Tepelný stres působí problémy všude a všem. Nejenom, že v době svého působení vede ke zhoršení pohody, ale podle intenzity a délky trvání se odráží i ve zhoršené užitkovosti a reprodukci. A to nejenom u zvířat, která jím v dané chvíli trpí, ale jeho účinky se mohou promítnout i do vlastností dalších generací. Náklady a ztráty vzniklé v důsledku působení tepelného stresu se pak často počítají v miliónech a miliardách.
Podle vědců z Department of Animal Sciences na University of Florida v Gainesville jalovice narozené kravám, které byly v období stání na sucho pod vlivem tepelného stresu, byly menší a na první laktaci nadojily v průměru o pět kilogramů mléka méně než jejich vrstevnice, jejichž matky si během dní s nejvyššími teplotami užívaly ochlazování. To naznačuje existenci trvalého vlivu prostředí v průběhu vývoje plodu na expresi jejich genetické výbavy v dospělosti. Vědci tedy vytvořili hypotézu, podle níž působení tepelného stresu u březích krav narušuje celoživotní užitkovost jejich dcer a vnuček.
Výsledky studie potvrdily, že se u dcer a vnuček stresovaných krav projevilo negativní působení tepelného stresu na jejich přežitelnost od narození do prvního otelení, délku produktivního života, mléčnou produkci, a to jak v celkovém množství mléka, tak v obsahu mléčných složek v průběhu prvních tří laktací.
O tepelném stresu se velice často dozvídáme v souvislosti se skotem, ale nejenom jalovice a krávy trpí působením vysokých teplot. I v chovech prasat se mohou chovatelé setkat s neblahými důsledky tepelného stresu. Prasata jsou k tepelnému stresu velmi náchylná, protože se nedovedou ochlazovat pocením.
O vlivu tepelného stresu na vrozenou imunitu potomstva nebo tzv. první linii jejich obrany proti patogenům je toho sice známo jen velmi málo, ale podle vědců z Agricultural Research Service (ARS) a jejich kolegů z dalších vědeckých pracovišť může tzv. intrauterinní tepelný stres přivodit selatům hypersenzitivitu jejich imunitního systému, což jim obvykle přináší více škody než užitku.
U selat vědci simulovali „útok patogenů“ s využitím lipopolysacharidu, což je molekula nacházející se v buněčné stěně některých bakterií. Selata, na která v průběhu nitroděložního vývoje působil tepelný stres, měla zvýšenou hladinu stresového hormonu kortizolu. Tato selata měla také vyšší hladiny zánětlivých markerů – cytokinů – po podání dávky lipopolysacharidů, což poskytlo důkaz o hypersenzitivní imunitní reakci. Pro nalezení a možné využití genomických markerů, které budou sloužit k identifikaci prasnic s lepší tolerancí vyšších teplot prostředí a jejich přednostní využívaní v chovu a při dalším šlechtění spolupracují vědci s velkými šlechtitelskými organizacemi.*
S využitím zahraničních materiálů připravila Ing. Anna Marcinková
Podrobněji v časopisu Náš chov 7/2021.
