01.04.2003 | 08:04
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Systém automatické identifikace dojnic

Automatická identifikace zvířat je jedním ze základních předpokladů pro zavádění systému individuální péče o zvířata při středních a vyšších koncentracích. Systému automatické identifikace prostřednictvím transponderu uchyceného na obojku již využívají v mnoha chovech dojnic.

Vývoj mikroelektroniky v posledním období umožnil výrazně zmenšit rozměry transponderu a současně zlepšit jeho technické parametry. Jednotlivé součásti transponderů jsou již tak miniaturní, že umožňují vestavění do běžné ušní známky nebo do implantovaného pouzdra o vnějším průměru 2,2 až 3,6 mm a délce 10 až 30 mm. Celková kapacita mikročipu takového transponderu je většinou 128 Bit. Z toho je využíváno pro identifikaci čísla zvířete 64 Bit, což umožňuje vytvořit a pro identifikaci využít devatenáctimístné číslo. Zbytek kapacity je využit pro kontrolní funkce. V současné době nabízejí již některé firmy čipy s daleko větší kapacitou.
V podstatě všechny transpondery jsou pasivní, tzn. že neobsahují vlastní zdroj proudu (baterii).
Funkční a technické řešení
Systém automatické identifikace sestává ze tří hlavních částí – transponderu, antény a čtecího a vyhodnocovacího zařízení. Základní schéma systému automatické identifikace je znázorněno v tabulce.
Stacionární anténa je propojena on-line s řídicí a vyhodnocovací jednotkou, která je dále propojena s technologickým mikropočítačem. Stacionární anténa periodicky vysílá radiofrekvenční impulsy o frekvenci kolem 134 kHz. Pokud se transponder dostane do vysílacího pole stacionární antény, dochází k jeho identifikaci. Energie, frekvenčně vysílaná stacionární anténou, je přijímána anténou vestavěnou do transponderu a je využita pro nabíjení kondenzátoru. Tento cyklus nabíjení trvá krátkou dobu (20 až 50 ms) a následuje cyklus vybíjení kondenzátoru transponderu.
Elektrický proud vybíjeného kondenzátoru prochází mikročipem, a tím dochází k vysílání identifikačního čísla uloženého v jeho paměti. Toto číslo v kódované podobě vysílá anténa mikročipu a přijímá stacionární anténa, která je předává k vyhodnocovací a čtecí jednotce.
V současné době je na trhu množství různých transponderů pro identifikaci zvířat, které je možné podle velikosti a způsobu uchycení rozdělit na čtyři základní skupiny.
 Transpondery uchycené na krčním obojku.
 Transpondery uchycené na končetině zvířete plnící navíc funkci pedometru.
 Transpondery vestavěné do ušní známky.
 Transpondery určené k implantaci do těla zvířete.

Doposud nejrozšířenější transpondery, uchycené na obojku, mají některé nevýhody, které jejich využitelnost omezují. Obojek je především cizím předmětem na těle zvířete, zvíře se za něj může zachytit o konstrukci ve stáji, musí být přizpůsobován rostoucímu zvířeti, vyžaduje vhodný tvar krku a hlavy, je poměrně drahý, je snadno zaměnitelný atd. Vyhovuje tedy běžnému použití pro identifikaci některých zvířat ve stáji nebo na farmě, ale není použitelný pro druhy zvířat s nevhodným tvarem těla, nebo u kterých je jeho nasazení spojeno s bezpečnostním rizikem (výkrm býků apod.). Nemůže být (pro svou snadnou záměnnost) použit jako matriční průkaz zvířete při převodu mimo farmu.
Proto je v poslední době zřetelná tendence jeho náhrady ušní známkou, která má obdobné technické vlastnosti, je však univerzálnější ve svém použití. Vyžaduje však vhodný tvar ucha. Je také náchylnější ke ztrátě a je zaměnitelná.
Implantovaný transponder je vysoce univerzální a vhodný prakticky pro všechny druhy zvířat. Jeho aplikace je však náročná a vyžaduje odborné znalosti a vysokou pečlivost. Neúplně bylo dosud prozkoumáno nejvhodnější místo aplikace, aby se zabránilo jeho poškození a přemisťování v těle zvířete.
Souhrnně lze požadavky na místo implantace identifikačního mikročipu vyjádřit takto:
 minimální bolestivost při injektáži,
 dostatek místa pro transponder ve všech věkových stádiích,
 vyloučení nebezpečí zasažení důležitých orgánů,
 vyloučení infekce a zánětů,
 vyloučení „cestování“ v těle zvířete,
 vyloučení možnosti úniku toxických nebo zdraví škodlivých látek i při eventuálním poškození obalu transponderu.
Požadavky na místo implantace z technologického hlediska jsou zejména tyto:
 jednoduchá aplikace,
 jednotné místo aplikace,
 stabilní uložení v těle zvířete v optimální poloze vůči vnější anténě při všech technických aplikacích,
 ochrana proti mechanickému poškození,
 rychlé, snadné a spolehlivé vyjmutí po ukončení života (například na jatkách) beze ztrát hodnotných partií masa,
 Vhodnost pro zjišťování a měření fyziologických parametrů (například tělesné teploty).
Do určité míry se zdá být dořešena tato problematika u skotu a prasat, kde již byla vhodná místa aplikace nalezena.

Zásady umístění a řešení automatické identifikace ve stáji
Z hlediska realizace systémů automatické identifikace a na ně navazujících systémů automatického sběru dat (například měření nádoje, měrné vodivosti, teploty, tepové frekvence, pohybové aktivity, hmotnosti atd.) nebo přímého řízení technologických systémů (individuální dávkování jadrného krmiva v AKB, individuální přístup do krmiště, automatické nastavování trasy pohybu jednotlivých apod.) je nutné znát některé zásady pro umístění a technické řešení anténních systémů.
Mezi základní parametry, které rozhodují o umístění a řešení systému automatické identifikace, je způsob pohybu zvířat (rychlost a plynulost) a potřebný dosah (tj. vzdálenost mezi transponderem a anténním systémem). Rychlost identifikačního cyklu je možné ovlivnit vzdáleností mezi anténou a tranponderem, intenzitou a tvarem elektromagnetického pole a vzájemnou polohou osy feritové antény transponderu a antény identifikačního modulu. Intenzitu a tvar elektromagnetického pole ovlivňuje velikost a tvar antény. U stacionárních antén se nejčastěji používá rámová anténa, která se snadno montuje a je relativně laciná.
Rámové antény dobře vyhoví při identifikaci zvířete na místě (u žlabu apod.) nebo při pohybu rychlostí menší než 3 m/s. Při větších rychlostech je nutné použít průchozí anténní systémy, které jsou pak výrazně dražší.
Dosud nejrozšířenějším technickým systémem s automatickou identifikací jsou automatické krmné boxy pro individuální dávkování jádra dojnicím. Dalším je pak systém při vstupu dojnic do dojíren.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down