Vstupujeme do nové éry rozvoje biotechnologií v chovu hospodářských zvířat, ve které očekáváme, že šlechtitelský přínos tradičně používaných bude zásadním způsobem zintenzivněn. Tato intenzifikace bude dosažena hlavně využitím nejaktuálnějších poznatků o spermatogoniálních kmenových buňkách a o možnostech jejich transplantace.
Tato metoda má prozatím zásadnější využití v humánní medicíně, nicméně stále častěji začíná být skloňována také v souvislosti s chovem hospodářských zvířat, resp. produkcí transgenních jedinců. Cílem tohoto příspěvku je přiblížit tuto poměrně složitou problematiku a demonstrovat její benefity a případná rizika pro chovatele hospodářských zvířat.
Způsob transplantace v podstatě spočívá v injekci dárcovských SKB přímo do semenotvorných kanálků příjemce. Využívá se zde sebeobnovovací funkce a schopnosti dárcovských SKB neustálé produkovat spermie (tedy jejich diferenciace) v semenotvorných kanálcích varlat příjemců. Transplantace SKB zásadním způsobem zintenzivňuje selekční tlak v populaci, neboť elitní plemeníci, od kterých budou získávané SKB, by mohli působit prakticky neomezeně v přirozené plemenitbě, souběžně a napříč kontinenty. Ve své podstatě se stávají nesmrtelní, neboť mají rezervoár buněk umístěných ve varlatech všech příjemců. Zároveň je potřeba brát při rozšiřování všech biotechnologických metod daleko více v potaz skutečnost, že sice velmi efektivně posouvají šlechtitelský tlak cíleným směrem, ale zároveň zásadním způsobem eliminují variabilitu v populaci chovaných zvířat, která je naprosto nezbytná pro potřebný výběr při selekci či pro možnost efektivního porovnávání jedinců v rámci populace.*
Ing. Filipp Savvulidi, Ing. Martin Ptáček, Ph.D., RNDr. Karina Savvulidi Vargová, Ph.D., Ing Jan Pytlík, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, ČZU, Ústav Patologické Fyziologie, 1. lékařská fakulta, Karlova univerzita v Praze
Podrobněji v časopisu Náš chov 6/2019.
