Důkazem toho, že i na menší výměře půdy se dá spokojeně a plnohodnotně hospodařit, je farma člena Asociace soukromého zemědělství Plzeň-sever Václava Kozy a jeho rodiny v Potvorově, obci nacházející se na severu zdejšího regionu. Kromě rostlinné výroby na čtyřiadvaceti hektarech pozemků se Václav Koza po vzoru svých předků věnuje chovu koní, provozu jezdecké stáje, ale i chovu menšího stáda masného skotu. Zároveň se mu podařilo krásně zrekonstruovat obytnou část statku, která byla řadu let ve značně neutěšeném stavu.
Rod Kozů na této usedlosti hospodaří několik staletí. Jeden z předků byl v roce 1680 i účastníkem selského povstání na Kralovicku, kdy se sedláci z mnoha vesnic bouřili proti vzrůstajícím nárokům plaského kláštera, který se pokoušel obnovit panství vypleněné za třicetileté války. Vzpoura byla potlačena vojskem hraběte Kolovrata a vzbouřenci pak museli za trest vysázet monumentální lipovou alej z Kralovic do Mariánského Týnce. Do dnešní doby se však zachovala jen poslední, tzv. Radimova lípa, pojmenovaná dle vůdce povstání Jiřího Radima.
Obytná část usedlosti v Potvorově v roce 1902, kdy tu sedlačil prapradědeček dnešního hospodáře František Koza, celá vyhořela a byla vystavena nová. I tak ale statek velmi dobře prosperoval, a to až do nástupu kolektivizace. „Tenkrát zde hospodařil bratr mého dědy Václav, který odmítal vstoupit do družstva, tak za neplnění kontingentů putoval na rok a půl do uranových dolů v Jáchymově. Prostory hospodářství využívalo JZD, ale rodina tu směla alespoň zůstat bydlet. Děda Bohuslav pracoval dlouhé roky ve státním statku Tachov a teprve v roce 1967 mu bylo umožněno vrátit se na Kralovicko. Jako ředitel státního statku Kralovice se zasloužil o rozkvět chovu koní v Hubenově, známém barokním hospodářském dvoře plaského kláštera, který byl postaven dle plánů Jana Blažeje Santiniho. V Hubenově, kde fungoval kvalitní jezdecký oddíl, působil i můj otec,“ objasňuje historii rodinného hospodaření a další souvislosti sedlák.
Ten se nedlouho po absolvování Střední zemědělské školy v Plasech rozhodl, že se vrhne na opravu v té době již několik let neobydleného statku v Potvorově a začne obhospodařovat 19 hektarů půdy, které byly rodině navráceny v rámci restitucí, ale do té doby je měl v pronájmu žihelský statek. Již v tu dobu bylo jasné, že vše se bude točit kolem koní, a tak jako první přišla na řadu oprava stájí.
