Pro zdraví dojnic, mléčnou produkci i reprodukci jsou stopové prvky nutností. Avšak množství v krmné dávce musí být stanoveno s dostatečnou přesností, protože jejich nadbytek může být příčinou zdravotních problémů, ale též negativního vlivu na životní prostředí.
Krmiva, která jsou používaná k sestavení krmné dávky dojnic, obsahují nejenom bílkoviny, sacharidy, tuky či vlákninu, ale též vitamíny a minerály, přičemž obsah minerálních látek (ať už makro či mikro prvků) se v jednotlivých krmivech může značně lišit. A to i v případě, že se jedná o stejný druh krmiva (objemného či jadrného). Proto by se při kalkulaci krmné dávky mělo s těmito odlišnostmi počítat a při stanovování množství stopových prvků, jež je třeba zvířatům prostřednictvím krmné dávky dodat, vycházet spíše z výsledků laboratorní analýzy konkrétního krmiva než z obecných tabulkových hodnot.
Také forma, v jaké jsou stopové prvky zvířatům podávány, může mít podstatný vliv na jejich působení v organismu zvířete. Jejich stravitelnost a využitelnost ovlivňuje nejenom zdraví, růst, užitkovost a reprodukci chovaných zvířat, ale i další ukazatele efektivity chovu (náklady na krmnou dávku). V neposlední řadě působí i na životní prostředí. Odpovídající minerální výživa je tedy klíčová i pro minimalizaci ekologické stopy chovu, a proto je optimalizace krmné dávky, co do obsahu stopových prvků, tak důležitá, protože v konečném důsledku je významným prvkem přispívajícím k (ne)udržitelnosti daného chovu.
Odpovídající množství minerálních látek v krmné dávce, a to jak makro-, mikro- a stopových prvků, je pro udržitelný chov dojeného skotu klíčové, protože představují zásadní faktor, jenž má vliv na celkové fungování organismu, tj. na celkové zdraví, mléčnou užitkovost i charakteristiky plodnosti, a to podstatně více než v minulosti. Současné dojnice, zejména ty specializovaných dojených plemen, se od těch chovaných v době před třemi či čtyřmi desítkami let odlišují nejenom podstatně vyšší genetickou hodnotou, s níž je spojena výrazně vyšší mléčná produkce, ale i další znaky a vlastnosti, které nejsou vždy pozitivní. S nárůstem produkce došlo také ke zvýšenému výskytu tzv. metabolického stresu. Stručně řečeno, v minulosti sice byly dojnice méně užitkové (i když ne nutně méně produktivní), ale zároveň i podstatně odolnější. Zatímco ty dnešní jsou výrazně citlivější na jakoukoliv změnu či zhoršenou kvalitu. S nadsázkou řečeno se při přípravě krmné dávky skoro musí pracovat s lékárnickými váhami, aby se stopové prvky dávkovaly cíleně a efektivně. Ale ani to ještě nemusí být zárukou dokonalosti (a neomezeného úspěchu)
Skot pro svůj spokojený život, zachování dobrého zdraví a odpovídající užitkovosti potřebuje plus mínus 15 různých minerálů. Na plodnost má vliv zejména fosfor (P), mangan (Mn), měď (Cu), selen (Se) a jód (I). Pro dosažení optimálního růstu a vývinu pomáhají jód a měď. Správné fungování nervového systému se neobejde bez hořčíku (Mg) a chuť k příjmu krmiva podporují sodík (Na) a fosfor. Při mobilizaci vápníku (Ca) se zapojuje hořčík a lepší kvalitu kostí zajišťují vápník, fosfor a mangan. Pevnou hmotu paznehtů pomáhá vytvářet zinek (Zn), který společně s mědí přispívá i ke kvalitě kůže a srsti. Játra a metabolismus nemohou optimálně fungovat bez odpovídající dávky kobaltu (Co). Produkce mléka se odvíjí od dostatku vápníku, fosforu a sodíku, zatímco na počet somatických buněk a celkovou odolnost působí selen (Se).
