Z pocitu dobře vykonané práce vás může velmi rychle vyvést lživé nařčení z týrání zvířat, šířící se rychlostí blesku po sociálních sítích. Přesně tato situace u nás nastala v říjnu tohoto roku, kdy jediná fotografie pořízená v našem chovu prasat obletěla sociální sítě facebook a instagram s jediným cílem – poškodit nás všechny řádné zemědělce a chovatele hospodářských zvířat a adresně i náš školní statek.
V Poděbradech na školním statku jsme známí tím, že studenty konající praxe naplno zapojujeme do výrobního procesu. Někteří se zhostí svého úkolu příkladně, jiní s problémy, ale naprostá většina z nich ukončuje praxi s vědomím, že se „něco“ naučili, získali nové dovednosti a že nám, zaměstnancům školního statku, pomohli s každodenní prací.
Studentka 2. ročníku, která na školním statku těsně před zavedením domácí distanční výuky, absolvovala pouhé dva dny odborné praxe v chovu prasat, pořídila několik fotografií prasnice se selaty ustájené na porodně v obvyklých fixačních zábranách. Ty jsou nejrozšířenějším vybavením poroden prasnic na celém světě. Jednu z těchto fotografií naprosto neuváženě poskytla fanatickým ochráncům zvířat vyznávajících veganský styl života. Fotografie dostala patřičnou drastičnost upraveným kontrastem a barevným filtrem.
To, že v našem případě „ochránci“ hodně přestřelili, nebylo těžké dokázat. Na školním statku v Poděbradech jsme pověstní naším kladným vztahem ke zvířatům a statek disponuje obrovskou fotogalerií, která nyní byla rychle zveřejňována na sociálních sítích. Řadu aktuálních fotografií jsme ještě rychle pořídili a obratem publikovali veřejnosti. Nařčení z týrání zvířat tedy bylo v našem případě hodně „přes čáru“, a to si částečně podle následných reakcí uvědomili i samotní „ochránci“, kteří vše rozpoutali. Nebylo těžké ani zjistit jméno studentky, která diskutovanou fotografii pořídila, neboť se k tomu sama přiznala. Nedomyslela důsledky svého jednání a jak ona, tak její zákonní zástupci (rodiče) se škole i školnímu statku opakovaně omluvili.
Veganští provozovatelé zmíněných profilů na sociálních sítích, dobře si vědomi definice týrání zvířat, svůj příspěvek nejprve pozměnili, kde slovo „týrání“ nahradili slovem „zneužívání“ a posléze jej odstranili úplně. Nahradili jej však jiným příspěvkem, kde napadli školu opět lživým tvrzením, že hodlá studentku trestně stíhat. Tím se jen vrší další lži, škola ve svém oficiálním písemném prohlášení uvádí, že nikdy nic takového řečeno nebylo.
Ochranu zvířat a dodržování zásad welfare nikdo nezpochybňuje. Platné zákony, vyhlášky a nařízení v konkrétní zemi také nikdo nerozporuje. Možnost jíst nebo nejíst maso a konzumovat vegetariánskou či veganskou potravu je rovněž rozhodnutí, které je čistě soukromou záležitostí každého z nás. Na druhé straně, existují uvedení radikální a fanatičtí vyznavači tohoto stylu života, kteří mají neustálou potřebu nás, konzumenty masa a fylogenetické všežravce přesvědčovat, že miliony let trvající evoluční proces je chybný, popírají již od pračlověka budované potravní řetězce a tvrdí, že naše postupným vývojem vytvořená trávicí soustava nemá přijímat živočišnou potravu. Problém nastává v tom okamžiku, když svojí svobodou slova agresivně a sugestivně začnou ohrožovat svobodu někoho jiného. My, chovatelé hospodářských zvířat, jsme jejich hlavním terčem. Jak dokazují „ochránci“ a jejich stoupenci hojně v diskusích na sociálních sítích, nemají v naprosté většině absolutní potuchy o zoologii zvířat, vůbec netuší základní přírodní potřeby a přirozené chování zvířat domácích ani divokých. Velmi častým argumentem je přirovnání „jak by bylo vám na místě toho zvířete“. Dostáváte se tak do diskuse, kdy „ochránci“ přirovnávají sebe nebo jiného člověka ke krávě, ovci nebo k praseti. Diskuse se pak zvrhává naprosto jiným směrem, sklouzává k hrubostem a ukazuje nízkou úroveň protivníka.
Jako chovatelé se bránit musíme. Nečinnost a letargie ve vizi rychlého zapomenutí konkrétního konfliktu je špatným řešením. V našem případě, kdy jsme byli napadeni na sociální síti, jsme zvolili okamžitou odvetnou reakci stejným způsobem. Na sociálních sítích jsme uváděli situaci na pravou míru, vše podrobně vysvětlovali a hlavně zaplavili komunikaci reálnými fotografiemi pořízenými v našem chovu prasat. Musí se bojovat stejnými prostředky, tedy obrazově. Nástupem dnešních moderních technologií přišla doba, kdy mnoho lidí, zejména mladšího věku, nevěnuje pozornost textům, ale přesunuli své vnímaní na neustálé prohlížení obrázků a krátkých videí na displejích svých telefonů.
Historie ukazuje, že pravda vždy s odstupem času vyjde na povrch. Chceme-li se ale tohoto dožít, nesmíme mlčet, musíme si svoji práci tvrdě bránit a s pravdivou reálnou a pozitivní osvětou začít.*
Ing. Jan Kocmánek, Školní statek Poděbrady
Podrobnější informace v časopisu Náš chov 1/2021.
