23.10.2001 | 10:10
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Trichinelóza u hospodářských zvířat

Naše mediální prostředky přínesly letos už dvě zprávy o náhodném zjištění trichinelózy u divokých prasat na Moravě. První případ z května byl veterinární správou potvrzen v okrese Frýdek-Místek, v červenci pak další na Znojemsku. I když jsou v posledních letech 1998 až 1999 z několika evropských zemí (Francie, Itálie, Německo, Slovensko) hlášeny skupinové epidemie této zoonotické tkáňové biohelmintózy, je aktuální riziko trichinelózy humánní v podmínkách českých zemí stále nízké.

V lidské populaci se tato nákaza udržuje díky tradici výroby některých masných specialit (klobásy, sekaná, métský salám) připravovaných a požívaných zasyrova buď v endemických lokalitách této zoonózy s přírodní ohniskovostí nebo komerčním vývozem masa z těchto endemických oblastí. Riziko nákazy našich občanů však nelze podcenit ani vyloučit, vzhledem k současnému turistickému boomu, všeobecné migraci obyvatelstva s jejich stravovacími návyky a také díky exportu - importu jatečných zvířat mezi státy Evropy.
Latentní promořenost zvířecích rezervoárů trichinelózou v přírodních ohniscích se pohybuje v desítkách procent (potkani 10 až 70 %, hyeny 60 %, psi 60 až 70 %, medvědi 50 %, lišky 30 až 45 %, kočky 20 až 30 %, divoká prasata 15 až 30 %, ale prasata domácí pouze 4 %, hranostaj 25 %, ježek 7 %), zatímco séroprevalence u lidské populace ve střední Evropě se pohybuje mezi 1 až 4 % ( v USA kolem 16 %, na Ukrajině 33 % a u Eskymáků až kolem 50 %). První epidemie humánní trichinelózy byla zaznamenána v Čechách v roce 1865 (35 nemocných z polosyrového vepřového masa).V poslední třetině 19. a na začátku 20. století bylo v Čechách zaznamenáno asi 19 epidemií trichinelózy, během kterých údajně onemocnělo u nás více než 1000 osob, z toho 50 na trichinelózu zemřelo. Jiné literární údaje hovoří o tom, že v letech 1893 až 1951 onemocnělo v přírodních ohniscích prostoru mezi Strakonicemi a Jihlavou 108 osob, z nichž zemřelo 16. Během epidemie v Pacově (1954) zemřely tři osoby z jedenácti nemocných. Potom začaly v dřívějším společném státě převládat epidemie na Slovensku (Rožňava 1962, Prešov 1976 a 1978 - dva smrtelné případy ze sta nemocných lidí, Bardějov 1980 - 47 nemocných, 83 případů trichinelózy v oblasti Vihorlatu v období 1986 - 1992). V roce 1987 se vyskytlo pět onemocnění v Uherském Hradišti a dva případy na severní Moravě. Zatím poslední případ hlášené (ISPO) trichinelózy u lidí v Čechách je jedno onemocnění v roce 1992 v Hradci Králové. Největší epidemie na Slovensku proběhla v roce 1998 (Valaská u Banské Bystrice), kdy trichinelózou onemocnělo 336 lidí (dvě gravidní ženy potratily). Zdrojem nákazy bylo pozitivní maso ze čtyř k tomuto účelu krmených psů, přidávané do vepřových klobás 1:1. Nejmladší pacient této epidemie byl tříletý, nejstarší měl 65 let, jinak onemocněli převážně muži v aktivním věku, dodržující místní tradici způsobu výroby a kolektivní konzumace psích klobás v tamějším regionu. V České republice tedy je a bude v současné době výskyt humánní trichinelózy spíše vyjímečný.
Možnosti přenosu trichinelózy
K nákaze hostitele dochází pozřením syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa, které obsahuje živé, invazivní larvy parazita. Larvy se ve střevě nového hostitele uvolňují, rostou a již za 1-1,5 až 4 mm) jsou přitahováni pomocí velmi účinných chemických látek, takže k úspěšné kopulaci může dojít i při velmi slabé nákaze jedinou larvou každého pohlaví. Po kopulaci dochází u samice k produkci vajíček (kolem 1500, ale také až 15000), ze kterých se ještě v děloze líhnou larvy. Největší počet larev produkují samičky druhý týden až třetí měsíc po infekci, potom hynou a opouštějí střevo hostitele. Larvy (1 mm) pronikají střevní sliznicí a cévami migrují do nejrůznějších svalů, především příčně pruhovaných, které jsou intenzivně zásobovány krví s přednostním přísunem kyslíku (mezižeberní svalstvo, bránice, svaly prsní, žvýkací, čelistní, hrtanu, jazyka a oční). V periferní krvi se larvy objevují za týden po nákaze. V jiných orgánech (kromě rozpadu svalových buněk) pak vyvolávají produkty jejich metabolismu zánětlivou reakci (srdce-myokarditida, mozek-meningoencefalitida, plíce-bronchopneumonie). Po dvou-šesti týdnech se larvy v tkáni opouzdřují v cystách typické "citrónkovité" morfologie a jsou viditelné pouhým okem jako bělavá zrnéčka. K odumírání larev a jejich kalcifikaci dochází už po 5 (většinou po 6-18) měsících. Řada larev však zůstává životaschopná i několik (10-30) let. Trichinelózou se mohou nakazit prakticky všichni savci i ptáci (Obr. 1). Vzhledem ke kontaktu s člověkem jsou z divoce žijících a domácích zvířat nejrizikovější z masožravých hlavně liška, pes, medvěd, ze všežravých potkan, prase divoké a domácí a dokonce z býložravých i kůň, samozřejmě pokud člověk konzumuje jejich tepelně nedostatečně upravené maso (kontaminovanou svalovinu). Množství trichin ve svalech bývá někdy obrovské, uvádí se 1200-1500 (jiné údaje ale i 10 000 - 12 000) larev na 1 gram prasečího svalstva.
Parazit nemá volně žijící stádia (obr.1,2) a je přenášen na dalšího hostitele přímo, takže definitivní hostitel, je vlastně mezihostitelem pro dalšího definitivního hostitele. Tím jsou tito hlísti méně závislí na podmínkách vnějšího prostředí než většina ostatních parazitů, což vysvětluje jejich neomezené geografické rozšíření a adaptaci na všechny světové kontinenty.
Z taxonomického hlediska se dnes rozlišuje 8 typů svalovců z nichž 5 je uznáváno jako odlišné druhy: Trichinella spiralis - svalovec stočený, Trichinella nelsoni, Trichinella nativa, Trichinella pseudospiralis a Trichinella britovi.
Příznaky nákazy
Inkubační doba onemocnění se pohybuje od 5 do 25 dnů a stupeň klinických projevů a patologie trichinelózy závisí jednak na biologických vlastnostech jednotlivých druhů trichinel, jednak na počtu požitých larev a imunitě hostitele. Infekce u člověka (i zvířete) může probíhat od zcela bezpříznakové fáze přes lehké klinické formy až po smrtelné závěry. Po nákaze 50-100 cystami trichinel je průběh onemocnění lehký, 2000 cyst působí vážné poruchy, 80 000 cyst způsobuje vážné stavy až smrt. Smrtelná dávka pro pokusného potkana se uvádí 200 larev, pro člověka pak (o váze 70 kg) 80 000 až 350 000 (až 1 milión) larev. Při pozření velkého počtu larev se dostaví do dvou dnů po infekci nespecifické klinické příznaky střevního onemocnění (nauzea, zvracení, průjmy), bolesti břicha, bolesti svalstva, otoky víček, horečky kolem 40 oC, čím více larev, tím větší potíže, které trvají v této fázi asi 8 dní, ke smrti může dojít za 24 až48 hodin. Ve fázi svalové dochází k usazování larev ve svalových buňkách, které je doprovázeno horečkami, deliriem, tachykardií, bolestmi svalů na dotek, třesavkou a nehybností svalů očních, jazyka, pacient nemůže mluvit, hýbat očima, obtížně dýchá, může mít kopřivku (alergizace organizmu), otoky obličeje a dolních končetin, zvětšenou slezinu, anémii, anurii, krvácení a eosinofilii při průniku larev tkáněmi, která se pohybuje od 30 – 90 %. Kritický konec svalové fáze může nastoupit až 3. až 4. týden po infekci, jinak příznaky přetrvávají i 5 až 6 týdnů. V literatuře je udávána 30% smrtnost trichinelózy.
Pozor na polosyrovou zvěřinu
Diagnostiku a léčení trichinelózy provádějí zdravotnická a veterinární zařízení (parazitologické laboratoře hygienické nebo veterinární služby). Z prevence je nejdůležitější vyvarovat se konzumaci nedostatečně tepelně upraveného masa, domácích klobás a dalších syrových nebo polosyrových masných specialit všeho druhu zejména z podezřelých zabíjaček či upytlačené zvěře. Důležitým epidemiologickým a epizootologickým opatřením je povinná trichineloskopie masa na jatkách, provádění důsledné deratizace v objektech živočišné výroby i v domácnostech, nepřikrmování domácích zvířat masem drobných šelem a hlodavců a další postupy běžné v hygienické službě (hlášení, léčení a dispenzarice nemocných osob, pátrání po zdroji a cestě nákazy a při depistáži nemocných ohraničování ohnisek nákazy).
Vyšetřování domácích a divokých zvířat na trichinelózu je všeobecně nařízeno ve všech členských státech Evropské unie (EU) i pro „třetí země“ exportující maso a masné produkty do EU, a to příslušnými vyšetřovacími metodami formulovanými předpisem Council Directive 77/96/EEC. EU upozorňuje zejména na riziko dovozu koňů a kontaminovaného koňského masa z Polska, Rumunska, zemí bývalého Sovětského svazu a zemí bývalé Jugoslávie a také na praktiky trojúhelníkového obchodu, při kterém exportovaná zvířata nemusí být chována v zemi původu deklarovaného v dokumentech, takže není možno vyloučit, že infikovaní koně pocházejí z endemických oblastí trichinelózy, i když jsou dováženi z různých (třetích) zemí. Také v naší republice veterinární předpisy nařizují zákonem trichinoskopii masa divokých prasat. Vyšetřovací metody jsou uvedeny Státní veterinární správou v metodickém návodu č.14/2000 a veterináři je provádějí bezplatně.V posledních 15 letech se překvapivě importovaní koně stali nejvýznamnějším zdrojem humánní trichinelózy v EU. Zejména ve Francii a Itálii bylo infikováno již více než 400 osob trichinelózou z masných specialit s dodatkem infikovaného koňského masa.
Kontaminované maso je třeba buď likvidovat, nebo je možno je zkrmovat až po důkladném provaření (60 až 70 oC alespoň 15 minut, 100 oC několik sekund) nebo po hlubokém zamražení -48 oC, 20% nasolování masa larvy trichinel rovněž zabíjí, pouhé uzení masa však ne. V pouze chlazeném mase (+4 až -8 oC) vydrží larvy trichinel 5 až 8 měsíců. Velmi účinné k likvidaci larev je rovněž ionizační záření. Zkušenost z posledních epidemií v EU ukazuje, že hlavní rizika pro konzumenty vznikají tím, že maso kontaminované larvami Trichinella není důsledně vyšetřováno na tyto svalové parazity nebo není alternativně zamražováno v souladu s předepsanými nařízeními.
RNDr. Kamil Zitek,
SZÚ Praha

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down