Minerální látky mají celou řadu funkcí stavebních, regulačních a dalších, významně ovlivňují metabolismus a tím i zdraví. Přestože jsou pro fyziologické funkce nepostradatelné, jejich předávkování je nežádoucí a nebezpečné a navíc ve vysokých dávkách mohou působit až toxicky a způsobit vážné poškození nebo i smrt zvířete.
Mezi možné příčiny nedostatku mikroprvků patří jak příčiny vnější – nedostatek a nevhodný poměr prvků v půdě a krmivu, tak vnitřní – především poruchy trávicího ústrojí, poruchy vstřebávání a využívání prvků ve tkáních. Přirozeně vyšší koncentrace mikroprvků se většinou nacházejí v jadrném krmivu v porovnání s krmivy objemnými. To mj. znamená, že např. dojnice krmené vysokými podíly jadrných krmiv mívají lepší zásobení stopovými prvky a naopak, období stání na sucho může z hlediska zajištění potřebného množství mikroprvků představovat riziko.
Mikroprvky přestupují z krve matky přes placentu do krve plodu a stav zásobení organismu telat je již v děloze určován tím, kolik má daného prvku matka ve svém těle v období březosti. Stopové esenciální prvky jsou nepostradatelnou součástí mnoha životně důležitých sloučenin, tkání, enzymů a hormonů a tudíž je nezbytné, aby dostatek stopových prvků mělo tele již při svém nitroděložním vývoji. Pokud tomu tak není, a nám se výživou matky nepodaří dostatečná množství prvků pro vývoj telete zajistit, dochází k poruchám vývoje telete a rozvoji nemocí či dokonce ke smrti plodu. K prakticky nejvýznamnějším mikroprvkům, jejichž deficity způsobují zdravotní problémy telat, patří selen, měď, jód, zinek, mangan a kobalt. Mírné nedostatky většinou způsobí pouze subklinické a nespecifické zdravotní poruchy – snížení životaschopnosti, zhoršení příjmu mleziva a mléka, snížení imunity projevující se zvýšenou vnímavostí k infekcím a častějšími výskyty průjmových a respiratorních onemocnění či zánětů pupku, dále poruchy osrstění, poruchy pohybu a změny na pohybovém ústrojí. U některých prvků však těžké deficity vyvolávají i významné klinické změny s relativně specifickými příznaky, na základě kterých je možno onemocnění diagnostikovat nebo alespoň na konkrétní karenci mikroprvků vyslovit podezření.
Doc. MVDr. Leoš Pavlata, Ph.D., Ústav výživy zvířat a pícninářství, Agronomická fakulta, Mendelova univerzita v Brně
Podrobněji v NCH 9/2017.
