chovu krav bez tržní produkce mléka, a to i u nás. Do České republiky byla zvířata těchto plemen dovezena z Francie na farmy do Pojed a Bučického mlýna v letech 2009 a 2010.
Plemeno bazadaise získalo své jméno podle obce rodného regionu – Bazas v departementu Gironde, v regionu Nouvelle-Aquitaine v jihozápadní Francii v ústí řek Dordogne a Garonne.
Skot rouge des Prés, dříve nazývaný Maine-Anjou, pochází z oblasti Pays de la Loire v severozápadní Francii. Plemeno vosgienne se jmenuje po masivu Vosges (česky Vogézy), s jehož vznikem je spjato.

U nás jsou všechna tři plemena chovaná jako málopočetná, ale mají svůj šlechtitelský program a plemenné knihy. U plemeno bazadaise se při šlechtění klade kladen důraz na mateřské vlastnosti při zachování masné užitkovosti, a udržení vlastností, jakými jsou klidný temperament a vynikající kvalita masa. Pro plemeno rouge des Prés jsou rozhodujícími vlastnostmi mateřské vlastnost, masná užitkovost, vysoká konverze krmiv, klidný temperament a relativně vyšší podíl narozených dvojčat. Původně kombinované plemeno vosgienne se (nejen) u nás chová jako masný skot. Při jeho šlechtění se tedy udržují mateřské vlastnosti a zlepšuje masná užitkovost, přitom se nesmí ztratit znaky, jako je chodivost, odolnost a adaptabilita na tvrdší podmínky klimatu. Pod hlavičkou Českého svazu chovatelů masného skotu pracuje Klub chovatelů plemene gasconne a ostatních francouzských méně početných plemen.
Bazadaise

Plemeno je středního až většího tělesného rámce, býci dosahuji hmotnosti kolem 1000 kg (145 cm v koutku) a krávy asi 750 kg (140 cm). Zbarvení je obvykle jednobarevné šedé, s odchylkami podle věku a pohlaví. Býci mají šedé zbarvení, někdy od velmi světle šedé až po velmi tmavou načernalou zejména na hlavě a krku a kohoutku. Srst krav je světle šedá někdy s mírným odstínem pšenice. Telata mají při narození barvu pšenice a charakteristickou barvu plemene mají až ve ve věku 3–4 měsíců, někdy i později. Jak býci, tak krávy mají rohy, které se často různě stáčejí

Rouge des Prés

Zástupci plemene se vyznačují červeným zbarvením s bílými znaky na hlavě, břichu, končetinách a ocase. Zvířata krátké rohy stočené dopředu, velký tělesný rámec (148 cm v kohoutku krávy a hmotnost 750 až i 1000 kg a býci 151 cm a 1000 až 1500 kg). Vynikající produkcí mléka dominuje francouzským plemenům pro váhu odstavných telat a má nejvyšší hmotnost jatečně upravených těl. Zvířata rouge des Prés mají i přes svou velikost velmi klidnou povahu.

Vosgienne

Zvířata středního tělesného rámce (krávy 132 cm v kohoutku a asi 550 kg, býci 135 m a 700–750 kg). Plemeno má efektivní černobílé skvrnité zbarvení, na hřbetě od krku po ocas bílý pruh, hlava je obecně bílá, skvrnitá nebo dokonce popelavě zbarvená až po uši, které jsou černé. Rohy jsou relativně krátké a a mají kruhového průřez a obvykle jsou světlé s černými konci. Krávy mají dobře utvářené často pigmentované vemeno. Plemeno má vynikající chodivost, je odolné a dlouhověké.

V časopisu  si můžete přečíst o chovu těchto plemen na farmách v Pojedech a Bučickém mlýnu (Jiří Petersik) a na školním statku v Žabčicích (Ing. Oldřich Duchoň).*

Podrobněji v časopisu Náš chov 4/2018.

 

Ve třetím letošním čísle časopisu Náš chov se můžete těšit, že se mimo jiné dočtete o chladnokrevném plemeni koní. Plemeno českomoravský belgický kůň se ve specifických podmínkách Čech a Moravy vyvíjel a chová více než 130 let. Chovným cílem je chladnokrevný kůň dospívající ve třech letech věku, středního čtvercového rámce s dobrým osvalením, pracovitý a dobře ovladatelný, bez charakterových vad, pohyblivý, s pravidelnými prostornými chody odpovídajícími užitkovému zaměření plemene.

Převažující zbarveními jsou ryzáci až tmaví ryzáci se světlu hřívou a ohonem, v menší míře hnědáci, vraníci a nevybělující bělouši.

Na utváření plemene ČMB se největší mírou podíleli hřebci, synové, vnuci, pravnuci importovaných originálních belgických hřebců, kteří přísluší k významným liniím, založeným originálními belgickými hřebci. Český chladnokrevník je středního, dlouhého rámce v typu tažného koně. Má těžší hrubší a větší hlavu, silný, široký, vysoko nasazených krk, široký hřbet, svalnatou štěpenou záď. Je široký v prsou, má silné, lymfatické končetiny s krátkou spěnkou a výraznými rousy. Moravský chladnokrevník je v porovnání s českým menší, kratší a zavalitější. Má harmoničtější tělesnou stavbu, je ušlechtilejší, sušší a pohyblivější. Došlo ale k tvorbě jednotného typu českomoravského belgika, přizpůsobeného daným životním podmínkám, který se liší od typů ostatních zahraničních belgických plemen chladnokrevných koní.

Do vyhlášeného Národního programu ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských zvířat se zařazují i genově nejkvalitnější koně ČMB. Hlavním důvodem zařazení plemene do národního programu je jeho unikátnost, populace ČMB patří ke genetickým zdrojům jako málopočetná populace. U jedinců plemene zařazených do genových zdrojů se nejméně po pět až šest generací používá čistokrevná plemenitba.*

Normandský skot je vyhlášeným sýrařským plemenem a hodí se i do výživově méně náročných chovatelských podmínek. Je to krátkohlavý skot kombinovaného maso-mléčného typu původem z Dolní Normandie. Plemenná kniha normandského skotu byla založena již roku 1883.

Charakteristické pro normandské plemeno jsou jeho tmavé „brýle“ a tmavé lemování mulce na světlé hlavě. Normandský skot se vyskytuje ve třech hlavních typech zabarvení. Caillé – bílý podklad posetý (pokropený) plavo-černými skvrnami, blonde – velké plavé skvrny pokrývající téměř celé tělo, přičemž břicho zůstává bílé, bringée – velké barevné plochy pokrývající téměř celé tělo plavo-černým žíháním, přičemž břicho zůstává bílé.

Zvířata jsou velmi klidná, pohodová při kontaktu s člověkem a dobře ovladatelná. Mimořádnou vlastností normandského skotu je vysoké procentické zastoupení alel BB kapa kaseinu v genech (80–85 %). Mléko má nejvyšší technologickou výtěžnost sýřeniny, typická je její pevnost a chuťová kvalita vyrobených sýrů a ostatních výrobků. Mléko má rovněž vysoký obsah bílkovin v mléce (3,65–3,70 %).  Navíc maso má jemné mramorování, a tím i výtečné chuťové a kulinářské vlastnosti. Normandské plemeno má mezi početnějšími francouzskými dojenými plemeny patrně nejefektivnější konverzi živin z vlákniny v objemné píci. Výhodou může být i to, že normandské krávy mají velmi lehké porody a pověstná je rovněž skvělá péče normandských matek o telata.

Jak se plemeno chová na českých farmách

Zkušenosti s chovem normandského skotu mají na farmách ZS Zalužany, a.s., Statek Zaoral, Ing. Josef Bicek, Farma Filoun, Ing. Jiří Mikeš, Martin Žák, Agrodružstvo Vyšetice, Ing. Jiří Pivoňka, Roman Klouza a dalších.  Průměrná užitkovost normandských dojnic zapsaných do oddílů A a B plemenné knihy v ČR podle výsledků KU za rok 2015–2016 byla 6 592, resp. 7 354 kg mléka za laktaci o tučnosti 4,2 (4,11 ) % a s obsahem bílkovin 3,61 (3,41) %.

Podrobnější informace i o praxi v chovu normandského skotu na vybraných farmách si přečte v květnovém čísle časopisu Náš chov.

Plemeno ayrshire je skot s mléčnou užitkovostí s původem ze Skotska. Je známé pro svou otužilost a efektivní konverzi objemného krmiva. Dalšími vlastnosti krav je snadné otelení a dlouhověkost. U nás bylo plemeno využíváno zhruba v 60. letech minulého století zejména v horských a podhorských oblastech k zušlechťovacímu křížení s domácí populací českého strakatého skotu pro zlepšení tvarových a funkčních vlastností vemene, zvýšení užitkovosti a obsahu mléčných složek a také zlepšení pastevních schopností.

Populace ayrshirského skotu není velká, je chován především ve Skotsku, dále ve Finsku, Itálii, Rusku, ale také v Jižní a Severní Americe a Austrálii. Rozhodující je produkce mléka, dojnice dosahují uspokojivé dlouhověkosti a celoživotní produkce.
V současnosti se plemeno ayrshire chová hlavně v Severní Americe, ve Velké Británii a především ve Finsku a Švédsku, ale i v Rusku a Itálii a dokonce i v Asii. Díky tomu prožívá plemeno ve světě svou renesanci. Plemeno ayrshire vzniklo v hrabství Ayr ve Skotsku před rokem 1800. Během jeho vývoje se nazýval nejprve cunningham, pak dunlop a konečně ayrshire. Jeho vlastnosti se postupně staly natolik dobře definovány, aby bylo považováno za samostatné plemeno.  Oficiálně bylo plemeno uznáno kolem roku 1870 vytvořením společnosti chovatelů ayrshire a plemenná kniha vznikla v roce 1877.
Ayrshirský skot byl importován do Spojených států i do Kanady.  Právě Kanada se stala důležitým vývozcem ayrshirské genetiky do celého světa. Ročně je vyváženo několik stovek zvířat a 40 000 až 50 000 inseminačních dávek do Spojených států, Austrálie, Velké Británie, Švédska, na Kubu, do Indie, na Nový Zéland, do Mexika, Švýcarska, Jižní Afriky a Kolumbie. Do Švédska byla zvířata dovážena v polovině devatenáctého století. Ayrshirské plemeno je dnes označováno jako SRB – švédské červenobílé, a má v krvi finskou ayrshirskou krev. Do Finska byl ayrshirský skot importován od roku 1845 a s původním finským skotem, norským červenostrakatým, dánským červeným, skotem angeln, shorthorn a jersey a fríským vznikl finský ayrshire. Zvířata ayrshire se zvládla adaptovat daleko na severu, ale dokázala to i v kopcích Indie.

Exteriér a užitkovost  Ayrshire je považováno za plemeno středního tělesného rámce s kohoutkovou výškou asi 126–130 cm, průměrná hmotnost krávy je 540 kg (500–570 kg) a hmotnost býků mezi 750–850 kg.  Zbarvení je obvykle červenobílé. Červená barva může mít i světlejší odstín.  Současný ayrshirský skot lze charakterizovat jako plemeno jednostranně mléčného užitkového typu menšího až středního tělesného rámce. Hrudník je hluboký, hřbet rovný, břicho prostorné, záď je široká, středně dlouhá a poskytuje dostatek prostoru pro upnutí vemene, které je velké, dobře utvářené s výraznými předními čtvrtěmi, polovejčité vemeno je bohatě žilnaté, končetiny jsou krátké, suché, méně osvalené. Zbarvení je červenostrakaté, někdy s velkým podílem bílé barvy. Konstituce je pevná, skot tohoto plemene je odolný, skromný, plodný a dlouhověký, pro plemeno jsou typické dlouhé lyrovité rohy, ale zájem je o zvířata bezrohá.
Ayrshire v ČR  V zahraničí prožívá ayrshirský skot renesanci, neboť v průběhu posledních 30 let u něj došlo ke změnám zevnějšku, ale i v míře užitkovosti.  V České republice se ale čistokrevné plemeno ayrshire prakticky nechová. Jediné místo, kde chovají pár desítek ayshirských krav, je ZD Okrouhlička. Podle výsledků kontroly užitkovosti za rok 2015 se hodnotilo ayrshire 47 laktací, průměrná užitkovost byla 6982 kg mléka o tučnosti 4,12 % a obsahu bílkovin 3,47 %.*

Podrobněji v časopisu Náš chov 1/2017.

 

Plemeno texel patří k celosvětově nejrozšířenějším plemenům ovcí s masnou užitkovostí. V České republice bylo podle údajů Svazu chovatelů ovcí a koz, z. s., v loňském roce 23 chovů texelských ovcí s celkovým počtem 900 bahnic v kontrole užitkovosti. Přitom aktuálně se v domácích chovech využívá asi čtyřicet linií.

 

Plemenná zvířata se momentálně importují nejčastěji z Francie, ale také  Anglie a Nizozemska. Dříve se dovážela zvířata i z Dánska a Německa.

„Dovážejí se k nám především plemenní berani, kteří rozšiřuji liniovou základnu. S dovozy zvířat však úzce souvisí také zavlečení nemocí, které naši chovatelé dosud neznali. Proto je snaha dovážet inseminační dávky špičkových beranů, což je mimo již avizované zdraví domácí populace ovcí přínosné i z hlediska genetického pokroku. Jenom tímto způsobem jsme schopni dovézt ze zahraničí berany  zlepšovatele, kteří zrychlí genetický pokrok o jednu nebo dvě generace. V domácích chovech se aktuálně využívá asi čtyřicet linií, přitom velký vliv mají především francouzské linie dovezené a namnožené Ing. Pavlem Vávrou, který má velké stádo na farmě v Hrusicích,“ uvedl předseda Klubu chovatelů ovcí plemene texel Václav Novák.

Plemeno texel si ve světě vysloužilo pověst ovce s nejvyšší kvalitou masa, nejlepším zastoupením vysoko oceňovaných partií jatečného trupu a nejnižším podílem vnitrosvalového tuku. Na jatky lze dodávat jehňata ve vyšší živé hmotnosti (45 až 50 kg). Za finální je považována jatečná kvalita ve věku 24 týdnů (168 dnů). Výtěžnost čistého masa se pohybuje v průměru kolem 60 %, podkožního tuku je 23 % a kostí 17 %.

Pro vysokou schopnost přenášet na potomstvo utváření těla, výbornou jatečnou kvalitu masa a nízký obsah vnitrosvalového tuku jsou texelští berani vynikající alternativou pro užitkové křížení.

„Domnívám se, že hlavní síla plemene není ani tak v čistokrevné plemenitbě jako v užitkovém křížení. V loňském roce jsme provedli v rámci šlechtitelského programu pro chov ovcí test výkrmnosti a jatečné hodnoty na několika skupinách po otcích texel a na křížencích valašské ovce s texelem. Heterozní efekt i s naším národním plemenem byl ohromující, úbytek povrchového i mezisvalového tuku fascinující, srovnatelný právě s čistokrevným texelem. To vše bylo doplněno výrazným zkrácením a rozšířením jatečného trupu, jeho výrazným osvalením a zvýšeným podílem masa na kýtě. Vzhledem ke stále rostoucí poptávce po kvalitním libovém jehněčím mase se bude pro plemeno texel prostor pouze rozšiřovat,“ konstatoval předseda Rady plemenných knih ovcí Ing. Martin Hošek, Ph.D.*                           .

Více se dočtete v říjnovém čísle časopisu Náš chov

 

 

 

Aberdeen angus je moderní masné plemeno skotu geneticky bezrohé, plášťově černé nebo plášťově červené. Jeho devizou je snadné telení i vynikající mateřské vlatnosti. Maso se vyznačuje typickým mramorováním a specifikou chutí.

Plemeno aberdeen angus vznikalo na počátku 18 století ve Skotsku. Jako základ sloužila domácí bezrohá plemena zušlechtěná plemeny shorthorn, ayshire a guernsey. První písemné zmínky o bezrohém, černém skotu na území Skotska pocházejí z roku 1830. Tamtéž také byla roku 1842 založena první plemenná kniha. Bohužel roku 1851 byla totálně zničena požárem a několik následujících roků veškerá dokumentace skomírala. Až roku 1857 na základě požadavku chovatelů,  Mr. Edward Rawenscroft započal s obnovou tohoto dokumentu a první nové vydání plemenné knihy bylo připraveno k tisku v roce 1862. Byla vedena jako plemenná kniha bezrohého skotu a zahrnovala plemena angus a galloway. Roku 1879 se patronkou vznikající Společnosti bezrohého skotu stala sama britská královna. Teprve roku 1884 se začal ve Skotsku oficiálně používat název aberdeen angus, částečně také proto, že jej zakotvila ve svých dokumentech  Severní Amerika.

Souběžně se Skotskem, probíhalo šlechtění plemene i v Austrálii. Dne 20. ledna 1824 přistála v Tasmánském přístavu Hobart Town loď, vezoucí osm černých zvířat. Ta se stala majetkem kapitána Patricka Wooda z Dennistoun, poblíž Bothwellu. Angus Society of Australia tato zvířata prohlásila za první, která se díky svému typu podílela na vzniku plemene angus, jenž se formovalo v následujících šedesáti letech. Chov Dennistoun Angus existuje dodnes a je považováno za nejstarší stádo, které je v Austrálii kontinuálně chováno.

Právě Severní Amerika sehrála v historii plemene významnou roli. Sice se dodnes vedou diskuze o tom, kdy a kde poprvé vstoupil angus na severoamerický kontinent, ale opravdu doložený doklad o importu je z roku 1860, kdy lord Southhesk prodal Siru George Simpsonovi, guvernérovi Hudson´s Bay Company v Montrealu, býka jménem Orlando a jalovici Dorotheu.

Více přináší srpnový Náš chov.

Autorem textu plemene měsíce je Ing. Miroslav Vráblík

 

Plemeno landrase je druhým celosvětově nejrozšířenějším plemenem prasat. Patří mezi mateřská plemena a tím se řídí i jeho šlechtění. Největší tlak je samozřejmě na počet selat, kdy hlavním selekčním kritériem je počet dochovaných selat. Na takový znak však působí celá řada negenetických vlivů a je proto obtížné na něj přímo šlechtit. Prakticky všechny světové šlechtitelské programy se tak zabývají vyrovnaností vrhu, vitalitou selat či mléčností matky, které přispívají k přežívání selat. Vedle reprodukce je ale i u mateřských plemen vyžadován velký tělesný rámec. Obzvlášť u plemene landrase je ceněna velká délka středotrupí, kterou je toto plemeno charakteristické. Samozřejmostí je velmi dobrá růstová schopnost.

 

Plemeno landrase je v České republice, v porovnání s plemenem české bílé ušlechtilé (viz  NCH 4/20015), chováno podstatně kratší dobu. Vzniklo na základě dovozů z Polska, Kanady, Německa  a Švédska. V průběhu let přibyly importy i z jiných států, zejména z Dánska a Norska, které ovlivnily jeho dnešní podobu. První plemenná prasata landrase, jejichž typickým plemenným znakem je klopené ucho a delší středotrupí, byla importována na začátku šedesátých let minulého století, když se začínaly zlepšovat podmínky ve výživě a krmení prasat.  Původním záměrem bylo jejich využití pro jednoduché užitkové křížení, zejména s plemenem ČBU. V menší míře bylo kanců landrase  využito i pro tehdejší záměr zušlechťovacího křížení s bílým ušlechtilým plemenem, s nimž se pracovalo v menším počtu chovů, zejména ve východních Čechách.  Za všechny jmenujme nejznámější z nich, Dlouhou Ves u Rychnova nad Kněžnou. Od počátku programu hybridizace, se kterým  bylo u nás započato v sedmdesátých letech, bylo plemeno  až do současnosti úspěšně používáno k tvorbě prasnic – kříženek  F1 generace pro produkční chovy, zejména s plemenem bílým ušlechtilým.  Nové poslání v programu hybridizace, jako jednoho z mateřských plemen, zvýraznilo požadavek na reprodukční vlastnosti a vyšší počty živě narozených selat ve vrzích a na intenzitu růstu.*

Více se dočtete v srpnovém čísle časopisu Náš chov

Starokladrubský kůň je původním českým plemenem koní, které svým významem překračuje hranice České republiky. Je rovněž zařazen do Národního programu konzervace a využívání genetických zdrojů hospodářských zvířat. Plemeno je dobře přizpůsobeno specifickým podmínkám prostředí, má jedinečné vlastnosti a vysokou kulturní a historickou hodnotou.

Plemeno je chováno ve stádech v Kladrubech nad Labem (bělouši) a ve Slatiňanech (vraníci) a dále u soukromých chovatelů. Je jedním z nejstarších plemen koní. Jde o teplokrevné plemeno, jež vzniklo na podkladě starošpanělské a staroitalské krve. Chovným cílem je mohutný kočárový kůň pro ceremoniální a reprezentativní účely.

Původně byli starokladrubští koně chováni v různých barevných variantách a od konce 18. století v barvě bílé a černé. Bělouši byli využíváni pro ceremoniální účely dvora, vraníci sloužili vysokým církevním hodnostářům.

Velikost populace starokladrubských koní v České republice v posledních letech stagnuje, a v loňském roce nedošlo k jejímu významnému navýšení. Také počet plemenných koní (plemenní hřebci a chovné klisny) se rovněž výrazně nemění. Situace v chovu starokladrubských koní je stabilizovaná a ani v loňském roce nedošlo k větším zvratům v dlouhodobých trendech.

Ke konci loňského roku, 31. 12. 2014, bylo ve stavu národního hřebčína 46 plemenných hřebců (23 běloušů, 23 vraníků) a 501 chovných klisen (240 bělek, 261 vranek).

Do genetických zdrojů starokladrubských koní je z celkového stavu zařazeno 44 hřebců – 21 běloušů a 23 vraníků, a 346 klisen (69%) – 155 bělek a 191 vranek.

 Více informací se dočtete v časopisu Náš chov 7/2015.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down