Bezmála padesát let se v chovech prasat v tuzemsku využívá inseminace jako standardní biotechnologická metoda pro řízenou reprodukci. O její rozšíření se zasloužilo oddělení chovu prasat v Kostelci nad Orlicí, které je dodnes centrem především aplikovaného výzkumu uvedeného agrárního sektoru. Zeptali jsme se proto vedoucího oddělení Ing. Miroslava Rozkota, CSc., jaké metody inseminace prasat se využívají a kam směřují reprodukční biotechnologie u zmiňovaného druhu hospodářských zvířat.
V inseminaci prasat mnoho novinek nenalezneme. Obecně se využívá krátkodobá konzervace s použitelností v rozmezí od tří do deseti dní podle druhu ředidla. Ani metody se příliš nemění. Možná, že se v poslední době jako výraznější inovace projevuje snaha o zmenšení objemu inseminační dávky, případně také o zrychlení úkonu použitím postcervikální inseminace. Zavedením inseminační dávky do děložního krčku docházelo ke ztrátám, zejména pokud prasnice nereagovala na stimulaci. Zavede-li se však dávka za děložní krček, ztráty se prokazatelně sníží, a tím lze snížit i objem vpravené dávky. Navíc je stimulace prasnice při zavádění inseminační aparatury spíše na závadu a samotný úkon lze urychlit. Pro některé chovatele je to výrazná přednost. S uvedenou metodou máme zkušenosti i u nás. Jedna z forem této aparatury je v nabídce i českého výrobce. Varianty mohou být různé, aparatura samotná je dražší, ale metoda se ve světě rozšiřuje. Použití hluboce zmražených dávek je naopak stále vyhrazeno pro speciální účely (genetické zdroje apod.) a asi u toho ještě dlouho zůstaneme. Výsledky jsou zatím problematické, metoda samotná je nákladná. Ekonomika určuje i směry, kam se inseminace prasat bude ubírat. Na našem pracovišti pochopitelně sledujeme nové trendy v reprodukční biotechnologii u prasat, zabýváme se komponenty ředidel i vývojem ředidel samotných a snažíme se, aby z naší práce měli chovatelé prasat maximální užitek. Tím, že provozujeme, byť spíše nekomerční, ale akreditovanou inseminační stanici, potýkáme se s obdobnými problémy jako naši kolegové v praxi. Známe jejich potřeby a snažíme se na ně reagovat v naší výzkumné a školicí činnosti.
Více se dočtete v srpnovém čísle časopisu Náš chov*
