Dnů s vysokými teplotami přibývá, a tak se hospodářská zvířata stále častěji dostávají pod vliv tzv. tepelného stresu, který negativně působí na pohodu i produkci. Rozsah problémů, stejně jako prověřování možností, jak minimalizovat jeho dopad, prověřují vědci v různých částech světa.
Efektivitu živočišné produkce a welfare ovlivňuje řada faktorů a teplota prostředí patří aktuálně k těm nejvýznamnějším. U ovcí se tzv. tepelný stres obvykle projevuje při teplotách pod 12 °C či naopak nad 25 °C. Horní kritickou teplotou je 31 °C, kdy mohou být ohroženy termoregulační mechanismy a schopnost ovcí udržovat stabilní tělesnou teplotu. Nicméně již dlouho před dosažením takto vysokých teplot probíhají v organismu fyziologické a behaviorální adaptace, které sice pomáhají udržovat stálou tělesnou teplotu, ale negativně ovlivňují růst, pohodu i reprodukci. Řadí se k nim zvýšený odvod tepla prostřednictvím periferní vazodilatace a omezení metabolické produkce tepla snížením příjmu krmiva. V důsledku dlouhodobého působení tepelného stresu vznikají endokrinní adaptace, jež dále zpomalují metabolismus a zvyšují odvod tepla z těla. K behaviorálním reakcím na tepelný stres patří omezení aktivity na chladnější části dne a vyhledávání stínu.
S postupem globálního oteplování lze očekávat, že budou ovce vystaveny vysokým teplotám častěji a po delší dobu, a proto byl tepelný stres označen za jeden ze zásadních problémů udržitelné živočišné produkce. Nelze se příliš divit, že se vědci z Austrálie, konkrétně z University of Adelaide a South Australian Research Development Institute (SARDI), touto problematikou intenzivně zabývají.
Výsledky několika rozsáhlých australských a španělských terénních studií poukázaly na vliv tepelného stresu na reprodukci komerčních stád. Dvě australské studie na více než 50 stádech merinek odhalily negativní korelace mezi počtem dní, kdy během připouštěcího období teploty prostředí přesáhly 32 °C, a indexem plodnosti (počtem obahněných ovcí na 100 připuštěných) a indexem bahnění (počtem narozených jehňat na 100 připuštěných ovcí). Za každý den, kdy teploty v připouštěcím týdnu přesáhly 32 °C, klesl index plodnosti o 2,7 % a index bahnění o 3,5 % kvůli nižšímu oplodnění, embryonální mortalitě, a tedy i menšímu počtu narozených jehňat. Data získaná ve více než 150 španělských stádech zčásti potvrdila výrazné zhoršení indexu březosti, jestliže maximální denní teploty překročily 30 °C během dvou dnů před zapuštěním či inseminací, a negativní korelaci mezi množstvím mláďat na 100 zapuštěných ovcí a vysokými denními teplotami během tří týdnů po zapuštění.
Podle vědců ukázaly výsledky terénních studií a experimentů v termokomorách, že tepelný stres v periestrálním období snižuje oplozenost a zvyšuje embryonální mortalitu. Podíl přebíhajících ovcí stoupal s počtem dnů s teplotou nad 32 °C v připouštěcím období o 3,44 % za každý takový den. Tepelný stres působící na ovce méně, než dva dny před říjí zvýšil embryonální mortalitu až o 71,4 %. Ovšem značné ztráty se objevovaly i při působení tepelného stresu po říji, a to s klesající závažností, jak se prodlužovala doba mezi říjí a dny se stresujícími teplotami (a to až po dobu 24 dnů).
