Počet odstavených selat na prasnici je hlavním určujícím faktorem rentability produkce prasat. Šlechtění na zvýšení počtu selat ve vrhu má tak své ekonomické opodstatnění. Je však třeba najít rozumnou mez. Jde totiž o to, že zvýšením počtu živě narozených selat ve vrhu se úměrně navýšil počet selat s nižší porodní hmotností a přežitelností.
Přežitelnost selat lze kvantifikovat jako přežití při porodu nebo jako přežití do odstavu. Jako vhodné substituční znaky byly popsány individuální porodní hmotnost nebo hmotnost vrhu.
Kvantitativní genetické studie znaků přežití selat na úrovni prasnic nebo selat ukázaly většinou nízké koeficienty dědivosti a značný vliv prostředí. Dědičnost pro individuální porodní hmotnost je obvykle nepatrně vyšší na úrovni selat. Mateřské genetické vlivy mají podobné koeficienty dědivosti pro znaky přežití selat a vyšší pro individuální porodní hmotnost. Vlastnosti jako průměrná porodní hmotnost vrhu vykazovaly střední koeficient dědivosti.
Genetické korelace mezi individuálními znaky přežití a individuální porodní hmotností ukázaly rozporuplné výsledky. Různé studie nalezly negativní korelace, což naznačuje, že nízká porodní hmotnost je spojena s vyšším počtem mrtvě narozených selat. Avšak v jiných studiích byly zjištěny pozitivní korelace. Byla potvrzena hypotéza, že tyto vlastnosti vykazují kvadratický vztah. To naznačuje, že existuje ideální porodní hmotnost.
Selata s nízkou porodní hmotností jsou méně vitální a s ohledem na nízký příjem mleziva mají nedostatek imunoglobulinů. Chybějící zásoby energie a absence nezbytných protilátek jsou hlavní důvody snižující šance novorozených selat na přežití. Odpověď na to, zda lze tento problém vyřešit šlechtěním na vyšší porodní hmotnost, najdete v článku Ing. Jaroslava Smitala, Ph.D., který vychází v samostatné příloze Jak na správný odchov selat.*
